V předešlé kapitole jsme si řekli, že volba potravin hlavně závisí na duchovním zaměření a na temperamentu. Některé druhy potravy jsou vhodné pro některé druhy duchovního temperamentu, další pro jiné. Ale otázkou je, jak odhalit temperament člověka. Člověk nepochybně sám může mít o tom jistou představu, ale je velká možnost, že se dopustí omylu. To není přehnaná obava. Ti, kteří už podstoupili nějaký duchovní boj, ví, že když musí uchopit pevně svou mysl a svou přirozenost, aby je vhodně utvářeli, odhalí nepředstavitelné potíže. Mysl se zahaluje do zvláštních podob. Dochází k mnoha zamotaným situacím a slepým uličkám. Záliba dneška stává se zítra neoblíbenou věcí. O čem jsme se vždy domnívali, že jsou to naše převládající snahy, to nás náhle opouští a jejich místo zaujímají zcela nové náklonnosti. Za takových okolností vlastní úsudek člověka se ve skutečnosti projeví jako naprosto nespolehlivý. Je nutná nějaká vnější pomoc, jež by nám ukázala cestu. Proto je nutno mít gurua.

Moderní myšlení je tak přehnaně egoistické a individualistické, že se přiklání k názoru, že nutnost gurua je iluzorní. Není pravda v nás? Není Bůh všude? Proč bychom měli potřebovat prostředníka? To se všechno pěkně řekne, ale nemá to pro lidi vůbec žádný smysl. Ano, Bůh je všude, a pravda je v nás. Ale je skutečností, že navzdory jeho všudypřítomnosti a všemohoucnosti se tolik životů válíme v bahně světskosti, a přesto, že jsme vlastníci pokladu pravdy, jsme stále nevědomí. Je proto nejlépe vzdát se takového prázdného mluvení a postupovat jako seriózní a praktičtí lidé. Tak či onak, Bůh přístup k sobě nesmírně znesnadnil. Znovu a znovu Boží svědci prohlašují, že jen zřídka člověk uskuteční Boha. A i tehdy je to spojeno s velkými obtížemi a nesnázemi. Žádný argument zde neplatí. Můžeme jenom pokorně přijmout zjištění neúprosné pravdy. To je Jeho vůle, nepřeje si, abychom Ho snadno poznali. S tímto vědomím má se má člověk snažit ze všech sil, aby Ho uskutečnil. A v této snaze je vrcholně třeba gurua.

Víme tak málo o svém pravém Já. A také málo o Skutečnosti. To vše je tak záhadné, je nesnadné získat přesnou znalost něčeho. Malé množství vědění, které jsme získali s velkým vynaložením práce za celý život, bylo nabyto přispěním tolika lidí. Bez jejich pomoci by byl náš pokrok velmi pomalý, ne-li nemožný. A přece učenost a znalosti nejznamenitějšího profesora nejsou ničím, jsou pouhým smítkem při srovnání s Nekonečností, jež zbývá k probádání. A co je uskutečnění Boha? Nejedná se o nic menšího než poznat tuto Nekonečnost. Je to celé poznání. Zvažme tedy velikost a druh pomoci, jíž se nám musí dostat, abychom učinili skutečný pokrok na stezce duchovnosti. Je to cesta úzká, nikoliv rovná neb široká. Kdo nám může říci, zda jdeme po správné cestě, nebo zda jsme zabloudili? Jedině náš guru.

A to není vše. Pouhá znalost stezky, pouhý směr nestačí. Musíme také mít sílu nebojácně a neúnavně po ní kráčet. Potřebujete vlít novou sílu mysli, sílu a odvahu, která vám umožní bez úhony zdolat strašné boje duchovního života. Víme, že je v nás nekonečná síla. Ale také víme, že tato síla nám v minulosti nebyla mnoho platná, že je pod jakýmsi magickým zámkem a nechce se projevit. Guru dává žákovi sílu. A když jsou na cestě nesnáze nebo když zbloudíme nebo jsme zavaleni překážkami, guru nás laskavě uvádí znovu na správnou cestu a rozplétá uzly, které nás poutají. Dokonce i ta nejstatečnější srdce se bez této pomoci hroutí před nesnázemi a selžou při dosahování cíle.

