Karma jóga
Všichni, kdo zůstanou ve světě, ženatí i svobodní, ba i mnoho z těch, kteří provedli zřeknutí, musí více méně pracovat. Všichni nemohou být po celý den ponořeni v soustředění nebo v rozjímání. Dokud mysl nebyla dokonale očištěna, nemůže být dlouho soustředěna na Boha. Proto vychází a hledá světské objekty. Karma jógu nutno správně chápat a provádět, abychom mohli využít i těchto navenek směřujících tendencí mysli a jejího zaměstnávání se světskými činnostmi a objekty.
Filosofie karma jógy je jednoduchá. Je skutečností, že naše tělo je částí nesmírného hmotného vesmíru a naše mysl pak částí nekonečné kosmické mysli. Avšak kosmické tělo a mysl mají nad sebou moc jimi vládnoucí a řídící, Universální Duši nebo Boha. Je-li tomu tak, pak i naše malé částečky těla a mysli mají též ve skutečnosti nad sebou Boha jako moc je řídící a jimi vládnoucí. Jaký má smysl vkládat naše vlastní já mezi Boha, tělo a mysl? Odstraňme je... Je zbytečné. Tělo a mysl patří Bohu a ne jemu. Nechť toto já nemá nadále nic společného s nimi a jejich činností. Napříště nechť jimi hýbe Bůh. Kdybychom dovedli bezprostředně uskutečnit tento stav, ihned bychom se osvobodili od těla a mysli a ztotožnili bychom se se samým Brahmanem - uskutečnili bychom naše pravé Já. Není však snadné dosáhnout tohoto stavu. Přesto je to cílem a duchem, v němž bychom se měli pokusit provádět každou práci. Karma jogín by měl pociťovat, že není spojen s činností těla a mysli a že jimi nevládne. Toto nepřipoutání je pravou podstatou karma jógy.
Nejlepší vyklad karma jógy se nalézá v Gítě . V Gítě se zpravidla nevyskytuje nesmíšená karma jóga. Neboť velmi málo lidí je schopno ji provádět. Pro většinu lidí musí být karma jóga uvedena ve vztah s bhakti nebo džňána jógou, aby se usnadnilo její provádění. Tak Gíta předpisuje, že ovoce své činnosti musíme zasvětit Pánu. Jsme-li oddáni Pánu, bude to pro nás velmi snadné. Nechť konáme cokoliv, ať je to zdánlivě dobré nebo špatné, musíme to položit k nohám Pána, takže tyto činy se nás nedotýkají a neustálým prováděním takového odevzdání, můžeme se naučit nepřipoutání. Nebo jsme-li přívrženci džňána jógy, můžeme snadno provádět nepřipoutání k práci, protože džňána jóga sama nás nutí, abychom uvažovali o sobě jako jsoucích mimo veškeré konání a jeho účinky. Proto je v praxi nejlépe kombinovat karma jógu a s bhakti nebo džňána jógou.
Při uskutečňování karma jógy rozeznáváme tři stadia. V prvním se karma jóga provádí pro očištění vědomi. Lidé jsou většinou sobečtí a naplněni nečistými žádostmi. Jsou stále zaměstnáni uspokojováním těchto nízkých, sobeckých žádostí. Jak by taková mysl mohla někdy pojmout duchovní ideály? Přesto i tito lidé musí být povznášeni výš a výše, mají-li se vůbec stát duchovními lidmi. Pro takové lidi je dobré jakékoliv provádění nesobecké karmy. Nechť pracují pro dobro chudých. Ovšem nebudou zpočátku schopni vykonávat ani takovou službu bez připoutání, ale v jejich případě je to lhostejné. Nechť nejdříve provádějí nesobeckou práci, která sama o sobě je pro ně nesnadná. Nechť taková nesobecká práce očistí jejich nitro. Když jejich nitro bylo dostatečně očištěno, intuitivně pocítí, že existuje něco jako Bůh nebo átman, co je věčné a mimo proměnlivý svět, pocítí touhu uskutečnit i Ho. Pak budou moci zasvětit veškerou práci a její výsledky Bohu. To je první stupeň uskutečňování karma jógy – práce pro očištění nitra.
