Ašókananda - Duchovní praxe 16

Ašókananda - Duchovní praxe 16

Znaky pravého gurua

Gurua si ovšem musíme hledat velmi pečlivě. Každý nemůže být guruem. Ani každý člověk nemůže být žákem (šišja). Guru i žák musí mít příslušné vlastnosti. Uvažujeme zde o případu žáka, který touží realizovat Boha, který je přesvědčen o pomíjejícnosti tohoto světa, který není připoután k věcem tohoto světa a který je naplněn ctnostmi vivéka a vairágja. Ten je způsobilý být žákem. Vzhledem ke guruovi si musíme připomenout, že je málo lidí s realizací. Ani jeden z milionů nerealizoval pravdu. Kromě toho, když někdo uskuteční Boha, nepřeje si, aby to bylo známo. Ale dává přednost tomu, aby to zůstalo tajemstvím. To dělá hledání schopného gurua daleko nesnadnějším. Dále pak, ne všichni uskuteční Boha ve všech aspektech. Předpokládejme, že člověk uskutečnil Boha třeba jako Višnua. Ten může plně pomáhat jen žákovi oddanému bohu Višnu. Uctívač Šakti, aby se stal žákem, musí se dostat do blízkosti toho, kdo uskutečnil Boha jako Šakti. To ještě zužuje výběr. Skutečně, jak jsme uvedli v minulé kapitole, cesta k Bohu se potýká s mnoha překážkami. Jedině neústupná rozhodnost je pomůže překonat.

Při své nevědomosti můžeme být snadno oklamáni pseudoguruy. A skutečně je jich vždy všude plno. Nemáme správnou představu o pravé duchovnosti. Může nás oklamat několik málo okultních sil, přesto však okultní síly nemají nic společného s duchovností. Znamenitá pověst význačné osoby nebo člověk stojící v popředí tzv. dobré společnosti, může způsobit, že se připojíme k nějaké nesmyslné víře. Jsme tak důvěřiví! Mnozí uváznou v těchto léčkách a velmi trpí. A následek toho je, že život je zklamáním a že člověk vůbec ztratí důvěru v náboženství. Ale existují znaky, podle kterých můžeme poznat správnou osobu. Jsme-li upřímní a hledáme jen Boha a nepraktikujeme náboženství s nějakým postranním úmyslem, poznáme instinktivně, zda osoba, která tvrdí, že je guruem je pravá nebo ne. Sama naše upřímnost bude naším průvodcem. Ale samotný instinkt nestačí. Musíme také používat svůj rozum. Svámí Vivékánanda přesně popsal vlastnosti pravého gurua ve své knize Bhakti jóga. Bude nejlépe, když uvedeme citát:

U Gurua musíme shledat, že zná ducha Písma. Učitel, který se zabývá moc slovy a nechává se unést silou slov, ztrácí ducha… Skutečný náboženský učitel představuje ducha Písma… Různé způsoby spojování slov, různé způsoby mluvy, krásné řeči, různé způsoby výkladu Písma mají význam jedině při učených rozhovorech a jsou jen pro potěšení vědců, a nepřispívají k rozvoji duchovního vnímání... Zjistíte, že nikdo z velkých Učitelů lidstva nezacházel k takovým výkladům textů, nepokouší se o slovíčkaření, o věčné hraní si se smyslem slov a s jejich kořeny. Přesto však učí vznešeně...

Druhou nutnou podmínkou učitele je – povahová čistota. Častá otázka je: „Proč bychom měli zkoumat povahu a osobnost učitele? Máme posuzovat jedině to, co říká a toho se držet. To není správné. Když mně někdo má učit dynamiku nebo chemii nebo jiný obor – fyziku, může si dělat co chce, protože fyzika vyžaduje pouze intelektuální vybavení, ale v duchovních vědách je v celém jejich rozsahu nemožné, aby bylo duchovní světlo v takovém nitru, které je nečisté. Jakému náboženství nás může naučit nečistý člověk? Nezbytnou podmínkou k vlastnímu získání duchovní pravdy a pro její sdělení jiným, je čistota srdce a duše. Spatření Boha nebo záblesk onoho Světla se dostaví teprve tehdy, když duše je čistá. Proto musíme u učitele náboženství dbát především na to jaký je, a pak také na to, co říká. Musí být dokonale čistý a jedině potom jeho slova mají váhu, protože jedině tehdy je pravým učitelem, přenášejícím na žáka duchovnost. Vždyť co by mohl přenést, když sám nemá duchovní sílu? V mysli učitele musí být hodnotná duchovní vibrace, aby mohla být sdělena mysli žáka. Funkce učitele je skutečně záležitostí přenosu něčeho a nikoli pouhou stimulací rozumové nebo jiné schopnosti žáka, jak se to učí na fakultách. Od učitele na žáka přechází jako vliv něco skutečné a patrné. Proto učitel musí být mravně čistý.

Třetí podmínka se týká motivu. Učitel nesmí učit z nějakých sobeckých vedlejších motivů, třeba pro peníze, získání jména nebo dobré pověsti, musí to prostě vykonávat ze své lásky k celému lidstvu. Jediným prostředníkem k přenosu duchovní síly je láska. Jakákoli sobecká pohnutka, jako žádost po zisku nebo po dobrém jméně okamžitě zničí tohoto prostředníka. Bůh je láska a jedině ten, kdo poznal Boha jako Lásku, může být učitelem Božství a člověku Bohem. Když zjistíte, že tyto podmínky jsou u vašeho učitele splněny, nemůže se vám nic stát. Není-li tomu tak, je nebezpečné stát jeho žákem, protože se může stát, že když nebude umět sdělit vašemu srdci dobrotu, může mu sdělit špatnost. Před tímto nebezpečím se musíte ochránit všemi prostředky. Pravým učitelem je ten „kdo zná Písmo, kdo je mravný a neznečistěný žádostivostí a zná nejlépe Brahmana.

