Pouť
27. ledna 1868 se Mathur Babu vydal na pouť se skupinou 125 osob k posvátným místům severní Indie. Ve Vaidjanáthu v Biháru, když mistr spatřil obyvatele vesnice vyhublé na pouhé kostry chudobou a hladem, požádal svého bohatého patrona, aby lidi nasytil a dal každému nějakou látku. Mathur zvýšené výdaje odmítl. Mistr hořce prohlásil, že do Benáresu nepůjde, ale zůstane tady s chudými a bude sdílet jejich utrpení. Opustil Mathura a posadil se mezi vesničany.
Mathur to musel vzdát. Při jiné příležitosti, o dva roky později, projevil Šrí Rámakrišna podobné pochopení pro chudé a potřebné. Doprovázel Mathura na prohlídce jednoho z jeho pozemků v době vybírání nájemného. Dva roky byly špatné sklizně a nájemci žili v extrémní chudobě. Mistr požádal Mathura, aby jim prominul nájemné, poskytl jim pomoc, a navíc hladové lidi dobře pohostil. Když Mathur reptal, mistr řekl: „Jste pouze správce Božské Matky. Oni jsou nájemci Matky. Musíte vydat Matčiny peníze. Když trpí, jak jim můžete odmítnout pomoc? Musíte jim pomáhat.“ Mathur musel zase ustoupit. Soucit Šrí Rámakrišny s chudými pocházel z jeho vnímání Boha ve všech stvořených bytostech. Jeho cítění nebylo humanistické nebo filantropické. Pro něho byla služba člověku totéž jako uctívání Boha.
Skupina vplula do svatého Benáresu1 lodí do Ganze. Když oči Šrí Rámakrišny padly na toto Šivovo město, kde se po věky hromadila zbožnost a oddanost nespočetných uctívačů, viděl, že je ze zlata, jak praví písma. Byl viditelně dojatý. Během pobytu ve městě zacházel s každým kouskem země s maximálním respektem. Na Manikarniká Ghát (velké městské krematorium) skutečně uviděl Šivu s tělem pokrytým popelem a se zacuchanými žlutohnědými vlasy, který klidně přistupoval ke každé pohřební hranici a vdechoval do uší mrtvol mantru osvobození; a potom Božskou Matku odstraňující pouta mrtvých. Tak si uvědomil význam sdělení písem, že kdokoli umírá v Benáresu, dosahuje spásu díky milosti Šivy. Navštívil Svámi Trailangu2, oslavovaného mnicha, kterého později prohlásil za skutečného paramahansu, skutečný obraz Šivy.
Šrí Rámakrišna navštívil Illáhábád na soutoku Gangy a Jamuny a poté pokračovali do Vrindávanu3 a Mathury4, posvátné legendami, písněmi a dramaty o Krišnovi a Gópí. Tady měl mnohé vize a jeho srdce přetékalo božským dojetím. Plakal a řekl: „Ó Krišno! Všechno je tady jako za starých časů. Jenom ty chybíš.“ Navštívil významnou světkyni Gangamaji, považovanou višnuistickými ctiteli za inkarnaci důvěrné služky Rádhy. Bylo jí šedesát let a měla častá vytržení. Hovořila o Rámakrišnovi jako o vtělení Rádhy. Obtížně ho přemlouvali, aby ji opustil.
Na zpáteční cestě chtěl Mathur navštívit Gáju5, ale Šrí Rámakrišna tam odmítl jít. Vzpomněl si na otcovu vizi v Gáji, před jeho narozením a cítil, že v chrámu Višnua by se nastálo ponořil v Boha. Mathur ctící mistrovo přání se vrátil se skupinou do Kalkaty.
Z Vrindávanu si mistr přinesl několik hrstí prachu. Část ho rozhodil v Pančavati, zbytek zahrabal v malém domku, kde praktikoval meditaci. Prohlásil: „Teď je toto místo stejně posvátné jako Vrindávan“.
V roce 1870 mistr odcestoval na pouť do Nadiy6, rodiště Šrí Čaitanji. Jak se loď, kterou pluli přiblížila k mělčině blízko Nadiy, měl Šrí Rámakrišna vizi „dvou bratrů“, Šrí Čaitanji a jeho druha Nitjánandy, „jasnou jako roztavené zlato“ a se svatozářemi, spěchající, aby ho přivítali z pozvednutýma rukama. „Tam přicházejí! Tam přicházejí!“ volal. Vstoupili do jeho těla a on se ponořil do hlubokého vytržení.
1 Benáres (Varanasi) – město v severoindickém státě Uttarpradéš), ležící na břehu řeky Gangy. Hlavní náboženské středisko Indie, nejsposvátnější ze sedmi posvátných měst hinduismu a džinismu. Důležitou roli hraje také v historii buddhismu. Buddha zde například (v nedalekém Sarnáthu) měl své první kázání – Roztočení kola dharmy, Šankara v Benáresu založil uctívání Šivy, jako oficiální sektu, atd.
2 Trailanga Swami (také Tailang Swami, Telang Swami ) (1607 -1887) byl hinduistický jogín a mystik známý pro své duchovní síly, který žil v Varanasi (Benáres) v Indii. Je v Bengálsku legendární postavou, vypráví se o jeho jógických silách a dlouhověkosti. Podle některých zdrojů se Trailanga Swami dožil 280 let, ve Varanasi žil 1737 až 1887. Je ctiteli považován za vtělení Šivy. Šrí Rámakrišna ho nazýval „chodícím Šiva Varanasi“.
3 Vrindavan (Vrndávan) – kdysi posvátný háj, místo uctívané dodnes jako svaté. Leží na břehu řeky Jamuny, blízko Mathury, kde se narodil Krišna. Ve Vrindávanu trávil Krišna mládí s pastýřkami a mlékařkami, zejména s Rádhou. Milostná hra Kršny a Rádhy je v hinduismu považována za symbol božské hry duše a jejího pána, je srovnatelný s láskou duše k bohu, tak jak ji znali křesťanští mystikové německého středověku. Vrndávan je navštěvován zejména višnuisty, kteří jej považují za jeviště božské hry a ztotožňují s vlastním srdcem.
4 Mathura – město v severoindickém státě Uttarpradéš. Je považována za rodiště Krišny. Jedno ze sedmi posvátných hinduistických měst.
5 Gaja – město v severoindickém státě Bihár; jedno ze sedmi svatých míst Indie. Tamní chrám Višnupáda je zasvěcen Višnuovým lotosovým nohám. Jako svaté místo buddhismu se nazývá Bódhgaja.
6 Nadia – město v západním Bengálsku, Indie. Tady se narodil a žil slavný bhakta Čaitanja Maháprabhu.
Přeložil: Jaroslav Holeček 2017