Slyšel jsem o jednom boháči z Říma, který se jednoho dne dozvěděl, že mu z jeho jmění na kontě zbývá jen milion liber. Co budu dělat zítra? – zamyslel se a nato spáchal sebevraždu. Co je pro jednoho bohatství, to je pro druhého chudoba. Co je radost a co strast? Neustále se rozplývající veličina. Když jsem byl malý, představoval jsem si, že až se jednou stanu drožkářem, budu nejšťastnějším na světě. K jaké pošetilosti se přimykáte vy? Toto je jedna z prvních věcí, kterou musíme pochopit, a také jeden z posledních předsudků, kterých se zbavíme. Každý má jinou představu o radosti. V arabské poesii se na každé druhé stránce dočítáte o nebi s nádhernými zahradami, jimiž protékají křišťálově čisté řeky. Celý život jsem žil v kraji, kde je spousta vody; každý rok zaplaví mnoho vesnic a o život připraví tisíce lidí. V mém nebi proto žádné řeky netečou a prší tam, jen když už není zbytí. Naše zálibnost se neustále proměňuje. Pokud o nebi sní mladý muž, chce v něm mít krásnou ženu. Když je z něj stařec, na ženu ani nepomyslí. Naše nebe pro nás budují naše potřeby a se změnou potřeb se proměňuje i představa o nebeských požitcích. Kdybychom měli nebe, po němž touží ti, pro které je smyslové uspokojení vyvrcholením existence, nikam bychom se nepohnuli. Byla by to ta nejstrašnější kletba, kterou bychom na svou duši uvalili. K lepšímu opravdu nepřijdeme? Ani netušíte, jaké prokletí sesíláte na hlavu lidstva, když toužíte po těchto věcech! Přesně to však činíte, když prahnete po radostech onoho světa, neboť nevíte, co je to skutečná radost. Filosofie védánty nevybízí k tomu, abyste se zřekli svých radostí, ale abyste poznali, co radost opravdu je. Nebe Vikingů je ohromným bojištěm, na němž se všichni shromáždí před Odinem. Nejdříve si uloví pořádného kance a pak se pustí do krvavé řeže. Když se unaví, utržené rány se jim samy vmžiku zacelí, a tak se zvesela vypraví do hodovní síně, kde už voní kančí pečínka, na které si všichni pochutnají. Když hodokvas skončí, kanec se dá zázračně dohromady a je v lese připraven na zítřejší den. Není vskutku žádného velkého rozdílu mezi naším nebem a nebem Vikingů, možná jsou naše představy jen o málo vytříbenější. I my chceme lovit divoké kance a užívat si na jednom místě nepřetržitě všech možných radostí.
Védánta hlásá, že existuje radost, která je absolutní a nikdy se ne mění. Nemůže jí však být potěšení ani rozkoš, které nabízí tento pozemský život, třebaže i ony jsou částicemi oné pravé radosti, neboť jiné radosti ve skutečnosti není. V každém okamžiku okoušíme onu absolutní blaženost, pouze utajenou, nepochopenou a pokřivenou. Kdykoli člověk prožívá nějaký radostný pocit, i když je to třeba radost zloděje nad ukradenou věcí, prosakuje jím tato absolutní blaženost, pouze jakoby zastřena či roztříštěna nejpodivnějšími vnějšími podmínkami, a zůstává nepochopena. Abychom to však poznali, musíme projít určitým popřením, po němž se teprve objeví ona kladná stránka. Musíme se nejprve vzdát nevědomosti a všeho, co je klamné, a teprve potom se nám začne pravda odhalovat. Když pochopíme pravdu, vše, čeho jsme se prvně zřekli, se před námi objeví přetvořené v novém světle a získá božskou podobu. Abychom to však pochopili, musíme nejprve zahlédnout alespoň záblesk pravdy; musíme se všeho vzdát, abychom to pak dostali nazpět zbožštělé. Musíme se vzdát všeho svého trápení i všech svých drobných radostí.
Více zde: https://svami-vivekananda-spisy0.webnode.cz/dznanajoga/realizace/