Mahá-samádhi
Neděle, 15. srpna 1886. Mistrův puls se stal nepravidelným. Jeho stoupenci stáli u lůžka. Za soumraku měl Šrí Rámakrišna potíže s dýcháním. Krátce poté si stěžoval na hlad. Do úst mu vložili trochu tekuté stravy, zčásti ji spolknul a zbytek vytekl na bradu. Dva obsluhující ho začali ovívat. Náhle vstoupil do samádhi dosti neobvyklého typu. Tělo strnulo. Šaši začal plakat. Ale po půlnoci Mistr přišel k sobě. Byl teď velmi hladový a pomohla mu miska ovesné kaše. Prohlásil, že je opět při síle. Posadil se s oporou pěti nebo šesti polštářů, které podpíral svým tělem Šaši, který ho ovíval. Narendra si vzal jeho nohy na klín a začal je třít. Stále znovu mu Mistr opakoval: „Starej se o tyto chlapce.“ Poté požádal, aby si mohl zase lehnout. Třikrát zavolal zvonivým hlasem jméno Kálí, lásky svého života a opět ulehl. Dvě minuty se ozýval v jeho hrdle slabý, hluboký zvuk a padl trochu na jednu stranu. Jeho tělem procházelo vzrušení. Zježily se mu vlasy. Oči měl upřené na špičku nosu. Obličej osvětloval úsměv. Začala konečná extáze. Bylo to mahá-samádhi, úplná absorpce, ze kterého se už jeho mysl nevrátila. Narendra to nemohl vydržet a seběhnul dolů.
Dr. Sarkár dorazil následující poledne a prohlásil, že jeho život odešel ne více než půl hodiny před tím. V 5 hodin bylo Mistrovo tělo přeneseno dolů, položeno na lehátko, oblečeno do okrového oblečení a ozdobeno santalovou pastou a květinami. Vytvořili průvod. Kolemjdoucí plakali, když spalovali tělo na kremačním místě v Báránagore Ghátu u Gangy.
Zatímco se stoupenci vraceli do zahradního domu, nesouce urnu s posvátným popelem, tichá rezignace dopadla na jejich duše a volali: „Vítězný guru!“
Matka plakala ve svém pokoji, ne za svého manžela, ale protože cítila, že ji Matka Kálí opustila. Když se chystala přijmout symboly hinduistické vdovy, zaslechla důvěrná slova „Odešel jsem pouze z jedné místnosti do jiné.“
Překlad: Jaroslav Holeček 2018