Hesla

advaitavédanta

viz heslo védanta.

átman

(sans., též átma) - „svůj“; kosmické Já božské povahy, nesmrtelná a nepomíjející podstata každého jedince, jež se v člověku upevňuje a zosobňuje silou sebeuvědomění. Též psychicko-fyziologická kvalita, která odpovídá pojmu duše; podle své podstaty je ryze duchovní, nehmotná, jednotná,...

Bhagavadgíta

„Zpěv Vznešeného"; filosof, básnic­ká skladba, která je považována za „evan­gelium" hinduismu. Je součástí indického lido­vého eposu Mahábhárata (6. knihy), který vznikal v období od 5. stol. př. Kr. do 2. stol. po Kr. V 18 zpěvech přijímá hrdina a vá­lečník Ardžuna v předvečer...

Bhágavatapurána

též Bhágavatam, „Purána stoupenců Vznešeného (Višnua)" je nejslavnější a zá­roveň nejmladší z 18 „starých vyprávění" (purán). Byla vytvořena patrně v 10. stol. Mnozí komentátoři připisují autorství této skladby Vjásovi nebo jeho synu Šukadévovi. Pro umělecký jazyk a myšlenko­vou hloubku staví...

bhakti

láska k bohu, oddanost guruovi a vyvolenému ideálu (ištadéva). Hinduismus rozeznává různé druhy a stupně bhakti: gurubhakti, oddanost guruovi; vaidhibhakti, přípravný stupeň, na němž adept plní veškeré příkazy (viddhi) gurua při praktikování bhakti; rágabhakti, stav, v němž bhakta myslí pouze na...

bhaktijóga

Cesta lás­ky a oddanosti, jedna ze čtyř hlavních jógických cest, které vedou k sjednocení člo­věka s bohem. Po rozvinutí intenzivní lás­ky k bohu jakožto osobnosti v mnoha jeho aspektech - často také v mnohých inkarnacích - rozplyne se ego uctívače konečně ve vyvoleném ideálu (ištadéva)....

Bhaktisútra

Dílo o lásce k bohu a o uctívání boha; jeho autorem je Nárada. Dílo obsahuje 84 súter, které se zabývají láskou, ale nikoli láskou mezi mužem a ženou či láskou k bližnímu. V proslavených aforismech autor objasňuje cestu bhakti a doporučuje ji jako v naší době nejjednodušší cestu k bohu. Stejně...

bháva

extáze, citový postoj. Tímto pojmem se označuje pět různých postojů, které může bhakta zaujmout vůči svému vyvolenému božstvu (ištadéva): šánta - pokojná a radostná atmosféra, v níž se člověk cítí bohu blízko, aniž by tento vztah byl nějak přesně vyhraněn. dásja - postoj služebníka vůči pánu,...

brahmačarja

(sans.) - čtvrtý příkaz jamy, prvního stupně jógického školení podle Pataňdžaliho systému. Také označení prvého životního stadia příslušníka vyšší hinduistické kasty. Zakládá se na čistotě myšlenek, slov a činů vždy a za všech okolností, na úplné pohlavní zdrženlivosti. (Malý mystický...

brahman

(sans., též brahma) - výraz pro boha jako absolutno; absolutní realita, beztvará podstata, princip božství. Na rozdíl od Brahma, což je výraz pro Boha Stvořitele. (Malý mystický slovník naučný - Květoslav Minařík)

Čaitanja

Velký světec a duchovní učitel (1485-1534), narozený v Navadvídu, v Bengálsku. Byl vynikajícím učencem, který se odřekl světa a stal se zaníceným vyznavačem Kršny. Za nejjednodušší cestu k Bohu považoval bhaktijógu, za nejjistější prostředek na této cestě džapam.

Džanaka

král vidéžský, model karmajógina (viz karmajóga), jenž obklopen nádherou, bohatstvím a leskem dospěl spravedlností a dobrotou k témuž cíli jako velcí staroindičtí asketi a mudrci. (Malý mystický slovník naučný - Květoslav Minařík).  

džapam

také džapa, sansk. doslovně: 1. "šeptání, mumlání"; 2. "růže". Opakování božího jména nebo mantry, druh meditace. Toto opakování může být verbální nebo může probíhat pouze v myšlenkách. Opakováno bývá zejména jméno boha nebo mantra, kterou adept obdržel od svého gurua.... Jako pomůcka často slouží...

džíva

(sans.) - duše, individuální já, lidská osobnost vyjadřovaná ideou jáství – „to, co má vědomí a žije v těle“. (Malý mystický slovník naučný - Květoslav Minařík)

Gíta

Zkrácené označení Bhagavadgíty.

gópí

dosl. pastýřky, mlékařky z Vrndávanu, vyznavačky Kršnovy a družky jeho her; mezi všemi vyniká Rádhá. Gópí jsou příkladem a symbolem intenzivní lásky k bohu.

