Podle tantry je konečnou realitou čit neboli vědomí, které je totožné se sat neboli bytím a ánandou neboli blažeností. Tato nejzazší realita je satčitánanda, existence–poznání–absolutní blaženost, která se identická s realitou zvěstovanou védami. A člověk je totožný s touto realitou, ale pod vlivem máji neboli iluze, zapomněl svou pravou přirozenost. Bere za skutečný pouze zdánlivý svět subjektu a objektu a tato chyba je příčinou jeho otroctví a utrpení. Cílem duchovní disciplíny je znovuobjevení své skutečné identity s duchovní realitou.

K dosažení tohoto cíle předepisuje védánta přísnou negativní metodu rozlišování a odříkání, která může být prováděna pouze několika málo jedinci obdařenými ostrou inteligencí a neotřesitelnou silou vůle. Ale tantra bere v úvahu přirozenou slabost lidských bytostí, jejich nízké touhy a lásku ke hmotě. Kombinuje filozofii s rituály, meditaci s obřady, odříkání s potěšením. Základním úmyslem je postupně vytrénovat aspiranta k meditaci o totožnosti s Nejzazším.

Průměrný člověk si chce užívat hmotné předměty světa. Tantra mu nabízí potěšení z nich, ale zároveň odhalení Boží přítomnosti. Předepsané mystické ceremoniály pomalu zduchovňují smyslové objekty a smyslová přitažlivost je transformována na lásku k Bohu. Takže velká „pouta“ se změní na „osvoboditele“. Samotný jed, který zabíjí se promění na elixír života. Vnější odříkání není nezbytné. Znamená to, že cílem tantry je sublimovat bhógu neboli požitek na jógu, neboli spojení s vědomím. Protože podle této filozofie není svět se všemi svými projevy ničím jiným, nežli zábavou Šivy a Šakti, absolutna a nevyzpytatelné síly…

Tyto tantrické disciplíny jsou odstupňovány tak, aby vyhovovaly aspirantům všech stupňů. Cvičení jsou předepsána pro lidi s postojem „animálním“, „heroickým“ a „božským“. Některé z rituálů vyžadují přítomnost příslušníků opačného pohlaví. Zde se uchazeč učí dívat se na ženy jako na ztělesnění bohyně Káli, Matky vesmíru. Samotným základem tantry je Mateřství Boha a oslavování ženy. Každou část ženského těla je třeba považovat za vtělené Božství. Ale obřady jsou extrémně nebezpečné. Pomoc kvalifikovaného gurua je naprosto nezbytná. Neopatrný žák může ztratit svůj opěrný bod a upadnout do propasti mravní zkaženosti.

Podle tantry je Šakti aktivní tvořivá síla vesmíru. Šiva – absolutno je víceméně pasivní princip. A dále – Šakti je neoddělitelná od Šivy stejně jako moc ohně spálit od ohně samotného. Šakti, tvořivá síla má vesmír ve svém lůně, a proto je Božskou Matkou. Všechny ženy jsou jejím symbolem. Káli je jednou z jejich rozličných podob. Meditace na Káli – tvořivou sílu je ústřední disciplínou tantry. Během meditace aspirant nejprve pozoruje sebe jako jednotného s absolutnem a potom, že se z tohoto neosobního vědomí vynořují dvě entity, totiž vlastní Já a živoucí podoba Bohyně. Poté promítá Bohyni do hmotného zobrazení před sebou a uctívá ji jako Božskou Matku.

Šrí Rámakrišna na sebe vzal úkol praktikování tantrických disciplín a na výzvu Božské Matky přijal Bráhmani jako gurua. Prováděl hluboké a delikátní ceremonie v Pančávati pod banyánovým¹ stromem v severním výběžku chrámového komplexu.  Praktikoval všechny disciplíny hlavních 64 tantrických knih a nikdy mu netrvalo déle než tři dny, aby v každé z nich dosáhl slibovaného výsledku. Po dodržení několika přípravných ceremoniálů byl zaplaven neobyčejnou božskou horlivostí a vstoupil do samádhi, kde jeho mysl prodlévala ve vytržení. Zlo pro něho přestalo existovat. Slovo „světský“ pro něho ztratilo význam. Celý svět a vše na něm se mu jevilo jako líla, hra Šivy a Šakti. Všude spatřoval moc a krásu Matky, celý svět, živý i neživý se mu jevil jakoby prostoupený čit – vědomím a ánanda – blažeností.

Ve vizi uviděl nejzazší příčinu vesmíru jako obrovský světelný trojúhelník dávající vzniknout v každém okamžiku nekonečnému množství světů. Slyšel anáhatašabda – velký zvuk ÓM, jehož pouhou ozvěnou jsou nesčíslné zvuky vesmíru. Získal osm nadpřirozených sil jógy, které činí člověka téměř všemohoucím, a tyto odmítl jako bezcenné vzhledem k Duchu. Měl vizi božské máji, nevyzpytatelné božské síly, kterou je vesmír stvořen a udržován a do níž je nakonec absorbován. V této vizí spatřil ženu mimořádně krásnou, která se právě stala matkou, vynořila se z Gangy a pomalu se blížila k Pančavati. Za chvíli porodila dítě a začala ho něžně ošetřovat. O chvíli později na sebe vzala strašlivý aspekt, zmocnila se dítěte a hrozivými čelistmi ho rozdrtila. Spolkla ho a opět vstoupila do vod Gangy.

Ale nejvýznamnější zkušeností tohoto období bylo probuzení kundaliní šakti – hadí síly. Vlastně viděl sílu zpočátku ležet spící na spodu páteře, pak se probudila a stoupala podél mystického kanálu sušumna a skrz jejich šest center neboli lotosů do sahasháry – tisíciplátečného lotosu na vrchu hlavy. Dále zjistil, že jak kundaliní stoupala různé lotosy rozkvétaly. A tento jev byl doprovázen vizí a vytržením. Později popsal svým učedníkům různý pohyb kundaliní: jako ryba, jako pták, jako opice atd. Probuzení kundaliní je začátkem duchovního vědomí a její spojení s Šivou v sahasháře, končící v samádhi, je dovršením tantrických disciplín.

Přeložil: Jaroslav Holeček 2017