|
„Zpěv Vznešeného"; filosof, básnická skladba, která je považována za „evangelium" hinduismu. Je součástí indického lidového eposu Mahábhárata (6. knihy), který vznikal v období od 5. stol. př. Kr. do 2. stol. po Kr. V 18 zpěvech přijímá hrdina a válečník Ardžuna v předvečer rozhodující bitvy základní poučení od svého božského vozataje, Kršny. Západnímu čtenáři může připadat zvláštní, že vyučování probíhá na bitevním poli. Avšak bez ohledu na Ardžunovu karmu, která jej žene do bitvy, bitevní pole je tu symbolem neustálého boje, který svádějí síly dobra a zla uvnitř člověka, boj mezi jeho ego a jeho vyšší podstatou. Kršna poučuje svého přítele a žáka Ardžunu v dialogu, který spolu vedou na proslaveném bitevním poli Kurukšétře, o splynutí člověka s nejvyšší skutečností. Ukazuje mu cesty, které vedou k tomuto cíli. Jsou to: 1. cesta poznání (džňánajóga), 2. cesta lásky k bohu (bhaktijóga), 3. cesta nesobeckých činů (karmajóga), 4. cesta meditace (rádža jóga). Jsou to klasické hlavní cesty jógy. Dílo důmyslně kombinuje učení filosofických systémů sánkhji, jógy a védánty. Stěží bychom nalezli jiné dílo, které sehrálo tak významnou úlohu v náboženském životě Indie jako Bhagavadgíta. Nejvýznamnější myslitelé různých filosof, škol védánty ji uznávali jako svatý text, vysvětlovali ji a komentovali. (Lexikon východní moudrosti) |