Šrí Rámakrišna se nyní věnoval samotnému slézání nejnepřístupnějších a závratných výšek dualistického uctívání, totiž úplnému sjednocení s Šrí Krišnou jako milencem srdce. Nahlížel na sebe jako na jednu z gópí z Vrindávanu, šílených touhou po svém božském milenci. Požádal Mathura, aby mu opatřil ženské šaty a šperky. V tomto milostném pronásledování, zapomenul na jídlo i pití. Dnem i nocí hořce plakal. Touha se změnila na šílenou posedlost; pro božského Krišnu s ním začal hrát staré darebnosti, které Krišna prováděl z gópí. Škádlil a dobíral si ho, občas se odhaloval, ale udržoval si jistý distanc. Šrí Rámakrišnova muka způsobila návrat starých fyzických symptomů: pálení, vytékání krve póry, uvolňování kloubů a zastavování fyziologických funkcí.

Višnuistická písma za účelem realizace Šrí Krišny radí uprosit Rádhu a získat si její milost. A tak mučený ctitel nyní k ní obrátil své modlitby. Zanedlouho se těšil z požehnané vize. Viděl a cítil postavu Rádhy mizející do jeho vlastního těla.

Později vyprávěl: “Není možné popsat nebeskou krásu a sladkost Rádhy. Její dokonalý zjev mi ukázal, že na sebe úplně zapomněla ve své vášnivé náklonnosti ke Krišnovi. Její pleť byla světle žlutá.“

Nyní sjednocený s Rádhou manifestoval velkou extatickou lásku mahá-bháva, která se plně projevila. Později Šrí Rámakrišna řekl: „Manifestace devatenácti druhů emocí člověka k Bohu se nazývá v bhaktických knihách mahá-bháva. Běžnému člověku zabere celý život, aby vyjádřil dokonce jediný z nich. Ale v tomto těle (to zn. v jeho) je kompletní projev všech devatenácti.“

Láska k Rádze je předzvěstí zářivé vize Šrí Krišny a Šrí Rámakrišna brzy tuto vizi zažil. Zjevila se mu okouzlující podoba Krišny a splynula s ním. Stal se Krišnou, úplně zapomněl na svou vlastní individualitu i na svět, viděl Krišnu v sobě i ve vesmíru. Tak dosáhl naplnění uctívání osobního Boha. Napil se z pramene nesmrtelné blaženosti. Utrpení zmizelo z jeho srdce navždy. Realizoval amritu, nesmrtelnost mimo stíny smrti.

Jednou na verandě chrámu Radhákánta při poslechu recitace Bhágavaty¹ upadl do božské nálady a viděl božskou podobu Krišny. Povšiml si světelných paprsků vycházejících z Krišnových lotosových nohou v podobě silného lana, které se dotýkalo Bhágavaty a potom jeho vlastní hrudi a spojovalo všechny tři – Boha, písmo a uctívajícího. „Po této vizi“, říkával, „jsem si uvědomil, že Bhagaván², bhakta a bhágavata – Bůh, uctívající a písmo jsou ve skutečnosti jedno a totéž.