Jak jsme již uvedli v předchozí kapitole, uchazeč by neměl požívat dráždivou stravu. Otázka potravy je důležitá. Proto možno právem věnovat toto místo jejímu projednání. Výběr potravin je u hinduistů zajištěn mnoha omezeními. Nemohou se přijímat všechny druhy potravy. Jejich potravy se nesmí dotknout jisté osoby z jisté kasty. Potravu nesmí požít kdykoli a kdekoli. Podkladem těchto mnohých omezení jsou mravní a duchovní úvahy. Avšak mnohé jsou pošetilé a zbytečné. Mnohé mají nepochybně původ v primitivních zvycích a podmínkách, které dnes již neexistují nebo neplatí a zachovávají se pouze silou zvyku. Omezení potravy se děje též ze sociologického hlediska.

Ačkoliv je jídlo prostou záležitostí, je psychologicky velmi důležité. Má důležitý vliv na naší mravní a duchovní povahu. Mnozí z nás hledí na věci hmotně. Jsme spojeni s tělem. Přirozeně to, co živí a podporuje tělo, má též obrovský vliv na naši mysl, a ta je ovlivněna druhem požívané potravy. Ale to není vše. Náš vitální i mentální život je do značné míry udržován energií, získanou z potravy. Bez potravy život ubývá a myšlení se zamlžuje. Proto potrava má přímý vztah k naší vitální a mentální pohodě. Je skutečností, že v našem přítomném stavu duchovního vývoje reagujeme na působení z obou stran, shora i zdola. Neodpovídalo by pravdě, kdybychom tvrdili, že veškeré myšlenky a síly jsou odvozeny z hrubého těla a jeho příslušných objektů. Rovněž by bylo nepravdivé tvrdit, že všechny naše myšlenky a pocity vznikají zcela mimo naši hlubší existenci. Obě se podílejí na našem já a proto i takové vnější úvahy, jako jsou úvahy o potravě, nemohou být zcela postaveny stranou.

Duchovně je snad nejzajímavější pojednat o tom, jak potrava způsobuje záhadné psychologické změny. Nejíme s kýmkoliv a u stolu kohokoliv. Pociťujeme jakýsi jistý druh vnitřního příbuzenství s osobami, které jedí s námi u stolu. Je-li tomu tak, je velmi nežádoucí jíst s každým bez rozdílu. Musíme jíst pouze s vybranými lidmi. Jídlo pečlivě připravované obměkčí naráz srdce vůči tomu, kdo je tak pečlivě připravoval. Náhle vznikne z vděčnosti srdečný vztah, i když nemusí být úplně vyjádřen. Proč je tomu tak? Působení jídla zřejmě sahá hlouběji, než pouze k tělu a povrchu mysli.  

Mezi hinduisty proto bylo hojně rozšířeno vegetariánství. V mnoha provinciích se mezi širokými vrstvami obyvatelstva dodržuje zákaz požívání jakéhokoliv masa. Rostlinná strava je považována za neškodnou. Vegetariánství se shoduje s ideálem neubližování, je proto mravné. Zvířecí potrava znamená ničení života, a co je nejdůležitější, rostlinná strava více prospívá duchovnosti než strava živočišná. V předbuddhistickém období však takové zdůrazňování vegetariánství nebylo rozšířeno. Skutečně v jedné Upanišadě je výslovně rada, aby se požívalo hovězí maso jako nejlepší prostředek pro zplození duchovně nadaného syna. Hlavně vlivem džinismu a buddhistického učení se v přítomné době v Indii rozšířilo vegetariánství. Je však takové zdůrazňování nutné a zdravé? Jestliže ano, do jaké míry?

Při řešení otázky potravy u obyčejného člověka, musíme mít na mysli, že potrava má dvě různé hodnoty – dává sílu a vytrvalost. Síla a vytrvalost jsou dvě zcela odlišné věci. Síla závisí na velikosti svalů, kdežto vytrvalost je podmíněna stavem krve. Je jistá strava, která převážně podporuje stavbu svalů – živočišná strava. Jiné druhy potravy, rostlinné povahy zase neznečisťují krev kyselinami, způsobujícími únavu. Zjistilo se, že únava je především způsobována větším množstvím kyseliny v těle. Tento nadbytek je nejčastěji způsobován živočišnou potravou. Z toho je zřejmé, že druh potravy hinduistů je nejlépe vhodný k podpoře vytrvalosti. A Bůh ví, že musí vydržet mnoho. Ale dostačuje pouhá vytrvalost? Touto cestou jsme se ubírali po staletí. Stali jsme se mistry v utrpení a pasivním odporu. Ale to nestačí ke světskému životu. Zde je síla svalů též nesmírně důležitá. Co obyčejný člověk potřebuje, je vyvážená kombinace síly a vytrvalosti. Pouhá rostlinná strava nám proto nedostačuje. Rostlinná strava může sice převažovat, ale musí být též dostatek masa. Jiným důležitým předpokladem je, že čistě rostlinná strava nám dává dostatek živin jedině tehdy, když obsahuje dostatek mléka a mléčných produktů jako máslo ghí atd. Ale mléko je drahé. Čisté mléko a mléčné produkty se těžko obstarávají. Dobrá, výživná rostlinná strava, je daleko dražší než výživná masitá strava. Za těchto okolností by proto maso mělo být uvedeno na jídelní lístek průměrného Inda.

