správně Kršna - dosl.: „černý, tmavě modrý“; tato barva je symbolem nekonečných prostor vesmíru. Jméno Kršna se objevuje již ve Rgvédu, nemá však žádný vztah k pozdějšímu božstvu. První zmínku o Kršnovi jako o synu Dévakí obsahuje Čhándógja-upanišada, kde však vystupuje jako mudrc.
Pozdější bůh Kršna je nejproslulejším hrdinou indické mytologie a snad nejpopulárnějším indickým božstvem. Je považován za osmé vtělení boha Višnu na zemi. Tento rek a avatár je ústřední postavou celé řady legend, pohádek a vyprávění. Žil údajně v době, kdy hinduisté obývali dosud pouze severozápadní část Indického poloostrova. Je předním hrdinou Mahábháraty a jako „božský“ poučuje Ardžunu slovy Bhagavadgíty, nejslavnější básnické skladby hinduismu. Ardžuna jej oslovuje tituly jako „nejvyšší vesmírné vědomí“, jako „božského“ a „existujícího již před bohy“, jako „nezrozeného a všudypřítomného“.
Když se Kršna projevil jako bůh, staly se tyto názvy jeho trvalými atributy, často je nalézáme v puránách, zejména pak v Bhágavatapuráně, která líčí celý Kršnův život od nejútlejšího dětství. Mnohé z jejich příběhů byly přeloženy ze sanskrtu do hindštiny a dále rozšiřovány pod společným názvem Prémságar („Oceán lásky“).
Mahábhárata i Višnupurána obsahují legendu o Kršnově narození. Bůh Višnu si vytrhl dva vlasy, bílý a černý, které spadly do klína Róhiní a Dévakí. Z bílého vlasu se narodil Balaráma, z černého Kršna. Po celý svůj velice rušný život, od mládí, které prožíval mezi pastýři ve Vrndávanu až po bitevní pole Kurukšétru, kde přednášel princi Ardžunovi Bhagavadgítu, porazil Kršna bezpočet nepřátel a démonů a zvítězil v mnohých bojích. K této problematice existuje v Indii rozsáhlá literatura.