Bhagavadgíta

„Zpěv Vznešeného"; filosof, básnic­ká skladba, která je považována za „evan­gelium" hinduismu. Je součástí indického lido­vého eposu Mahábhárata (6. knihy), který vznikal v období od 5. stol. př. Kr. do 2. stol. po Kr. V 18 zpěvech přijímá hrdina a vá­lečník Ardžuna v předvečer rozhodující bitvy základní poučení od svého božského vozataje, Kršny. Západnímu čtenáři mů­že připadat zvláštní, že vyučování probíhá na bitevním poli. Avšak bez ohledu na Ardžunovu karmu, která jej žene do bitvy, bi­tevní pole je tu symbolem neustálého boje, který svádějí síly dobra a zla uvnitř člově­ka, boj mezi jeho ego a jeho vyšší podsta­tou.

Kršna poučuje svého přítele a žáka Ardžunu v dialogu, který spolu vedou na proslaveném bitevním poli Kurukšétře, o splynutí člověka s nejvyšší skutečností. Ukazuje mu cesty, které vedou k tomuto cí­li. Jsou to: 1. cesta poznání (džňánajóga), 2. cesta lásky k bohu (bhaktijóga), 3. ces­ta nesobeckých činů (karmajóga), 4. ces­ta meditace (rádža jóga). Jsou to klasické hlavní cesty jógy. Dílo důmyslně kombi­nuje učení filosofických systémů sánkhji, jógy a védánty.

Stěží bychom nalezli jiné dílo, které se­hrálo tak významnou úlohu v nábožen­ském životě Indie jako Bhagavadgíta. Nej­významnější myslitelé různých filosof, škol védánty ji uznávali jako svatý text, vy­světlovali ji a komentovali.

(Lexikon východní moudrosti)