1. kapitola (3-8)

3. V této době (v době koncentrace) odpočívá zřec (Puruša) ve svém (nezměnitelném) stavu.

Jakmile se vlny zastavily a jakmile se jezero uklidnilo, vidíme dole dno. Tak je také s myslí. Jakmile se uklidnila, vidíme svoji vnitřní podstatu. Nemísíme se s ničím, nýbrž zůstáváme sami v sobě.

 

4. V jiných dobách, (totiž mimo koncentrace) sjednocuje se zřec se změnami.

Jsem například v nějaké starosti. Někdo mne kárá a to je změnou, vritti, a já se s ní sjednocuji a výsledkem je utrpení.

 

5. Je pět tříd těchto změn, a jsou bolestné nebo nebolestné.

6. Jsou to: správné vědění, nerozeznávání, slovní klam, spánek a paměť.

7. Přímé poznání, závěr a zřejmá jistota jsou důkazy.

Když si dva z našich vjemů neodporují, nazýváme to důkazem. Slyšíme něco, a jestliže to odporuje něčemu již pozorovanému, počnu proti tomu bojovat a nevěřím tomu. Jsou však také tři druhy důkazů. Přímé poznání (nebo vnímání), pratjakšam, všeho toho, co vidíme a cítíme, je důkazem, jestliže zde nebylo nic, co by smysly oklamalo. Vidím svět — to je dostatečný důkaz, že svět existuje. Zadruhé je zde závěr (anumana). Vidíte nějakou značku a od této značky dojdete k věci, kterou znak označuje. Zatřetí je přímé poznání jógiho totiž toho, který poznal pravdu. Toto poznání se nazývá áptavakhjam. Všichni se namáháme, abychom dospěli k vědění, ale vy a já musíme zápasit usilovně a docházíme k vědění dlouhým a namáhavým procesem, postupem rozumovým, kdežto jógi, který je čistý, se z toho všeho vyprostil. Před jeho duší je vše minulé, přítomné a vše budoucí jako v jediné knize, kterou může číst. Není mu třeba, aby se namáhal únavným procesem rozumování, a jeho slova jsou důkazy, poněvadž vidí vědění v sobě. Jógi je vševědoucím.  Takovými jsou například spisovatelé svatých Písem, a proto jsou Písma důkazem, a kdyby někteří z oněch lidí žili ještě teď, byla by důkazem i jejich slova. Jiní filozofové se dávají do dlouhých sporů o této věci a praví: „Jaký máme důkaz, že je to pravda?“ Důkazem je to, že oni spisovatelé to vidí, poněvadž cokoliv vidím, je důkazem a cokoliv vidíte vy, je také důkazem, jestliže to neodporuje nějakému minulému vědění.

Je jisté vědění mimo smysly a kdykoliv toto vědění neodporuje rozumu a minulým lidským zkušenostem, je důkazem. Každý šílenec by mohl přijít do tohoto pokoje a říci, že vidí kolem sebe anděly. To by však nebyl důkaz. Nejdříve to musí být vědění pravé a zadruhé to nesmí odporovat vědění minulému, a zatřetí to musí být v souhlasu s povahou onoho člověka. Slyšel jsem říci, že povaha člověka není tak důležitá jako to, co říká, že nejdříve musíme slyšet jeho slova. To může být pravda v jiných věcech. Některý člověk může být zlý, a přece může učinit astronomický objev. Ale v náboženství je tomu jinak, poněvadž žádný člověk nečistý nebude mít nikdy ani tolik síly, aby dospěl k náboženským pravdám. Proto musíme nejdříve přihlédnout k tomu, zdali člověk, který o sobě prohlašuje, že je Áptou,  je také osobností dokonale nesobeckou a svatou. Zadruhé, zdali se pozvedl nad svoje smysly a zatřetí, zdali to, co říká, neodporuje minulým lidským zkušenostem. Každý nový objev pravdy neodporuje minulé pravdě, nýbrž rodí se z ní. A za čtvrté musí ona pravda mít možnost potvrzení.

Když někdo řekne: „měl jsem vidění.“ a když k tomu dodá, že nemám práva vidět to také, nevěřím mu. Každý musí mít moc, aby to viděl sám. Nikdo, kdo svoje vědění prodává, není Áptou.  Veškeré tyto podmínky musí být vyplněny. Nejdříve musíte vědět, že onen člověk je čistý a že nemá sobeckých pohnutek. Dále pak, že nežízní po zisku nebo slávě. Zadruhé musí dokázat, že má vyšší vědomí. Zatřetí nám musí něco dát, čeho nemůžeme obdržet prostřednictvím svých smyslů a co zároveň slouží k blahu světa. A musíme vidět, že to neodporuje jiným pravdám — jestliže to odporuje, tu jiné vědecké pravdy to ihned zamítnou. Za čtvrté nesmí onen člověk být nikdy ojedinělý, neboť musí vždycky představovat to, čeho mohou dosáhnout lidé všichni.

Ony tři druhy důkazů jsou tedy: přímé poznání smyslů, závěr a slova Ápty. Nedovedu přeložit tohoto slova do angličtiny. Neznamená to člověka inspirovaného, poněvadž inspirace přichází zvenčí, kdežto jeho stav naznačuje něco, co přichází z něho. Doslovný význam je „dosáhnuto“.

 

8. Nerozeznávání je nesprávné vědění, jež se nezakládá na skutečné podstatě.

Následující třída vrittis, které vznikají, je pokládání omylem jedné věci za jinou, tak jako když se domníváme, že kousek perleti je stříbro.