Poevropštěný Kristodás Pál neschvaloval Mistrovo zdůrazňování odříkání a prohlásil: „Pane tento sklon k odříkání téměř zničil naši zemi. A to je důvod, proč jsou dnes Indové podřízeným národem. Být dobří k druhým, přinášet vzdělání nevědomým, a především zlepšit hmotné podmínky země – to by mělo být naší povinností. Zbožný pláč a odříkání nás naopak oslabuje. Měl byste radit mladým mužům Bengálska, aby se uchylovali k takovým činům, které pozvednou zemi.“ Šrí Rámakrišna mu věnoval zkoumavý pohled a neshledal v nitru žádné božské světlo. „Jsi člověk, který tomu dobře nerozumí!“ Řekl mu ostře Šrí Rámakrišna. Odvažuješ si podceňovat těmito slovy odříkání a zbožnost, které popisují naše svatá písma, jako největší ze všech ctností! Po přečtení dvou anglických stránek se domníváš, že jsi poznal svět! Zdá se, že si myslíš, že jsi vševědoucí. Nuže, viděl jsi ty malé muňky, kteří se rodí v Ganze, jen když nastává období dešťů? V tomto velkém vesmíru jsi dokonce méně významný než jeden z těchto maličkých tvorů. Jak se opovažuješ mluvit o pomáhání světu? Pán na něho dohlíží. Ty na to nemáš sílu.“ Po nějaké chvíli Mistr pokračoval: „Dokážeš mi vysvětlit, jak můžeš pracovat pro druhé? Vím, co myslíš tím, že jim pomáháš, nakrmit několik lidí, léčit je, když jsou nemocní, zbudovat cestu nebo vykopat studnu – to je všechno? To jsou dobré skutky, o tom žádná, ale jak je to nicotné ve srovnání s nezměrností vesmíru! Jak daleko může člověk pokročit na této linii? Kolik lidí můžeš ochránit před hladomorem? Malárie zničila celou provincii; co můžeš udělat, abys ji zastavil? Bůh sám se stará o svět. Jeho ať člověk nejdříve realizuje. Ať člověk získá pověření od Boha a obdařen Jeho mocí smí potom uvažovat o činění dobra. Člověk by měl být nejprve očištěn od sobectví. Poté ho Blažená Matka sama požádá, aby pracoval pro svět.“ Šrí Rámakrišna nedůvěřoval filantropii, která se tváří jako dobročinnost. Varoval před ní. Ve většině filantropických aktivit pozoroval sobectví a samolibost, marnivost a touhu po slávě, neplodné vzrušení na přebití životní nudy nebo pokus uklidnit špatné svědomí. Skutečná láska, kterou učil, je výsledkem lásky k Bohu – služby člověku v duchu uctívání.

V následujícím jsou učedníci, kteří byli vycvičeni Mistrem pro mnišský život:

·         Narendranáth Dutta (Svámí Vivékánanda)

·         Nitja Niranjan Sen (Svámí Niranjanánanda)

·         Rákhál Čandra Ghóš (Svámí Brahmánanda)

·         Káliprasád Čandra (Svámí Abhedánanda)

·         Gopál Čandra Ghóš (Svámí Advaitánanda)

·         Harináth Čattopádhjája (Svámí Turijánanda)

·         Báburám Ghóš (Svámí Premánanda)

·         Sáradá Prasanna (Svámí Trigunátitánanda)

·         Táraknáth Ghošál (Svámí Šivánanda)

·         Gangádhar Ghatak (Svámí Akhandánanda)

·         Jogindranáth Čoudhury (Svámí Jogánanda)

·         Subodh Ghóš (Svámí Subodhánanda)

·         Šašibhušan Čakravarty (Svámí Rámakrišnánanda)

·         Šaratčandra Čakravarty (Svám Sáradánanda)

·         Hariprasanna Čatterdží (Svámí Vidžnánánanda)

·         Látu (Svámí Adhhutánanda)

První z těchto mladých mužů, který přišel k Mistrovi byl Látu. Jeho rodiče neznáme, pocházel z Beharu, přišel do Kalkaty při hledání zaměstnání a byl zaměstnán Ramčandra Duttou jako chlapec v domácnosti. Dozvěděl se o Šrí Rámakrišnovi, navštívil Mistra v Dakšinéšváru a byl hluboce zasažen jeho srdečností. Když se chystal odejít, Mistr ho požádal, aby si vzal nějaké peníze a vrátil se domů lodí nebo kočárem. Ale Látu prohlásil, že má několik mincí a cinkal s nimi v kapse. Šrí Rámakrišna později požádal Rámu, aby Látovi umožnil, aby s ním zůstal natrvalo. Pod vedením Šrí Rámakrišny učinil Látu významný pokrok v meditaci a byl požehnán extatickými vizemi, ale veškerá Mistrova snaha o Látovo alespoň povrchní vzdělání selhala. Látu velmi miloval kírtan a zbožné písně, ale po celý svůj život zůstal negramotný.

Ještě před příchodem Rakhála do Dakšinéšváru měl o něm Šrí Rámakrišna vizi jako o svém duchovním synovi a jako druhovi Krišny ve Vrndávanu. Rákhál se narodil bohatým rodičům. V dětství rozvinul podivuhodné duchovní vlastnosti a hrával v uctívání bohů a bohyní. Jako dospívající se oženil se sestrou Manomohana Mitry, od které poprvé uslyšel o Mistrovi. Jeho otec měl námitky proti jeho stykům s Šrí Rámakrišnou, ale později se zklidnil, když zjistil, že mnoho proslulých lidí navštěvuje Dakšinéšvar. Vztah mezi Mistrem a tímto milovaným žákem byl jako matky a dítěte. Šrí Rámakrišna poskytoval Rákhálovi mnohé, co nedovolal ostatním. Neváhal ale chlapce pokárat za nevhodné činy. Jednou Rákhál pocítil dětskou žárlivost, protože zjistil, že další chlapci přijímali Mistrovu přízeň. Ale brzy se z toho dostal, když realizoval svého gurua jako gurua celého vesmíru. Mistr měl obavy, když se doslechl o jeho sňatku, ale uklidnilo ho, když zjistil, že jeho manželka je duchovní ženou, která nebude překážkou jeho postupu.

Gopál Čandra Ghóš přišel do Dakšinéšváru v poměrně pokročilém věku a říkali mu starší Gopál. Přišel o manželku a mistr uklidnil jeho zármutek. Brzy se zřekl světa a plně se věnoval meditaci a modlitbě. O několik let později Gopál daroval Mistrovi okrová plátna, s nimiž zasvětil několik učedníků do mnišského života.

Přeložil: Jaroslav Holeček 2017