1. kapitola (1-2)

 

Výroky o jógických cvičeních

Překlad: Karel Weinfurter (1925)
 

1. Teď bude vysvětleno soustřeďování.

2. Jóga (koncentrace) je potlačení změn (vrittis) v látce mysli, aby se nepřetvářela v různé formy.

Zde je třeba velmi mnoho vysvětlení. Musíme pochopit, co je čitta a co jsou ony vrittis. Mám toto oko. Oči nevidí. Vezměte mozkové středisko, které je v hlavě, a oči zde zůstanou. Sítnice bude neporušená a také obraz na ní, a přece jen oči vidět nebudou. Proto jsou oči pouze druhořadným nástrojem a nikoliv orgánem vidění. Tento orgán vidění je nervová zauzlina v mozku. Obě oči samy o sobě nepostačují. Někdy člověk spí s otevřenýma očima. Je zde světlo a je zde obraz na sítnici, ale k tomu je ještě třeba věci třetí — k ústrojí se musí přidružovat duše. Oko je zevním nástrojem, ale my potřebujeme také mozkového střediska a rovněž působení duše. Kočáry jedou po ulici, ale vy jich neslyšíte. Proč? Poněvadž vaše mysl se odpoutala do ústrojů sluchových. Nejdříve je nástroj, potom je ústrojí a zatřetí se musí k oběma přidružit duše. Duše dopravuje dojem dále dovnitř a předkládá jej určovací schopnosti - buddhi, která působí zpětně. S tímto zpětným působením bleskne zároveň i idea jáství.

Potom je tato směs činnosti a protipůsobnosti předložena opravdové Duši (puruša), která předmět této směsi vnímá. Orgány (indrijas) spolu s myslí (manas), rozeznávající schopnost (buddhi) a jáství (ahamkara), tvoří skupinu, která se nazývá antahkarana (vnitřní nástroj). Jsou to jenom různé procesy v látce mysli, která se nazývá čitta. Vlny myšlenky v čittě se nazývají vritti (doslovný překlad tohoto slova je vír). Co je myšlenka? Je to síla tak jako přitažlivost země nebo odpudivost. Je přijata z nekonečné zásobárny síly v přírodě a nástroj, nazvaný čittou se zmocní této síly a když na druhém konci z něho vyjde, jmenuje se myšlenkou. Tato síla je nám dodávána prostřednictvím potravy. A z oné potravy získává tělo sílu k pohybu atd. Jiné síly, jemnější, vyvrhuje oním způsobem, který nazýváme myšlenkou. Vidíme přirozeně, že mysl není rozumnou, ale zdá se takovou být. Proč? Poněvadž stojí za ní rozumná duše. Vy jste jedinou rozumnou bytostí a vaše mysl nebo váš rozum je pouze nástrojem, kterým chápete zevní svět. Vezměte tuto knihu. Jako knížka neexistuje mimo vás, neboť co existuje mimo vás, je neznámé a nepopsatelné. Tato kniha je pouhou sugescí, která dává mysli jistou ránu a mysl vydává zase zpětné působení. Hodíme-li do vody kámen, vyrazí voda proti němu a učiní vlny. Skutečný vesmír je příkladem zpětného působení na mysl. Forma nějaké knihy nebo nějakého slona nebo člověka není venku, neboť vše co víme, je naším duševním protipůsobením, které vzniká ze zevního popudu (sugesce) proti němu a učiní vlny.

Skutečný vesmír je příkladem zpětného působení na mysl. Forma nějaké knihy nebo nějakého slona nebo člověka není venku, neboť vše co víme, je našim duševním protipůsobením, které vzniká ze zevního popudu (sugesce).

Hmota je „trvalou možností vjemů“, pravil John Stuart Mill. Jenom dojmy přicházejí zvenčí. Vezměte za příklad ústřici. Víte, jak se vytvářejí perly. Nějaké zrnko písku nebo něco jiného vnikne do ústřice a počne ji znepokojovat. A ústřice vylučuje kolem pískového zrnka jakýsi druh glazury a ta tvoří perlu. Tento celý náš vesmír je naší glazurou, řekněme, a skutečně vesmír je oním zrnkem písku. Obyčejný člověk toho nikdy nepochopí, poněvadž, když se o to pokouší, vyloučí ze sebe glazuru a vidí pak místo pravdy jenom tento svůj výtvor, tuto glazuru.

