Žákům majícím rodiny a žijících ve světě nepředepisoval přísnou cestu úplného zřeknutí se. Chtěl, aby plnili své povinnosti vůči svým rodinám. Jejich odříkání mělo být duševní. Duchovní život nemohou získat tím, že se zbaví odpovědnosti. Provdaný pár by měl po narození jednoho nebo dvou dětí žít jako bratr a sestra, věnovat svůj čas duchovním rozhovorům a meditaci. Povzbuzoval je a říkal, že je jejich život určitým způsobem jednodušší než mnišský, protože je výhodnější bojovat proti nepříteli uvnitř pevnosti než na otevřeném poli. Trval na tom, aby znovu a znovu posilovali svou oddanost a víru k Bohu pomocí modlitby, džapa a meditace. Předepisoval jim společnost sádhuů^1. Požadoval. aby vykonávali své světské povinnosti jednou rukou a zároveň se druhou přidržovali Boha, a zároveň se modlili k Bohu, aby jejich povinnosti ubývaly, aby se nakonec mohli Boha držet oběma rukama. Žáky žijící v domácnosti i svobodné mladíky odrazoval od jakékoli vlažnosti v duchovních snahách. Nepožadoval, aby následovali ideál nekriticky bez rozlišování, což nakonec vytváří neopatrné zbabělce.

Mladé muže ale směřoval k mnišství, což popisoval jako příkrou cestu zříkání se, a to zevního i vnitřního. Museli na sebe vzít slib absolutní zdrženlivosti a vystříhat se všech myšlenek chamtivosti a chtíče. Praxí zdrženlivosti uchazeči rozvinou subtilní nerv, kterým pochopí hlubší božská mysteria. Pro ně je sebeovládání konečné, nezbytné a absolutní. Sannjásini jsou učiteli lidí a jejich život má být naprosto bez poskvrny. Nesmějí se dokonce ani podívat na obraz, který by mohl probudit jejich živočišné žádosti. Mistr vybral své budoucí mnichy z mladých mužů nedotčených „ženou a zlatem“ a dostatečně plastických, aby mohli „vyplnit duchovní formu“. Když je učil metodě zříkání se a rozlišování, nepřipustil, aby tam byli lidé žijící v domácnosti.

První dva světští žáci, kteří přišli do Dakšinéšváru, byli Rám Čandra Dutta a Manomohan Mitra. Lékař a lékárník Rám byl skeptický k Bohu a náboženství a nikdy nepoznal klid duše. Chtěl hmatatelný důkaz Boží existence. Mistr mu řekl: “Bůh skutečně existuje. Ve dne hvězdy nevidíte, ale to neznamená, že hvězdy neexistují. V mléku je máslo. Ale může ho někdo uvidět, když se na něho jenom podívá? Abyste získal máslo, musíte ho utlouci na klidném a chladném místě. Nemůžete realizovat Boha pouhým přáním, musíte projít určitými duševními disciplínami.“ Postupně Mistr probudil jeho duchovnost a později se stal jedním z nejpřednějších laických stoupenců. Byl to Rám, který představil Naredranátha² Šrí Rámakrišnovi, Narendra byl jeho příbuzný.

Manomohan se zpočátku setkal se značnou opozicí od své manželky a dalších příbuzných, kteří odmítali jeho návštěvu v Dakšinéšváru. Ale posléze nesobecká láska k Mistrovi zvítězila nad láskou ke světu. Byl to Manomohan, který přivedl k Mistrovi Rakhala³.

Přeložil: Jaroslav Holeček 2017