Jednou, když jsem ho navštívil vracel se Mistr z koupelny do svého pokoje, který byl na druhé straně verandy… Povšiml jsem si, že do Mistrovy místnosti vstoupil Ram Čandra Datta a někteří další oddaní. Když spatřil Rama, Mistr řekl: „Dobrý den Ramo, právě teď jsem měl vizi mnicha s dobře stavěným tělem, který byl oblečen přes bedra okrovou látkou. Nikdy před tím jsem ho neviděl.“
Ram s úsměvem odpověděl: „Pane, co my víme? Vidíš tolik věcí na nebi a na zemi, jak je můžeme všechny pochopit?“ „Skutečně jsem spatřil mnicha“, řekl Mistr: „Ale nevím, kdo to je.“
Moje vzpomínka na toto jednoduché, dětské prohlášení je stále živá. Pak jsme toto téma opustili. Mistr se pomalu posadil na postel. Ram a další oddaní seděli před ním. Já jsem seděl v pokoji vedle, v blízkosti schodů. Po hodině jsem uviděl, jak nějaký člověk jde nahoru. Měl na sobě černou košili a černou čepici. Vypadalo to, že pochází z Biharu. Zeptal se mě: „Pane přebývá tady Rámakrišna Paramahamsa? Přišel jsem, abych ho spatřil, můžu hned teď?“ „Samozřejmě“, odpověděl jsem: „Prosím, pojďte se mnou.“ Přivedl jsem ho do pokoje Mistra.
Chvíli tiše seděl a pak řekl Mistrovi: “Pane jsem křesťan a dlouho jsem o samotě meditoval o Kristu. I když jsem křesťanem a mým zvoleným božstvím je Kristus, můj způsob uctívání je hinduistický a věřím v jógická písma. Toužil jsem nalézt jednou někoho, kdo na světě dosáhl nejvyššího duchovní realizace. Jednou jsem v meditaci uviděl dvě osoby. Měl jsem silný pocit, že jeden z nich dosáhl nejvyššího a ten druhý, který mu seděl u nohou, ačkoli dosud nejvyššího nedosáhl, nebyl obyčejným člověkem.
Po této vizi jsem si byl jistý, že takové velké duše musí existovat, ale kde jsou a jak je mohu nalézt? Cestoval jsem na mnohá místa, zejména v západní Indii a hledal ty dva, které jsem spatřil ve své vizi. Konečně jsem uslyšel o Pavhari Babovi z Ghazipuru a šel jsem k němu. Ale když jsem se s ním setkal, byl jsem velmi zklamaný, protože se nijak nepodobal ani jednomu z těch dvou mužů, které jsem hledal. K mému překvapení jsem ale uviděl obrázek jednoho z nich viset na stěně jeho pokoje. Když jsem se Pavhari Babu zeptal, řekl mi, že je to obraz Rámakrišny Paramahamsy. Dychtivě jsem se dotazoval: „Kde ho najdu?“ Pak mi Pavhari Baba odpověděl, že mnoho let žil v Dakšinéšváru, ale nyní je těžce nemocný a jeho oddaní ho přestěhovali do Kalkaty kvůli léčení. Tak jsem tady, když jsem podle doporučení Pavhari Baby přišel do Kalkaty.
Poté ten muž poznamenal: „Toto oblečení, které mám na sobě, pro mě není obvyklé.“ Když to říkal, postavil se, svlékl svůj vrchní oděv a odhalil okrové oblečení. Mistr se okamžitě postavil, vstoupil do samádhi a zvedl ruku, jak je vidět na zobrazeních Krista, mnich se před ním sklonil se složenýma rukama a pozorně se díval na Šrí Rámakrišnu. Proléval slzy a třásl se. Všichni jsme byli překvapeni, když jsme viděli jejich duchovní rozpoložení. A když mi opět padl zrak na jeho okrové oblečení, uvažoval jsem: „Je to svatý muž, kterého Mistr spatřil ve svém vidění?“
Po nějaké době se Mistr vrátil k běžnému vědomí a posadil se na postel. Mnich se na nás podíval, tvářil se radostně a zvolal: „Dnes jsem byl požehnán.“ Poté pokračoval klidněji: „Jak vidíte, toto spodní oblečení je mé obvyklé oblečení, a také oblíbené, protože ho nosí indičtí jogínové. Narodil jsem se v bráhmanské rodině, a přestože jsem křesťan, proč bych se měl vzdávat tradic svých předků? Mám velkou víru v naše indické způsoby a zvyky.“
Poté jsme ho pozvali do přilehlé místnosti, kde mu Svámí Vivékánanda nabídl prasad a jídlo. Nakonec jsme mnicha požádali, aby nám řekl důvod své extáze. „Dobře“ - odpověděl: „Dnes jsem uviděl toho, o kterém jsem tolik let meditoval. Spatřil jsem v něm pána Ježíše". Šrí Rámakrišna byl sám Ježíšem – to bylo přesvědčení, které nám mnich vyjádřil.
(Swami Chetanananda "Ramakrishna: As We Saw Him", Manindra Krishna Gupta, pp. 381-2)
Přeložil: J. Holeček 25.12.2018