Velký Šankaračárja měl hloupého žáka, který jej ve všem napodoboval. Šankara pronesl Šivóham (já jsem Šiva), a žák také opakoval Šivóham. Aby poučil bláznivého žáka, Šankara se jednoho dne s žákem vypravil na procházku. Když míjeli kovárnu, Šankara se najednou zastavil, vešel do kovárny, popadl tam kotlík s roztaveným železem a vypil jej. Hned se obrátil na žáka, aby to také učinil. Žák samozřejmě nebyl schopen napodobit svého Mistra. Byl zahanben a od té doby zanechal také pronášení Šivóham. Obyčejné povrchní napodobování je vždy špatné. Ale pokusit se sám sebe opravit a zlepšit tím, že se řídíme ušlechtilými příklady velkých, je vždy dobré.