juga

– označení čtyř světových věků, jejichž trvání se počítá na nebeské, nikoli na lidské roky (1 nebeský rok = 360 let lidských). Každému věku předchází období svítání (sandhjá), po každém věku následuje období soumraku (sandhjánša). Svítání a soumrak trvají vždy jednu desetinu příslušného věku...

káma

(sans.) - smyslové touhy, personifikující se nižší sklony v člověku, vytvářející tzv. nižší duši. Je to tedy psychické centrum projevů egocentrismu nebo egoismu; jeho sídlo je ve spodní části trupu. K identifikaci kámy dochází vždy, jakmile člověk podle příkazů jógy vyvolává vyšší tendence v...

kírtana

též kírtan nebo sankírtan. Sanskrt. Společná recitace, zpěv či tanec k poctě boha; má významné místo zejména v bhaktijóze, neboť stupňuje bhaktovy city a vede jej tak na cestu k Bohu. (Lexikon východní moudrosti)

Krišna

správně Kršna - dosl.: „černý, tmavě modrý“; tato barva je symbolem nekonečných prostor vesmíru. Jméno Kršna se objevuje již ve Rgvédu, nemá však žádný vztah k pozdějšímu božstvu. První zmínku o Kršnovi jako o synu Dévakí obsahuje Čhándógja-upanišada, kde však vystupuje jako mudrc. Pozdější bůh...

lílá

sanskrt. dosl.: "hra"; božská hra světa jevů. Višnuisté považují stvoření světa za pouhou boží hru. Lílá označuje relativno, které tvoří protiklad k absolutnu, nitja. (Lexikon východní moudrosti)

madhurabháva

Jeden z pěti postojů, který může zaujímat bhakta vůči svému vyvolenému ideálu (ištadéva). Je to postoj ženy vůči milovanému muži, manželovi nebo milenci.

mája

sanskrt, dosl.: "klam, iluze, zdání". Lidé pod vlivem máji podléhají mylnému dojmu, že skutečné je to, co vnímají svými smysly. V důsledku toho pak kladou nepřiměřený důraz na světské požitky a zapomínají, že je to jen kosmický závoj zahalující svrchovanou skutečnost.

májáváda

sanskrt., učení advaitavédanty, že svět je pouze májá, tj. neskutečný, neboť byl vytvořen silou iluze, která je vlastní myšlení. Stoupenci tohoto učení si říkají májávádinové. (Lexikon východní moudrosti)

Nárájana

dosl.: nára: „lidský, patřící k člověku (k prvnímu či také božskému člověku)“; ájana: „cesta“. Nárájana označuje božské, jež kráčí lidskou cestou, tj. projevuje se v člověku. Termín Nárájana se vyskytuje zejména v souvislosti s Višnuem, který se často objevuje v některé ze...

Rádhá

též Rádhiká – partnerka Kršnova, nejznámější gópí (pastýřka) ve Vrndávanu. Motiv něžné milostné hry mezi Kršnou a Rádhou prolíná všemi rovinami hinduismu, odehrává se jak v oblasti hmotného světa, tak v transcendentní sféře božského. Je věčnou hnou mezi individuální duší člověka a bohem,...

Ráma

též Rámačandra – sedmá inkarnace (avatára) boha Višnu, která se zjevila na zemi na konci trétajugy. Hinduistická tradice spatřuje Rámův přínos hlavně v tom, že rozvinul v člověku třetí gunu (sattva). Ráma a jeho manželka Sítá jsou uctíváni jako ideální pár. Rámův duchovní vývoj líčí Válmíki ve...

Rámakrišna

(také Rámakršna) 1836 – 1886 Bengálský světec, uctívaný jako božské vtělení (avatára). Na rozdíl od Ježíše, který v hinduismu platí za inkarnaci lásky, je Šrí Rámakrišna avatárem, který poznal vlastní zkušeností, že k realizování boha může dovést člověka každé náboženství. Nejvýznamnějšími...

Rámakrišnův řád

též Rámakrišnova misie (angl. Ramakrishna Mission); mnišský řád Šankarovy tradice, jehož základy položil sám Rámakrišna, když krátce před svou smrtí (1886) vysvětil několik svých, pro mnišský život nejzpůsobilejších, žáků. Řád však zahájil skutečnou činnost v noci na 25. prosinec 1887, kdy se...

riši

správně rši, (množné číslo ršiové) je označení pro postavy hinduistické mytologie. Jde o poustevníky, kteří díky askezi a rozjímání získali nadlidskou moudrost a magickou moc a přiblížili se ve své síle bohům, někdy dokonce ršiové dosáhli božství (tato skupina ršiů se označuje...
1 | 2 >>