Vztah s manželkou
V roce 1872 Sáradá Devi poprvé navštívila svého manžela v Dakšinešváru. Čtyři roky předtím ho viděla v Kamarpukuru a okusila blaženost jeho božské společnosti. Od této doby se stala ještě jemnější, něžnější, introspektivnější, vážnější a nezištnější. Slyšela hodně pověstí o manželově šílenství. Lidé jí projevovali lítost v jejím neštěstí. Stále více byla přesvědčena, že je jejím úkolem, aby byla s ním a věnovala v jakékoli možné míře oddané službě manželky. Bylo jí teď osmnáct let. V doprovodu otce dorazila do Dakšinéšváru, šla pěšky osmdesát mil. Cestou měla záchvat zimnice. Když dorazila do chrámové zahrady, mistr jí smutně řekl: „Ach, přišli jste příliš pozdě. Mathur už tady není, aby se o tebe postaral.“ Mathur zemřel předchozí rok.
Mistr převzal povinnost poučení své mladé ženy a zahrnovalo to vše od úklidu až k poznání brahma. Naučil ji, jak upravovat lucernu, jak se chovat k lidem podle jejich odlišné povahy, a jak se chovat před návštěvníky. Naučil ji tajemství duchovního života – modlitbu, meditaci, džapa, hluboké rozjímání a samádhi. První lekce, kterou Sáradá Devi dostala byla: „Bůh je každému drahý, jako měsíc je drahý každému dítěti. Každý má stejné právo modlit se k němu. Svou milostí se odhaluje všem, kteří ho volají. Také ho uvidíš, když se k němu modlíš.“
Totápuri, když se dozvěděl o mistrově manželství, jednou poznamenal: „Co na tom záleží? On sám je pevně zavedený v poznání brahma, což udrží jeho ducha rozlišování a odříkání, i když žije se svou ženou. Dosáhl nejvyššího osvícení a může nahlížet na muže a ženu stejně jako na brahma. Člověk myslící na sex může být dobrým aspirantem, ale je ještě stále daleko od cíle.“ Šrí Rámakrišna a jeho manželka žili společně v Dakšinéšváru, ale jejich myšlení se vznášelo vysoko nad světskou úrovní. Několik měsíců po příchodu Sáradá Devi uspořádal Šrí Rámakrišna za příznivého dne1 speciální uctívání Kálí, Božské Matky. Místo sochy bohyně umístil na její místo živé zpodobnění, samotnou Sáradá Devi. Uctívač a uctívaná vstoupili do hlubokého samádhi a jejich duše se sjednotili na transcendentální úrovni. Za několik hodin Šrí Rámakrišna sestoupil na relativní úroveň, zpíval chvalozpěvy Velké bohyni a odevzdal ji, u nohou živého zpodobnění, svůj růženec a ovoce své celoživotní sádhany. To je známo v tantře jako šódaší púdžá – „uctívání ženy“. Šrí Rámakrišna si uvědomil význam velkého sdělení Upanišad: „Ó Pane, jsi žena, jsi muž, jsi chlapec, jsi děvče, jsi starý, potácející se o berlích. Prostupuješ vesmír v rozmanitých podobách.“
Svým manželstvím Šrí Rámakrišna připustil velkou hodnotu manželství v duchovním vývoji člověka a dodržováním svých slavnostních slibů demonstroval nezbytnost dodržování sebeovládání, čistoty a zdrženlivosti při realizaci Boha. Svým jedinečným duchovním vztahem se svou ženou dokázal, že manžel a manželka mohou žít společně jako duchovní protějšky. Jeho život je tedy syntézou způsobu života člověka ve světě2 a mnicha.
1 Pokud jde o přesné datum této události existují dvě verze. Svatá Matka dorazila Dakšinéšváru poprvé v březnu 1872. Podle verze Svámí Saradanandy v jeho biografii Sri Ramakrishna, se uctívání konalo asi jeden rok poté, tedy na Phalaharini-Kali Puja 1873, tedy 25. května. V bengálské knize s názvem Mayer Katha, V 01.2, Svatá matka údajně řekla, že k němu došlo měsíc a půl po jejím příchodu do Dakšinéšváru. V takovém případě by to bylo při příležitosti Phalaharini Kali Puja v červnu 1872.
2 člověk ve světě – v anglickém textu se používá householder, což je doslova majitel domu nebo hlava domácnosti. Do češtiny se někdy překládá také jako hospodář. Myslím ale, že „člověk žijící ve světě“ je srozumitelnější.
Přeložil: Jaroslav Holeček 2017