1. kapitola (9-16)

9. Slovní klam vzniká ze slov, které nemají (souvztažné) skutečnosti.

Je ještě jiná třída vrittis, která se jmenuje vikalpa. Je proneseno nějaké slovo a my nečekáme, abychom uvažovali o jeho významu, nýbrž vrhneme se ihned k nějakému závěru. To je známkou slabosti čitty. Teď chápete, co znamená teorie o zdrženlivosti. Čím je člověk slabší, tím má méně zdrženlivosti. Pohlížejte na sebe stále tímto způsobem. Když se chcete zlobit, anebo být nešťastní, přemýšlejte o tom, proč nějaká zpráva, která k vám došla, vrhá vaši mysl do vrittis.

 

10. Spánek je vritti, které připouští pocit prázdnoty.

Následující třída vrittis se nazývá spánkem nebo snem. Když se probudíme, víme, že jsme spali, poněvadž se můžeme pamatovat jenom na svoje vjemy. To, co jsme nevnímali, na to se nikdy nemůžeme upamatovat. Každá reakce je vlnou v jezeře. Když tedy ve spánku by neměla mysl vln, neměla by vjemů, ani kladných, ani záporných, a proto bychom na ně nemohli vzpomínat. Jediným důvodem našeho upamatování se na spánek je, že ve spánku byl v naší mysli jistý druh vln. Paměť je jiným druhem vrittis, který se jmenuje smritti.

 

11. Paměť je neunikání vrittis, které byly způsobeny vnímanými předměty (a jejichž vlny prostřednictvím dojmů se vracejí k vědomí).

Paměť může být způsobená předešlými třemi. Slyšíte například nějaké slovo. Takové slovo je jako kámen vržený do jezera čitty. Způsobí tam rozčeření a toto rozčeření vyvolá celou řadu vlnek. To je paměť. Tak je to také ve spánku. Když onen zvláštní druh vlnek, který nazýváme spánkem, uvede čittu do vlnek paměti, jmenuje se to snem. Sen je jiným tvarem vlnek, které ve stavu bdělém se nazývají pamětí.

 

12. Ovládat je můžeme cvičením a nelpěním (na nich).

Aby měla duše toto nelpění, musí být jasnou, dobrou a rozumnou. Proč máme cvičit? Poněvadž každý čin je jako tepání, chvějící se na hladině jezerní. Tyto vibrace zmírají a co pak zůstane? Samskáry nebo dojmy. Když veliký počet těchto dojmů zůstane v mysli, tu se spojí nebo slijí a stanou se zvykem. Praví se: „Zvyk je druhou přirozeností.“ Ale je také druhou podstatou a celou povahou člověka, neboť to vše, co jsme, je výsledkem zvyku. Avšak to nám může být útěchou, poněvadž, je-li to pouze zvykem, můžeme si jej v každé době utvořit nebo jej zase zničit. Toto samskára zůstává po oněch vibracích, které zmizely z naší mysli, přičemž každé z nich zůstavuje svůj účinek. Náš charakter je souhrnem těchto značek a podle toho, jak nějaká zvláštní vlna převládá, přijímáme onen tón. Jestliže převládá dobro, staneme se dobrými, je-li převládající zlo, stáváme se zlými. Převládá-li nálada radostná, staneme se šťastnými. Jediným lékem proti špatným zvykům jsou zvyky opačné: veškeré špatné zvyky, které v nás zanechaly svoje dojmy, nutno ovládnout zvyky dobrými. Čiňte jen stále dobro a mějte vytrvalé myšlenky posvátné — je to jediná cesta potlačit nízké dojmy. Neříkejte nikdy, že ten, který člověk je beznadějně zkažený, poněvadž je to jen zdánlivě jeho charakter, který je souhrnem zvyků a tyto mohou být změněny zvyky novými a lepšími. Povaha se skládá z opakovaných zvyků a opakované zvyky mohou jedině povahu přetvořit.

 

13. Trvalá námaha udržet je (vrittis) dokonale na uzdě, je cvičením.

Co je cvičení? Úsilí, udržovat na uzdě mysl, ve tvaru čitty, zabraňovat jí, aby se nerozvlnila.

 

14. Její půda se stane pevnou dlouhým a vytrvalým úsilím s velikou láskou (k vytčenému cíli).

Zadržení vrittis nenastane za jeden den, nýbrž po dlouhém a vytrvalém cvičení.

 

15. Výsledkem pro ty, kteří se vzdali své žízně po předmětech, ať viděných, ať slyšených, a který ovládne ony předměty, je nelpění.

Naše činy mají dvě pohnutky:

  1. To, co vidíme sami a
  2. zkušenost jiných.

Tyto dvě síly uvádějí naši mysl čili jezero, do různých vln. Odříkání se je silou, kterou dovedeme proti tomu bojovat a která dovede udržet mysl na uzdě. Odříkání se těchto dvou pohnutek je právě to, co potřebujeme. Jdu po nějaké ulici a nějaký člověk přijde a vezme mi hodinky. To je mojí zkušeností. Vidím to sám a ihned na to je tím moje čitta uvedeno ve vlnu, která přijala tvar hněvu. Nedopouštějte, aby ve vás něco takového vzniklo. Jestliže tomu nedovedete zabránit, nejste ničím, ale dovedete-li, máte vairágjam (odříkání se). Podobně také lidé světsky smýšlející nás učí podle svých zkušeností, že nejvyšším ideálem je pocit radovánek. To jsou děsná pokušení. Zapírat je a nedopustit, aby mysl přijala tvar vlny, s nimi souvztažné, je odříkání. Ovládat dvojí síly pohnutek, vznikající z naší zkušenosti jiných a zabránit tak, aby čitta jimi nebylo ovládáno, je vairágjam. Obě tyto síly mají být ovládány mnou a nikoliv já jimi. Tento druh duševní síly se nazývá odříkání. A toto vairágjam je jedinou cestou k osvobození.

 

16. Nejvyšší nelpění, které se vzdává i vlastností, ukáže nám Purušu, (v jeho skutečné podstatě).

Nejvyšším projevem síly je to, když nám odnímá náš sklon k vlastnostem. Nejdřív musíme vědět, co je Puruša, Já a co jsou vlastnosti. Podle jógické filozofie je složena příroda ze tří vlastností. Jedna se jmenuje tamas, druhá radžas a třetí sattva. Tyto tři vlastnosti se projevují jako přitahování, odpuzování a ovládání. Vše, co je v přírodě, veškeré její projevy, jsou kombinacemi a novým slučováním těchto tří sil. Naše příroda byla rozdělena filozofickou soustavou Sánkhjů na různé kategorie a lidské Já je nad všemi, je nad přírodou a září svou pravou podstatou. Je čisté a dokonalé. Cokoliv vidíme v přírodě rozumného, je jenom odrazem tohoto já na přírodu. Příroda sama je nerozumnou. Nesmíte zapomínat, že slovo příroda zahrnuje v sobě také mysl. V přírodě je i mysl, myšlenka je v přírodě a od myšlenky až k nejhlubšímu hmotnému tvaru je vše v přírodě, všechno je projevem přírody. Tato naše příroda zakryla lidské Já. A když příroda sejme tuto pokrývku, zůstane Já nezastřeno a objeví se ve své slávě. Ono nelpění, jak je popsáno v aforismu 15. (poněvadž ovládá přírodu) je největší pomocí k projevení se Já. Následující aforismus definuje stav samádhi, čili dokonalé soustředění, které je cílem jógiho.