Teď rozumíme, co je míněno slovem vrittis. Za myslí stojí skutečný člověk, a mysl je v rukou tohoto skutečného člověka nástrojem a jeho inteligence myslí proskakuje. Jenom tehdy, když stojíte za myslí, stává se rozumnou. Když se jí člověk vzdá, rozpadne se na kusy a není ničím. Teď tedy rozumíte, co se míní slovem „čitta“ (chitta). Je to látka mysli a vrittis jsou vlny, je to rozčeření, které se v této látce tvoří, když na ni dopadají zevní příčiny (podněty). A tyto vrittis jsou celým naším vesmírem.

Nevidíme na dno jezera, poněvadž jeho hladina je pokryta vlnkami. Jenom tehdy, když se vlnky uklidní a když je voda tichá, je nám možno zahlédnout dno. Je-li voda kalná, nemůžeme dna vidět a je-li voda neustále rozčeřená, tu také nelze dna vidět. Je-li voda jasná a není-li vln, spatříme dno jezera. Ale toto dno jezera je naším pravým Já, jezero představuje čittu a vlny jsou vrittis.

Ale lidská mysl je ještě k tomu ve třech stavech. Jeden je temnota, která se nazývá tamas - tak jako u zvířat a blbců. Taková mysl jedná, jenom když chce ublížit jiným. Do tohoto stavu myslitele nevstoupí žádná jiná myšlenka.

Potom je činný stav mysli, radžas, jehož hlavními pohnutkami jsou síla a zábava. „Chci mít moc a chci vládnout nad jinými.“ Potom konečně když vlny přestanou a když voda jezerní se utiší, nadejde stav, který se jmenuje sattva, totiž klid a jasnost. Tento stav není nečinný, nýbrž spíše nejvýš činný. Je to největším projevem moci když jsme klidní. Být činným, je snadné.

Pusťte uzdy a koně vás shodí. To dovede každý, ale silným mužem je ten, kdo dovede splašené koně zadržet. K čemu je třeba větší síly, k povolení nebo k zadržení? Klidným člověkem není onen člověk, jenž je tupý a těžkopádný. Nesmíte zaměnit pojem sattva s tupostí nebo leností.

Klidný člověk je ten, který dovede ony vlny zdržet. Činnost je projevem síly nižší a klid je silou nejvyšší. Toto čitta se neustále snaží vrátit se do svého přirozeného čistého stavu, avšak orgány smyslové jí v tom brání. Zadržet tento postup, zastavit její sklon ke vnějšímu a uvést ji k návratu k oné jsoucnosti inteligence je prvním krokem v józe, poněvadž jenom tímto způsobem se může čitta dostat na správnou dráhu.

Ačkoliv je čitta v každém zvířeti od nejnižšího k nejvyššímu, přece jenom v lidském tvaru nalezneme rozum a dokud látka mysli nemůže vejít ve tvar rozumu, není jí možno vrátit se přes všechny ony stupně a osvobodit duši. Kráva nebo pes nemůžou naprosto dosáhnout bezprostřední spásy, ačkoliv mají duši, poněvadž jejich čitta nemůže dosud vejít v onu formu, kterou nazýváme rozumem.

Čitta se projevuje ve všech těch různých tvarech v roztřišťování, setmění, oslabení a soustředění. To jsou čtyři stavy, ve kterých se látka mysli projevuje. Nejdříve je to tvar roztříštěný, činnost. Tendence čitty je projevovat se ve tvaru rozkoše nebo bolesti. Potom je tupá forma čili temnota, ve které přichází na řadu jediný sklon, totiž poškozovat jiné. Komentář praví, že první tvar je přirozený dévům (bohům), andělům, a druhý tvar je povahy démonické.

Vikšipta je stav, když čitta se namáhá, aby se soustředila, ekagra je stav, ve kterém je čitta soustředěna, je to stav, který nás vede do samádhi.