Proč se od gurua očekává, že zná tajemství Písma? Knižní vědění a intelektualismus, jak víme, nemají v náboženství místa. A proč by tedy měl znát Písmo? Předpokládá se, že učitel nesmí hlásat věci, které jsou s Písmem v rozporu. Pokud to dělá, musíme být na pozoru. Není pravý učitel, neboť Písmo není pouhý záznam rozumových úvah, ale je skutečnou, živou zkušeností neustále pravdivou, protože se vztahuje věcem věčným, k Bohu. Jestliže někdo náhle prohlašuje, že zjistil něco, co odporuje všem těmto předcházejícím zkušenostem, musíme mu nedůvěřovat. Buď klame sebe sama, nebo je to podvodník. V každém případě se musíme mít na pozoru. Není to bezpečný vůdce.

Pokud jde o ostatní podmínky, motiv je zřejmý. Guru musí být mravně čistý, pokud jde o kámini a káňčana, pohlavní žádosti i zlata a zvláště kámini. V současné době se vyskytuje zvláštní filozofie, která chválí pohlavní styk jako posvátný. To je vše řeč bláznů, kteří klamou sebe samé, kteří svůj nynější stav považují za něco hodného velebení a nemají ponětí o pravé podstatě vysokých duchovních realizací a podmínkách, na nichž jsou závislé. Nesmíme jim vůbec naslouchat. Vzhledem k sexuální aktivitě je i nejmenší sexuální zaměření velkou překážkou duchovního pokroku. Jestliže si tedy si někdo libuje v nějakém druhu sexuality, jakkoli kultivované, je zcela nezpůsobilý být pravým guruem. On sám je daleko od pravdy.

Ten, kdo se chce stát žákem musí bedlivě sledovat gurua, sledovat ho ve dne v noci a být si bezpečně jist, že splňuje uvedené podmínky. Je-li tomu tak, pak žák pozná, že se setkal skutečně s Bohem mezi lidmi a může nebo lépe má se mu zcela oddat. Víme, že takoví guruové jsou velmi vzácní. Ale je dostatek dobrých žáků? Jsou také velmi vzácní. Mnozí z nás jsou žáky jen podle jména, jsme polovičatí. Netoužíme upřímně po Bohu. Ale až jednou v našem srdci vzplane touha po Něm, nalezneme pravého gurua. Světci nás ujišťují, že je opatření v Božských zákonech, že když po Něm vážně toužíme, pošle nám Učitele, aby nás dovedl k Němu. Není tedy důvod k beznaději. Naopak měli bychom ještě více usilovat, abychom se mravně očistili a stali se upřímně toužícími.

V širokých lidových vrstvách převládá představa, že jakmile jsme jednou byli zasvěceni guruem, nemusíme už nic dělat. Guru již učiní vše za nás a povede nás k Bohu. Existuje také jiná mylná představa, že guru zasvěcením žáka sám přejímá celé břemeno žákových hříchů. Ačkoliv nepochybně tyto představy jsou do jisté míry pravdivé, vzniklo jejich velké rozšíření spíše z naší vrozené pohodlnosti než ze zrnka pravdy, kterou, kterou obsahují. Jsou různí učitelé. Ne každý člověk s realizací má takovou schopnost. Mají ji jedině Božská vtělení a několik málo z jejich největších žáků. Ale ostatní učitelé bez ohledu na jejich duchovní velikost to nedokážou.  Žák od nich obdrží energii, jiskru, která v nich zapálí světlo ohně, aby spálilo všechny nečistoty. Ale žák sám musí rozdmýchávat oheň a vytrvale se snažit o uskutečnění pravdy a překonání překážek. Nečinnost a nedbalost nám neprospěje. Čím dříve se zbavíme takové filozofie, tím lépe.

Cesta za guruem musí být nutně dlouhá. Co máme dělat do té doby, než ho najdeme? Modleme se vroucně k Bohu, aby nás obdařil svou milostí v podobě pravého gurua. Zdokonalujme se neustále v duchovních vlastnostech. Hodně může být provedeno vlastním upřímným úsilím. Musíme pečlivě připravovat půdu svého srdce, takže když se setkáme s guruem, může tento ihned zasít mocné semeno, z něhož má vyrůst strom s plody ambrosie.

Bděme a modleme se.

 

 

Závěr

Doprovodili jsme čtenáře nakonec až k posvátným nohám gurua. Guru ho již poučí o vhodné praxi, která ho povede do svatyně. Teprve tehdy začne jeho skutečná duchovní praxe. Tehdy vstoupí do obydlí Páně, dále již ho nemůžeme doprovázet. Nepředpokládáme, že bychom mu ještě mohli pomoci. Pokusili jsme se poučit ho o předpokladech praktického náboženství ve shodě s naším světlem.

Snad se nám podařilo trochu pomoci, snad ne. Loučíme se nyní se čtenářem a přejeme mu mnoho zdaru na jeho cestě k Božímu království míru.

Óm šánti! Šánti!

 

 

O knize

Anglická originální verze tohoto textu je dostupná na internetu:

http://www.estudantedavedanta.net/spiritual%20practice.pdf

Knižně byla vydána pod titulem: Spiritual Practice, autor Swami Ashokananda. Vydavatel: Advaita Ashrama, Kalkata. Website: www.advaitaashrama.org

http://www.advaitaashrama.org/Book/Detail/144