Z úvodu ke knize

V každém lidském srdci existují tři touhy: po věčném životě, neomezeném uvědomění a neohraničené radosti. Všechny lidské zápasy a usilování jsou hledáním, jak naplnit tyto tři tužby. Filozofie jógy nám říká, že naplnění těchto tří tužeb se nemůže uskutečnit do té doby, dokud neodhalíme své pravé Já, známé také jako átman, božské já nebo Bůh. Toto pravé Já je velkým Já vesmíru a také nejniternějším já všech bytostí a věcí. Je skutečností každé skutečnosti. Pouze realizací tohoto Já může smrtelník překonat zármutek, bolest a utrpení. Toto Já je zdrojem každé blaženosti a radosti. Ten, kdo okusil blaženost Já, už nikdy netouží po ničem ze světa. Toto Já, naše pravá identita, je nezničitelné, věčné a nesmrtelné. Kdo pozná Já, pozná všechno.

Jenomže člověk nejprve hledá naplnění těchto tří tužeb ve vnějším světě – ve svatyních, poutních místech a pomocí asketického odříkání nebo smyslových požitků. Ale hledající nenajde nikde naplnění. Po prožití opakovaných zrození a úmrtí, bolesti a potěšení, podveden falešnými nadějemi, touhami a lákadly se unaví životem a obrátí se do nitra. To je první stupeň duchovního hledání.

Duchovní hledání začíná uvědoměním si skutečnosti, že smyslově postřehovaný svět prchavých požitků je příbytkem zármutku – kde je všechno nejisté a kde člověk nenalézá nic, co by mohl nazývat svým. Hledající pociťuje intenzivní nepokoj z vidění skutečnosti a namáhá se s obtížemi dosáhnout tuto skutečnost.

Duchovní hledání je podle jógy vnitřní cestou – cestou vrstvami naší mysli, divočinou pokušení, tužeb a bludů (přeludů). Cesta má své vrcholy a údolí, naděje a zoufání. Cesta je osamělá, a jediným společníkem hledajícího je jeho mysl, známá svou příslovečnou nestálostí a nesoustředěností. Od hledajícího se vyžaduje, aby cvičil a školil mysl, rozlišoval životní fakta a mýty (výmysly), a připravoval se na dočasné obraty k horšímu, běžné na cestě. Jógické (posvátné) texty nám poskytují na cestě ukazatele, kterými můžeme posuzovat svůj pokrok na cestě k cíli. Bhagavadgíta říká, že jóga ukončí všechny zármutky života, když je dobře praktikována, a praxe je správná, když je stálá, kontinuální a upřímná. Jóga je světlo a oheň. Dříve, než přinese osvícení, spálí všechno falešné a fiktivní. Všechny naše touhy, bludy a náklonnosti jsou stráveny tímto ohněm. Jóga je vzrůst plamene uvědomění Já.

V pátrání po seberealizaci obrací hledající mysl do nitra a noří se hluboko dovnitř. Odchází za tento smyslově vnímaný svět, prochází rozmanitými vrstvami náklonností k tělu, mysli a egu a konečně dosahuje blaženého, nesmrtelného a nejniternějšího Já, zaměřením na vše-pronikající univerzální Já. Okušením intenzivní blaženosti božského Já se poté hledající rozpouští do Já. Jóga a Védanta popisuje tuto absorpci jako samádhi. Hledající se potom vynoří do světa vnějšího vědomí, přinášeje významné zprávy, že samo Já je skutečností všech skutečností, pravdou všech pravd, a že samo(tné) Já existuje ve vesmíru.

Bhagavadgíta nazývá hledajícího jogínem, hledání Já jógou, božské Já jógéšva (pán jógy), záležitosti nezbytné pro úspěch v tomto hledání nazývá jógakšema, a ujišťuje nás, že vše co je nezbytné k hledání, je upřímná duchovní touha po cíli. Vše další postupuje následkem božské laskavosti. Dosažení cíle a zažití blaženosti božského Já hledajícího úplně promění a lidské zrození dosahuje nejvyššího užitku.

Tato kniha prozkoumává různé aspekty duchovního hledání a odpovídá na otázku, proč by hledající člověk měl toto pátrání podniknout. První část diskutuje o teoriích vytváření úmyslu duchovního hledání. Druhá část popisuje povahu cesty k cíli, zákony hlavní duchovní cesty. Třetí část nastiňuje milníky postupu, představuje několik duchovních otázek a odpovědí, diskutuje o lekcích historie a shrnuje základní učení jógy. Tři části knihy osvětlují poselství jógické cesty: že všechny bolesti a utrpení života jsou pouze symptomy hluboce zakořeněné choroby, která je duchovní. Protože problém je v podstatě duchovní, vyžaduje duchovní řešení, kterým je sebepoznání. Sebepoznání je cílem všech cílů a pátrání po sebepoznání je nejvyšším ze všech hledání. Žádný pokus v tomto hledání Já se nikdy neztratí. V Bhagavadgítě se ptá Ardžuna Krišny na konečný osud těch, kteří nemohou dosáhnout dokonalosti v józe a uvědomit si Já. Krišna odpovídá:

Ó Partho, není žádné zničení pro něho ani na tomto nebo v dalším světě: žádné zlo se můj synu nepřihodí člověku, který koná dobro.

Člověk, který neměl v józe úspěch, půjde do světů spravedlivých. Tam žije nesčíslné roky a opět se narodí v čistém a úspěšném domově.

Nebo se narodí v rodině jogínů oplývajících moudrostí. Opravdu je obtížné v tomto světě získat takovéto zrození.

Tady opět přijde do kontaktu s moudrostí získanou v dřívějším těle, ó synu Kuruů a stále dále usiluje o dokonalost (6.40-43).

Jógická cesta zastává názor, že duchovní hledání není záležitostí volby, je životní nezbytností pro celkovou pohodu. Sebepoznání, cíl duchovního hledání, je skutečné, hmatatelné, dosažitelné a ověřitelné. Jógická cesta k Já je přímá, dobře zmapovaná, dobře otestovaná a její závěry jsou založeny na univerzálních principech. Mudrcové jógy nás varují, že ti, kteří ignorují nebo zanedbávají toto Já, zabloudí ve světě klamu a čelí stejnému Já jako nemilosrdné realitě zármutku a utrpení. Pouze poznání Já může člověka zachránit před velkými hrůzami života a zaručit věčný mír.