– označení čtyř světových věků, jejichž trvání se počítá na nebeské, nikoli na lidské roky (1 nebeský rok = 360 let lidských). Každému věku předchází období svítání (sandhjá), po každém věku následuje období soumraku (sandhjánša). Svítání a soumrak trvají vždy jednu desetinu příslušného věku (jugy). Čtyři jugy jsou: 1. Krtajuga nebo Satjajuga (1 728 000 lidských let), 2. Trétajuga (1 296 000 lidských let), 3. Dváparajuga (864 000 lidských let), 4. Kalijuga (432 000 let.). Součet všech 4 320 000 lidských a 12 000 nebeských let tvoří mahájugu (velký věk.). 2 000 velkých věků trvá jeden den a noc boha Brahmy (kalpa).
Ve Rgvédu se tento překombinovaný systém ještě neobjevuje, zmiňuje jej však Manu a Mahábhárata, kde jsou také jednotlivé věky popsány. Krta je ideální věk. Nezná zlobu, nenávist, zármutek, strach ani hrozbu. Tehdy existoval jediný véd, jediný bůh a jediný rituál. Kasty plnily své úkoly nezištně a v dokonalé harmonii. V Trétajuze se objevila oběť a morálky (dharmy) ubylo o jednu čtvrtinu. Oběti vyžadovaly více rituálů a obřadů. Lidé již nejednali nezištně, očekávali odměnu za své oběti a dary. Ztrácí se pocit odpovědnosti. Dváparajuga již znala jen polovinu dřívější morálky (dharmy). Existují čtyři védy, které však studují jen málokteří. Rituál převládl a lidé přestali lpět na pravdě. Objevily se touhy a choroby, které pramení z nedostatku morálky a práva. V Kalijuze již z původní morálky zbývá jen čtvrtina. Duchovní snahy usínají, poznání upadá v zapomenutí, zlo se ujímá vlády. Rozmáhají se nemoci, strach, únava, hlad, hněv a pochybnosti. Lidstvo již nemá žádný cíl. Tento věk začal údajně 3102 př. Kr. a dosud trvá. (Lexikon východní moudrosti)