Vzhledem k otázce neubližování při požívání potravy, neměl by průměrný člověk, plný násilí v různých formách, být zbytečně úzkostlivý. Nechť rozvine sílu a bude více člověkem, než je nyní, a bude opravdu schopen uskutečňovat neubližování. V dnešní době je to pokrytectví. A nezabíjí také, když jí rostliny? Podle pokusů sira J. B. Boseho¹ je plané se domnívat, že vegetariánství je bez viny. Kromě toho není to ideál Véd. Tento extrémismus neubližovaní byl hinduismu naočkován džinismem a buddhismem. Je dobře známo, že Sám Buddha nikdy netrval u mnichů na tom, aby žili pouze vegetariánsky, dovolil jim jíst maso.  Stejně jako v mnoha jiných věcech, převažující náhled na jídlo je třeba také změnit.

Tolik nutno říci o potravě průměrného člověka. My však se především zajímáme o potravu duchovního člověka, žáka. Jaké druhy potravy by měl přijímat? Měl by jíst jen maso, nebo se živit jen rostlinnou stravou? Zkušenost ukázala, že v duchovním životě je obecně nejužitečnější rostlinná strava. Kdo tráví svůj život v čistém rozjímání, učiní dobře, když bude jíst čistě rostlinnou stravu, mléčná strava je ještě lepší. Takové druhy potravy nepodporují vášně, naopak, vytvářejí chladnou, tichou rovnováhu tělesných elementů. Z rostlinné stravy nutno se vystříhat ostrých potravin jako je cibule, chilli a jiné koření, nebo kyselého ovoce a zeleniny. Šrí Rámakrišna říkával, že člověk má sníst jedno větší jídlo ve dne, ale večer jen velmi skrovnou stravu. Občasný půst je velmi užitečný, a to jak fyzicky, tak psychicky, a to zejména v případě, když den strávíme duchovním rozjímáním. Ohledné dotýkaní potravy nutno připomenout, že přesné předpisy, dnes zachovávané, mají spíše ráz společenský, než aby měly skutečný podklad a za dnešních okolností jsou spíše tradicí než nutností. Podrobnosti, jež hinduisté v tomto směru zachovávají, jsou často směšné. Člověk se nesmí dívat na potravu druhého, protože tím byla potrava poskvrněna. Nikdo se jí nesmí dotýkat, aby ji neznečistil… Nesmíme se přiblížit více k potravě blíže než dovoluje předepsaná mez, jinak potrava bude poskvrněna, atd. atd. Tyto předpisy snad kdysi měly nějaký význam pro průměrného člověka. Nyní jsou však zbytečné. Slouží jen k podpoře úzkoprsosti. Pro obyčejného člověka bude lépe, když je bude ignorovat. Nemyslíme tím, že máme jíst s každým, bez rozdílu. Každý si sám musí rozhodnout tuto otázku podle svého osobního vkusu, sklonu a jiných nutných úvah. Ale formality dnes zachovávané nemají smysl.

To však neznamená, že potravina nemůže být znečištěna pohledem nebo kontaktem. Ale taková kontaminace se může dotýkat jen duchovně pokročilého a nikoli obyčejného člověka. Pouze duchovní aspiranti a duchovně pokročilí lidé musí být v tomto směru opatrní. Nesmějí přijímat potravu od každého bez rozdílu. Jejich potrava musí být čistá jak fyzicky, tak psychicky. Můžeme se zde zmínit o varování, s nímž se Rámakrišna obracel na své žáky: Potrava určená pro obřady šraddhá, pro uctění mrtvých, nesmí být nikdy požita duchovním žákem – je to nesmírně škodlivé.

Co bylo shora řečeno, je jen povšechný předpis. Jsou též výjimky. Když člověk, sledující duchovní ideál musí také vykonávat fyzickou práci, smí požívat potravu, dodávající fyzickou sílu, jelikož je to pro něho nezbytné. Potom zde rozhoduje otázka temperamentu. Všichni žáci duchovně nezaujímají tentýž postoj. Existují lidé hrdinného typu. Živočišná potrava jim naprosto neškodí, protože se shoduje s jejich přirozeností. Dále je též rozhodující otázka zvyku. Zvyk neutralizuje špatné účinky, je-li zde snaha je překonat. Tyto skutečnosti nesmíme opomíjet. I duchovní žáci by proto měli řešit otázku individuálně, každý podle svého temperamentu a okolností. Nesmíme nikdy zapomínat na tento výrok Rámakrišny: Když je člověk oddán Bohu a jí hovězí maso, je daleko větším a lepším člověkem než ten, kdo postrádá oddanost, ale jí jen rýži a ghí. Potrava nikdy neučiní člověka duchovním. Je to jen pomoc nebo překážka, to je vše. Ale sama o sobě není podstatná. Zásadní věc, jediná věc, která se počítá, je horlivá dychtivost poznat Pravdu. Je-li tomu tak, pak nás nemůže zdržet žádná potrava. Není-li tomu tak, pak nám nepomůže žádná potrava.

Před požitím potravy měli bychom ji zasvětit Bohu. A když ji správné požíváme, musíme si být neustále vědomi toho, že to nejsme my, kdo jí – nejsme tělo, ale že je obětí, nabízenou Bytosti uvnitř nás. To nás chrání do značné míry před fyzickou stránkou potravy.

POKRAČOVÁNÍ