Takové jsou zkušenosti všech, kteří dosáhli Boha. Moderní názor na věc je proto chybný. Ve skutečnosti je tento názor úplně protikladný názoru duchovnímu. Moderní člověk volá: Cože, mám se stát nekritickým otrokem? Otrokem jiného člověka? Nesnižuje to důstojnost člověka? Atd. atd. Ale já, které takto vykřikuje, je výtvorem a oporou nevědomosti. Jedině jejím zamítnutím a překročením získáme duchovní názor. Jak bychom se mohli někdy stát duchovními lidmi, držíme-li se tohoto nevědomostí zplozeného já? Je omylem se domnívat, že podrobení, vyžadované od žáka, je otroctví. Je v něm nesmírná dávka svobody. Vždyť se nepodrobujeme obyčejnému bloudícímu člověku. Guru není člověk jako my, sobecký, spoutaný žádostmi, zapletený v síti já a nevědomý. Jeho osobnost není jako naše omezená, úzkoprsá, pokřivená. Je téměř jedno s Neosobním. Jeho mysl je zalita Božským Světlem. Jeho myšlenky a činy nepocházejí z malého já – z rejdiště vášní, ale z Božského zdroje. Dokonce i jeho tělo je přeměněno. Je skutečně zosobněním Ideálu. Sloužit mu, znamená sloužit samému Ideálu – Ideálu proměněnému v člověka. Podrobit se Mu, znamená ztotožnit se se samým Bohem. Prostřednictvím gurua přicházíme do styku se samým išta (osobní božstvo). Guru a išta jsou totožní, nejsou odlišní. Prostřednictvím gurua, tím že se mu podrobíme a sloužíme mu, seznámíme se s mystérii Pána a se složitostmi duchovního života. Proto duchovní knihy předepisují, že musíme uskutečnit Pána dotazováním se lidí, realizací a tím, že jim budeme sloužit. Bez služby jejich pokyny neponesou ovoce v našem životě.

A tady je hluboká pravda. Všechna slova nejsou stejná, jsou slova a slova a tatáž slova mají různý účinek, podle okolností. Slova člověka s realizací mají zvláštní moc. Na pohled snad jsou prostá a obyčejná. Snad by je mohl vyslovit každý člověk. Snad my sami je známe. Přesto však je v tom velký rozdíl. Naslouchat jim z úst božského člověka poskytuje výjimečný prospěch. Ale dokonce i slova božského člověka nepůsobí stejně na všechny. Hodně závisí na šráddha – víře, upřímnosti a úctě posluchače. Naše šráddha vyvolává velkou sílu v srdci mluvícího a jeho slova se nabíjejí zvláštní silou a tato síla má nesmírný vliv na náš vlastní život. Hodně záleží na našem vlastním postoji. Nejsme-li opravdoví, i slova člověka s uskutečněním se ukáží v našem životě poměrně marná. Proto zdůrazňujeme nutnost služby.

Můžeme se ale legitimně zeptat: mají všichni guruové tak transcendentální charakter? Je pravda, že nikoli. Proto je naprosto nezbytné, abychom dříve, než někoho učiníme svým guruem, ho podrobně přezkoumali a sledovali ho delší dobu, a když splňuje všechna naše očekávání, můžeme se mu podrobit, ale ne dříve. Jakmile jsme ho však jednou přijali jako svého gurua, i když v něm odhalíme případné nedostatky, nesmíme jim nikdy věnovat pozornost. Musíme ho pokládat za samého Boha a dát mu náklonnost celého našeho srdce. A opravdu, není-li Bůh v každém člověku? A existuje něco nemožného pro silnou víru?