Během jeho putování po Indii přišel do státu Alwar. Maháradžou tam byl mladý muž, který měl západní vzdělání. Řekl Svámiovi: „Nevěřím v uctívání idolů. Nedokážu skutečně uctívat dřevo, hlínu nebo kámen, jak to dělají jiní lidé.“ Svámí potichu odpověděl: „Každý člověk by měl následovat svůj náboženský ideál podle své vlastní víry.“ Ministři a dvořané byli odpovědí překvapeni, očekávali něco jiného. Ale Svámí se rozhlédl kolem a uviděl obraz maharádži. Sundal obraz ze zdi a požádal ministra financí a dvořany, aby ho poplivali. Tím byli přirozeně šokováni. Svámí řekl: „poplivte ho, je to jenom kus papíru.“ Zaražení dvořané reagovali: „Co to od nás žádáte? Toto je obraz našeho maharádži. Jak bychom mohli udělat něco takového?“

Potom se Svámí obrátil k princi a řekl mu: „To je stín vaší vysoké moci, který ovlivňuje jejich mysl a přirozeně se na obraz dívají s úctou. Stejně jako obraz v chrámu ovlivňuje mysl zbožných příslušným aspektem božství. Zbožní uctívají Boha pomocí obrazu. Neuctívají dřevo, hlínu ani kov, ze kterého je zhotoven. Uctívají ducha symbolizovaného obrazem. Idol je pouze háček, na kterém visí vaše víra.“ Maharádža to pochopil a řekl: „Otevřel jste mi oči.“

The Life of Swami Vivekananda. str. 211

Přeložil: J. Holeček 2017