Mistrův synovec Ramlal vyprávěl tento příběh:
Mladý mnich Ramanit měl v Ajódhji vizi, že se Pán Ráma opět vtělil na zemi, někde na východě. Aby ho mohl spatřit, vyrazil mnich pěšky na východ z Ajodhji. Když došel do Bengálska, uslyšel, že blízko Kalkaty žije velký světec jménem Šrí Rámakrišna. Konečně po dlouhém hledání došel do Dakšinésváru a ptal se: „Kde je Rámakrišna Paramahamsa?“ Lidé z chrámu Kálí mu řekli, že Mistr právě před několika dny zemřel. Když to mnich uslyšel, vykřikl: „Cože? On zemřel? Přišel jsem pěšky z Ajódhji (skoro 1000 mil), jen abych ho uviděl. Prošel jsem tolika útrapami, abych se sem dostal a on opustil tělo!“ Mladý mnich se rozplakal.
Správce chrámu Kálí mu nabídl nějaké jídlo, ale mnich to odmítl. Odešel do Pančavati a zůstal tam 2 nebo 3 dny bez jídla. Jedné noci se před ním objevil Šrí Rámakrišna a řekl mu: „Několik dnů jste nic nejedl. Přinesl jsem vám tento pudink. Snězte ho prosím.“ Nakrmil mnicha a zmizel.
Druhý den ráno šel Ramlal do Pančavati a nalezl zde mnicha plného radosti. Zeptal se ho: „Co se stalo?“ Mnich mu poté všechno vyprávěl. Ukázal Ramlalovi dokonce i misku, ve které Mistr přinesl pudink. (Miska se dlouho uchovávala, ale později byla nějakým způsobem zničena.)