Vybraný objekt nebo ideál pro praxi koncentrace a meditace může být konkrétní nebo abstraktní, slovo nebo myšlenka, obraz nebo symbol, božská podoba nebo známá osobnost. Aforismy o józe od Patandžaliho uvádí následující možné objekty meditace:
-
Zářivé nebo jasné světlo, které je nade vším zármutkem. To je světlo duchovního vědomí, které podle starověkých vizionářů září ve vnitřním zákoutí srdce a existuje za vším smutkem. Aspirant si představí ve svém srdci neomezenou, průzračnou záři (jako nebe) a poté uvažuje, že jeho já ve v ní.
-
Srdce osvíceného ducha, který je osvobozený od všech žádostí a náklonností – je to srdce svaté osoby, ke které se cítí být přitahován a ke které má důvěru. Srdce této osoby je vždy pokojné a klidné. Zaměřením se na takové srdce, mysl tento klid absorbuje.
-
Zážitek ze snění nebo zkušenost hlubokého spánku – tedy sen o svaté osobě nebo božském symbolu nebo blaženém stavu ve spánku, který na mysl hluboce zapůsobil. Ve snění je vyloučeno vnímání vnějšího světa a myšlenky se jeví jako živé. Člověk může meditovat o takovémto živém snu třemi způsoby: a) vytvářením mentální představy snového objektu a myšlením na něj, jako na skutečný; b) meditací na vzpomínku snového stavu a jeho udržování, který je meditativním stavem; a c) koncentrací na jakýkoli zažitý duchovně povznášející sen. - Bezesný spánek je stav, kdy je vnější i vnitřní vnímání zakryto a zůstává pouze pocit pasivního vědomí já. Toto pasivní vědomí já může být také předmětem meditace.
-
Cokoli, co duchovně povznáší. Může to být místo, nějaká scenérie, myšlenka nebo cokoli jiného, co vyvolá koncentraci mysli. Pokud se dá mysl soustředit na jeden objekt, může být také soustředěna na jakýkoli jiný.
Meditace podle jógického systému je objektivnější technika než konvenčně chápané uctívání. Cílem meditace je ukončení všeho utrpení realizací vnitřního Já neboli puruši, což je čisté vědomí. Systém jógy zastává názor, že příčinou všeho trápení je nevědomost, která oklamává Já a zaplétá ho do světa věcí. Toto zapletení je v podstatě mysli a náprava spočívá ve vymotání Já ze světa věcí a světa mysli. Je to možné pouze poznáním Skutečnosti, protože poznání přináší moc: kontrolu nad věcmi získáme, jenom když je skutečně poznáme.
Systém jógy tvrdí, že svět věcí a svět mysli nejsou dva rozdílné světy. Věc je ve skutečnosti rozvinutý tvar mysli. Když je poznána skutečná povaha mysli, již neoklamává Já. Potom Já pouze září ve své slávě. Meditace se používá jako technika k získání tohoto poznání. V této technice hraje důležitou roli síla vůle. Pomocí cvičení síly vůle mysl vědomě a uváženě kultivuje jedinou myšlenku při vyloučení všech ostatních. Meditace začíná koncentrací na jediný objekt a vrcholí absorpcí tohoto objektu. Absorpce odhaluje skutečnou povahu tohoto objektu. Poznáním skutečné povahy jednoho objektu může člověk poznat skutečnou povahu všech objektů ve vesmíru, protože všechno pochází ze stejného materiálu mysli.
Objekty obecně preferované v meditační praxi védanty:
1. božská podoba
2. boží vtělení (inkarnace)
3. božský Pán jako nejniternější Já nebo Nejvyšší učitel
4. virát puruša neboli Kosmická osoba
5. posvátné slovo ÓM
6. mantra Gájatrí nebo posvátná modlitba
7. význam některé ze čtyř mahávákja neboli významných védických rčení
8. význam posvátného textu, slova nebo mystické slabiky
Usilující si může některý z nich vybrat pro svou meditační praxi a pomocí této meditace bude očištěn od všech hříchů a dosáhne nejvyšší úroveň seberealizace. Meditace by měla být praktikována pouze s jedním objektem. Cvičení meditace s různými objekty vede k duševnímu zmatku a maří záměr meditace.
Z knihy Svámí Adisvarananda: Meditace a její praxe, přeložil J. Holeček