Naproti tomu Šrí Rámakrišna, i když si byl plně vědom, stejně jako jeho guru, že svět je iluzorní jev, namísto pohrdání májou, jako ortodoxní monista, uznával její moc v relativním životě. Celou dobu miloval a uctíval máju, vnímal v ní tajemný a majestátní výraz Božství. Pro něho byla májá samotným Bohem, protože vše je Bůh. Je to jedna z tváří brahma. To, co realizoval ve výškách transcendentních úrovní, také nalezl zde dole, všude kolem, pod tajemným oděvem názvů a forem. Tento oděv byl dokonale transparentním obalem, přes který rozpoznal slávu Božské imanence. Májá, mocný tkadlec oděvu, není nikdo jiný, než Káli, Božská Matka. Je prvotní božskou energií, Šakti a nejde ji rozpoznat od nejvyššího brahma, stejně jako pálení od ohně. Projektuje svět a opět se stahuje. Přede ho jako pavouk svou síť. Je Matkou vesmíru, totožná s brahma védanty, átmanem jógy. Jako věčný zákonodárce vytváří a ruší zákony. Jejím řízením karma přináší své plody. Chytá lidi do pasti iluzí a zase je osvobozuje z otroctví podhledem svých vlídných očí. Je nejvyšší paní kosmické hry a vše živé i neživé tančí podle Její vůle. Dokonce i ti, kteří realizují absolutno v nirvikalpa samádhi jsou pod její pravomocí, pokud stále žijí na relativní úrovni.

Takže si Šrí Rámakrišna po nirvikalpa samádhi uvědomil máju v úplně nové roli. Vázající aspekt Káli zmizel před jeho vizí. Nadále již nezatemňovala jeho pochopení. Svět se stal skvělou manifestací božské Matky. Májá se stala brahma. Transcendentní proniklo imanentním. Šrí Rámakrišna objevil, že májá funguje v relativním světě dvěma způsoby, a označil je takto: „avidjá-májá“ a „vidjá-májá“. Avidjá májá představuje temné síly stvoření: smyslové touhy, zlé vášně, nenasytnost, chtíč, krutost atd. Udržuje řád světa na nižších úrovních. Je zodpovědná za kolo lidských zrození a úmrtí. Musí být přemožena a zdolána. Ale vidjá-májá je vyšší silou stvoření: duchovní ctnosti, kvality osvícení, laskavost, čistota, láska, oddanost. Vidjá-májá pozvedá člověka na vyšší úrovně vědomí. S pomocí vidjá-májá se žák zbaví avidjá-máji. Pak se stává májátita, oproštěným od máji. Dva aspekty máji jsou dvěma silami stvoření, dvěma silami Káli, a ona stojí za oběma. Je jako zářící slunce přinášející život a zářící skrze mraky rozdílných barev a tvarů, vykouzlující báječné podoby na modrém podzimním nebi.

Božská Matka žádala Šrí Rámakrišnu, aby se neztrácel v beztvarém absolutnu, ale zůstal v bháva-mukha, na prahu relativního vědomí, na hranici mezi absolutnem a relativním. Měl se udržovat v „šestém centru“ tantry, odkud mohl spatřovat slávu sedmého, ale i božské projevy kundaliní ve spodních centrech. Jemně oscilovat tam a zpět přes dělící čáru. Extatickou oddanost k Božské Matce střídat s klidnou absorpcí v oceánu absolutní jednoty. Tak překlenul propast mezi osobními i neosobními, imanentními i transcendentními aspekty skutečnosti. Jde o jedinečnou zkušenost v zaznamenané historii duchovního světa.

Přeložil: Jaroslav Holeček 2017