V bohatých domech si vydržují vrátného, jehož povinností je bránit zlodějům, kravám, ovcím atd., aby vstoupili do uzavřeného areálu. Vrátným člověka je jeho mysl. Mysl se přirovnává k nezvládnutelnému koni. Takový kůň zpravidla doveze člověka na špatnou cestu. Jenom ten, kdo drží pevně otěže a koně ovládá, se může vydat na správnou cestu. Bojujte, bojujte dále! Co děláte? Je vše dosaženo pouhým nošením oblečení sannjásina nebo zřeknutím se tepla rodinného krbu? Čeho si máte být vědom? Čas letí. Neplýtvejte jediným okamžikem. Dokážete pilně pracovat nanejvýš jen další tři nebo čtyři roky. Později tělo a mysl zeslábnou věkem a nedokážete cokoli udělat. Co může být dosaženo bez píle?

Myslíte si: “Nejdříve nechť máme touhu, víru a oddanost, pak budeme cvičit sádhanu (duchovní praxi)“. Je to možné? Můžeme spatřit den bez úsvitu? Když Pán přijde, následuje Ho jako jeho družina láska, oddanost a víra.

Může být cokoli dosaženo bez tapasjá? Brahma nejdříve slyšel: „tapas (meditovat), tapas (meditovat), tapas (meditovat). Nevíte, jak prudkou tapasjá museli vykonávat dokonce i avataři (vtělení boha)? Získá někdo cokoli bez práce? Jakou obrovskou přísnost praktikovali ve svém životě Buddha, Šankara a další! Jaké horoucí vzdávání se! Jak přísnou sádhanu vykonávali!

Opravdová víra nemůže být na začátku. Nejprve uskutečnění (realizace), potom víra. Ale nejdříve sádhaka (aspirant) musí upevnit svou víru – „slepou víru“ – může to být k příkazům svého gurua (duchovního učitele) nebo k nějaké velké duši; až potom může postupovat k cíli.

Neznáte Rámakrišnovo podobenství o ústřici? Ústřice plave na hladině moře s otevřenou skořápkou kvůli malé kapce deště svati (deště padajícího, když vychází hvězda Svati). Jak získá kapku deště, potopí se na dno oceánu a zde vytvoří krásnou perlu. Vy byste měl také jít vzhůru a pracovat, a poté se potopit do oceánu rozjímání.

Nemáte žádnou samostatnost. Osobní námaha je nezbytným faktorem úspěchu v duchovním životě. Pracujte tak nejméně čtyři roky. Když poté neuděláte žádný hmatatelný pokrok, přijděte a vezměte mě na paškál.

Džapam a meditace nejdou uskutečnit, dokud nepřekročíte omezení radžasu (nadměrné aktivity) a tamasu (netečnosti anebo letargie). Později se musíte ještě pozvednout nad sattvu (osvícení) a dosáhnout vysokou duchovní úroveň ze které již není žádného návratu.

Jak je obtížné dosáhnout lidského zrození! Přesto pouze v tomto lidském zrození, je možné dosáhnout božskou realizaci. Usilovně se v tom to životě namáhejte a dospěte do stavu, ze kterého se nebudete muset vracet. 

Mysl by měla být postupně pozvednuta z hrubého stavu do stavu subtilního a poté do stavu příčinného a ještě dále k „velké příčině“ (mahákárana) a nakonec do samádhi (nejvyššího osvícení). Odevzdejte se plně Bohu. On je vším. Neexistuje nic kromě Něho. „Ve skutečnosti je vše brahma.“ Vše je jeho a pouze jeho. Nikdy nebuďte vypočítaví. Je možné se vzdát sama sebe za den? Když je dosaženo toto, je dosaženo vše. Člověk o to musí usilovně bojovat.