Se žákyněmi nastolil Šrí Rámakrišna velmi něžný vztah. On sám ztělesňoval něžné ženské vlastnosti; přebýval na nejvyšší úrovní Pravdy, kde není ani nejmenší stopa pohlaví a jeho vrozená čistota vyvolávala stejně v mužích i v ženách pouze nejvznešenější emoce. Jeho žákyně často říkaly: „Málokdy jsme nahlížely na Šrí Rámakrišnu jako na příslušníka mužského pohlaví. Považovaly jsme ho za jednu z nás. Nikdy jsme před ním nepociťovaly žádná omezení, on sám byl naším nejlepším přítelem.“ Milovaly jsme ho jako dítě, přítele – přítelkyni a svého učitele. V duchovní disciplíně, kterou nám doporučoval je zříci se chtíče a chamtivosti, a hlavně nás varoval, abychom neupadly do mužských léček.

Mezi žákyněmi Mistra byla v bohatství své oddanosti a duchovních zkušeností nepřekonatelná Aghoramani Devi, ortodoxní bráhmanka. Brzy ovdověla a plně se věnovala duchovním snahám. Jejím ideálním božstvem byl Gopálá, Kršna v podobě dítěte, kterého uctívala postojem vátsalja podle višnuistického náboženství, považujíc ho za své vlastní dítě. Jeho pomocí uspokojila svou nenaplněnou mateřskou lásku, vařila pro něho, krmila ho, koupala a ukládala do postele. Touto něžnou intimností s Gopálou získala přezdívku Gopálova matka. Čtyřicet let žila na břehu Gangy v malém prostém pokoji, jejím jediným společníkem byl ošoupaný opis Ramajany a váček s růžencem. Když jí bylo šedesát, v roce 1884 navštívila Šrí Rámakrišnu v Dakšinéšváru. Při druhé návštěvě, jakmile ji Mistr uviděl, řekl: „Ach, přišla jsi! Dej mi něco k jídlu.“ S velkým váháním mu dala nějaké obyčejné sladkosti, které pro něho nakoupila po cestě. Pán je s chutí snědl a požádal ji, aby mu donesla vlastnoručně připravené jednoduché kari nebo sladkosti. Gopál Má připadal jako zvláštní mnich, místo aby hovořil o Bohu, vždycky se ptal na jídlo. Nechtěla ho znovu navštívit, ale neodolatelná přitažlivost ji přivedla zpátky do chrámu. Přinesla s sebou nějaké jednoduché kari, které sama připravila.

O rok později, jednou brzy ráno o třetí hodině, když se Gopál Má chystala dokončit své každodenní uctívání, překvapeně objevila Šrí Rámakrišnu, jak sedí po její levé straně, s pravou rukou sevřenou jako ruka na obrazu Gópály. Byla ohromená a uchopila ruku, načež postava zmizela a na jejím místě se objevil pravý Gopálá, její ideální božstvo. Vykřikla hlasitě radostí. Gopálá poprosil o máslo. Omlouvala se, že je chudá a dala mu nějaké suché kokosové cukroví. Gopálá seděl na jejím klíně, strhnul ji růženec, vyskočil ji na ramena a chodil s ní po místnosti. Jak začal den, spěchala do Dakšinéšváru jako šílená. Samozřejmě Gopálá si následoval a položil ji hlavu na rameno. Jasně viděla, jak jí jeho červené nožky visí na prsou. Vstoupila do pokoje Šrí Rámakrišny. Mistr byl ponořený do samádhi. Jako dítě se jí posadil na klín a začala ho krmit masem, smetanou a dalšími lahůdkami. Za nějakou chvíli znovu získal vědomí a vrátil se na postel. Ale mysl Gopálovy matky se stále potulovala na jiné úrovni. Byla prosáklá blažeností. Viděla, jak Gopálá běžně vstupuje do Mistrova těla a opět vystupuje. Když se vrátila do svého domečku, byla ještě stále v omámeném stavu, doprovázel ji Gopálá.

Strávila dva měsíce v nepřetržitém spojení s bohem, dítě Gopálá ji ani na okamžik neopustilo. Později se intenzita vize snížila, kdyby tomu tak nebylo, její tělo by zemřelo. Mistr hovořil s uznáním o jejím vysokém duchovním stavu a prohlásil, že u obyčejných smrtelníků je podobná vize vzácná. Pro pobavení Mistr jednou konfrontoval kritického Narendranatha s touto prostoduchou ženou. Nikdo si nemůže představit výraznější kontrast. Mistr věděl o Narendranáthově povýšeném opovržení pro všechny vize a požádal starou ženu, aby vyprávěla své zážitky Narendrovi. Po velkém váhání mu svůj příběh vyprávěla. Občas své mateřské tlachání přerušila, aby se Naredranátha zeptala: „Můj synu, jsem chudá, hloupá ženská. Ničemu nerozumím. Vy jste tak vzdělaný. Řekněte mi nyní, jestli jsou tyto vize pravdivé.“ Jak Narendra naslouchal příběhu, byl hluboce dojat. Řekl: „Ano matko, jsou naprosto pravdivé.“ Za svým cynismem měl Narendra také srdce plné lásky a něhy.

Přeložil: Jaroslav Holeček 2017