V druhém stadiu se práce vykonává v duchu uctívání. Jsme již tak prodchnuti myšlenkou Boží jsoucnosti, že si již nepřejeme ani na okamžik být od Něho odděleni. Toužíme uctívat Ho v každém okamžiku našeho žití. To je snadné, dokud se k němu modlíme nebo opakujeme Jeho Jméno nebo o Něm rozjímáme, nebo Ho velebíme zpěvem nebo čteme knihy o Něm nebo Ho uctíváme ve svatostánku. Ale jsou také jiné okamžiky, kdy s Bohem nebudeme spojeni takovým vědomým způsobem. Snad budeme muset pracovat pro své živobytí a vykonávat společenské povinnosti. Tehdy se musíme snažit i tyto zdánlivě světské činnosti pojmout jako uctívání. Každý okamžik našeho života se stává uctíváním. Ovšem i zde vše zasvěcujeme Pánu. Skutečně touha provádět takové zasvěcování je pravou podstatou jakéhokoli uctívání. A snažíme se být nepřipoutáni. Duch uctívání činí to vše velmi sladkým a přirozeným.
Ale vlastní já stále trvá. Stále ještě nepociťuje, že jednající je Bůh a nikoliv my. Necítíme, že Bůh vládne naší myslí a tělem. Když duch uctívání velmi zesílí, dostaví se vyhlazení sebe sama. Naše já se ztratí ve vědomí Boha. Bůh prostoupí nás život bytí a svět. V tomto stavu cítíme, že vše je Božská lílá (Božská hra). Jsme jedno s Ním a stáváme se druhy v Jeho líle. A to je třetí stadium. Velcí světci a proroci uskutečnili tento stav. Jejich myšlenky a konání patří nikoliv jim, ale samému Bohu.
Je zřejmé, že musíme zvláště pojednat o případě lidí, kteří jsou na druhém stupni. Usilují uskutečnit Boha a zasvětit Mu veškerý svůj čas a veškerou svojí sílu. Jak by se měli chovat? Dokud se vědomě zabývají rozjímáním nebo uctíváním, nemusí se ovšem tím trápit. Ale co si mají počít kupříkladu se svou prací v zaměstnání nebo s rodinnými a společenskými povinnostmi? To vše musí být rovněž pojato jako uctívání. Předpokládejme, že člověk je úředník. Svou kancelářskou práci musí považovat za uctívání. Musí započít svou práci v kanceláři vážnou modlitbou, v níž vše, co bude konat, je uctívání samého Pána. V nitru svého srdce musí cítit, že jeho práce u stolu je nikoliv pro uspokojení jeho služebních představených, ale pro uspokojení Pána. V chrámu nabízí Pánu květiny a vůni, ale v kanceláři nabízí svou práci. V tomto duchu nechť započne práci, nechť si tuto pohnutky vždy připomíná i během práce, a když se skončí denní práce, nechť ji zasvětí Bohu. Nechť po skončení dne veškeré své myšlenky, konání a skutky, tužby, své tělo, vědomí a duši nabídne Pánu. Tímto způsobem se produchovní i jeho kancelářské práce. Předpokládejme, že jiný člověk je mechanik v továrně. Nechť také on svou práci považuje za uctívání. Skutečnost je taková, že každá práce musí být pozdvižena ze svého zdánlivě všedního rámce a obětována u nohou Pána tak, jako Mu obětujeme květiny. Tak musíme pro každou práci vytvořit naší duši rámec s blízkým vztahem k Bohu, prodchnutý Božskou přítomností. Je to vnitřní svět, kde panuje jedině Bůh, kam musíme přenést každý jednotlivý čin.
Pamatujte však, že naším úkolem je nikoliv pracovat, ale být ztotožněn s Bohem. Na konci karma jógy se toto ztotožnění s Bohem nepochybně dostaví samo. Ale ti, kdo nejsou karma jogíny par excellence a jsou hlavně bhakti nebo džňána jogíny, pokusí se omezit práci na minimum a ztratit se ve vědomí Boha. Jejich úsilím by mělo být zmenšovat množství světského zaměstnání a zvětšovat dobu rozjímání a modliteb tak, že by nebylo přerušení prací ani v duchu uctívání. Takto docílí stavu, kdy celý den bude zabrán jistým rozjímáním, a uctíváním Pána v hlubokém a dlouhém ponoření Ducha.
Ale snad je nutné opakovat varování Gíty, že pouhé vnější odřeknutí se práce není pravé odřeknutí. Musí být především vnitřní. Mysl se musí přirozeně, samočinně odpoutat od veškeré práce.Stav Božského prosycení by měl být přirozený a nikoliv vynucený. Neboť v tomto případě se dostaví reakce, a proto je zbytečně promrhán čas i energie. Je proto lépe nevzdávat se násilně práce, ale pokusit se vykonávat ji v duchu uctívání. Když tento duch uctívání velmi zesílí, vnější práce odpadne sama, bez vědomého úsilí z naší strany.
Je zbytečné podotýkat, že jsme pojednávali o karma józe jako o duchovní nauce. Má též kolektivní a národní povahu, což se nás však zde netýká.