Další hnutí, které sehrálo důležitou úlohu v oživení náboženského života Indie v devatenáctém století byla Árjasamádž. Bráhmasamádž, v podstatě hnutí kompromisu s evropskou kulturou, mlčky připouštělo nadřazenost Západu. Zakladatel Árjasamádže byl ale hrdým hinduistickým sannjásinem, který přijal výzvu islámu a křesťanství, a byl rozhodnut bojovat v Indii proti všem cizím vlivům. Svámí Dajánanda (1824-1883) založil toto hnutí v Bombaji v roce 1875 a brzy se jeho vliv projevoval v celé západní Indii. Svámí byl významný učenec véd, které vysvětloval přísně monoteisticky. Kázal proti uctívání soch a obrazů a za obnovení prastarých védických obětních rituálů. Podle něho jsou védy konečnou autoritou a přijímal každé slovo jako doslovnou pravdu. Árjasamádž se stala hradbou proti zásahům islámu a křesťanství a jeho ortodoxní přídech se zamlouval v mnohém hinduistickému mínění. Převzalo také vedení v mnoha hnutích sociálních reforem. Kastovní systém se stal cílem jejich útoku. Ženy byly osvobozeny z mnoha sociálních handicapů. Vzdělání dostalo velký impuls. Vyvolalo diskuzi proti brzkým sňatkům a obhajovalo nová manželství hinduistických vdov. Jeho vliv byl nejsilnější v Paňdžábu, bojišti hinduistické a islámské kultury. Do dřímající hinduistické společnosti byl zaveden nový bojovný postoj. Na rozdíl od Bráhmasamádže nebyl vliv Árjasamádže omezen na intelektuály. Byla to síla, která se šířila k masám. Bylo to dogmatické hnutí netolerantní k těm, kteří nesouhlasili s jejich názory a zdůrazňovalo k realizaci Pravdy jen jednu cestu, cestu Árjasamádže. Šrí Rámakrišna se setkal se Svámí Dajánandou, když podruhé navštívil Belgálsko.

Přeložil: Jaroslav Holeček 2017