...Védánta říká, že člověk musí mít nejprve víru sám v sebe. Všechna náboženství tvrdí, že kdo nevěří v osobního Boha, je bezvěrec; védánta říká, že bezvěrec je ten, kdo nevěří v sebe. Nevěřit ve velikost vlastní duše je podle védántské nauky ateismus. Pro mnohé je to bezpochyby rouhačská myšlenka, jiní se domnívají, že tohoto ideálu není nikdy možné dosáhnout. Podle védánty však neexistuje žádná překážka v pohlaví, věku či duševní vyspělosti, která by bránila jeho naplnění, neboť ukazuje, že tento ideál je již naplněn, již je tu.
Všechny vesmírné síly jsou již naše. Jsme to my, kdo si zakrývá oči rukama a křičí, že je tma. Poznejte, že kolem vás žádná tma není; odtáhněte ruce a uvidíte světlo, které tu bylo od počátku. Tma nikdy neexistovala, jako nikdy neexistovala slabost. Poblázněni naříkáme, že jsme slabí, že jsme poskvrněni hříchem. Védánta trvá na tom, že ideál je nejen praktický, ale že je tu neustále přítomen; tento Ideál – opravdová Skutečnost – je naší vlastní přirozeností. Všechno ostatní, co vidíte a vnímáte, je klam. Pokud o sobě tvrdíte, že jste nebozí smrtelníci, myslíte si něco, co není pravda, přesvědčujete se o lži, sugerujete si hypnotický spánek, v němž se sami sobě jevíte jako nízcí, špatní a slabí.
Védánta neuznává žádný hřích, pouze omyl: A největším omylem je podle jejího učení představa, že jste slabí, neschopní, hříšní a ubozí tvorové. Pokaždé, když o sobě takto přemýšlíte, zasazujete další článek do řetězu, který vás spoutává, stáváte se obětí další hypnotické sugesce ohledně své vlastní duše a vysíláte do světa špatné myšlenky. Védánta se tudíž nijak nesnaží usmiřovat se současným, vsugerovaným a klamným životem, který jsme si vzali za vlastní; ten musí jít pryč a na jeho místě musí zazářit skutečný život. Nikdo se nestává čistším; jeho vrozená čistota se jen stává viditelnější. Nekonečná čistota, svoboda, láska a moc jsou již naše.
Védánta také učí, že tento vznešený cíl lze naplnit nikoli v lesních poustevnách, nýbrž i na nejrušnějším tržišti světa. Ti, kdo tyto pravdy objevili, nebyli asketové, nýbrž právě lidé životem mimořádně zaneprázdnění – stáli v čele armád, rozhodovali z trůnu o osudech země a pečovali o blaho bezpočtu poddaných. Panovník té doby nebyl žádnou znuděnou loutkou, jak vídáme v dnešních časech; přesto našli čas, aby o těchto věcech hluboce přemýšleli, uskutečnili je a poučovali o nich druhé. O kolik tedy musí být jejich nauka praktičtější pro náš život, který je v porovnání s tím jejich bezstarostnou procházkou růžovou zahradou? Mé ani vaše dnešní nároky nejsou ničím proti těm, jež naléhaly na Ardžunu na Kuruovském poli, stojícího v čele mohutného vojska; a přesto si dokázal najít chvíli, aby i veprostřed válečné vřavy vyslechl poselství této filosofie a ihned ji přenesl do svého života. Totéž přece můžeme dokázat i my, jimž je dopřáno nesrovnatelně více volného času a pohodlí. Většina z nás má více času, než si myslí, že má; jen je potřeba chtít jej využít pro smysluplný účel.
Úryvek z překladu Michala Šubrta
Více zde: https://svami-vivekananda-spisy0.webnode.cz/dznanajoga/prakticka-vedanta/