Ramlálá
Kolem roku 1864 přišel do Dakšinešváru višnuistický potulný mnich Džatádhári jehož božským ideálem byl Ráma. Stále sebou nosil malou kovovou sošku božstva, kterou nazýval roztomilým jménem Ramlálá, chlapec Ráma. Náklonností k této malé sošce projevoval něžnou lásku Kausalji1 ke jejímu božskému synovi – Rámovi. Jako důsledek celoživotní duchovní praxe skutečně nalezl v kovové sošce přítomnost svého ideálu. Ramlálá už pro něho nebyl soškou, ale živoucím Bohem. Věnoval se kojení Rámy, krmil ho, hrál si s ním, bral ho na procházku a ke koupeli. A zjistil, že soška reaguje na jeho lásku.
Šrí Rámakrišnu velmi zaujala jeho oddanost a požádal Džatádháriho, aby strávil několik dní v Dakšinéšváru. Brzy se Ramlálá stal také jedním z nejoblíbenějších společníků Šrí Rámakrišny. Později popsal ostatním žákům, jak před ním soška elegantně tancuje, vyskočí mu na záda, je v jeho náručí, běhá se slunit na pole, trhá květiny z keřů a tropí vylomeniny jako rozpustilý chlapec. Vytryskl mezi nimi velmi něžný vztah a k Rámlálovi cítil lásku jako k matce.
Jednou Džatádhári požádal Rámakrišnu, aby sošku podržel a s pláčem ji řekl sbohem. Prohlásil, že Ramlálá splnil jeho nejvniternější modlitby a už nemá potřebu formálního uctívání. Za několik dní po této události byl Šrí Rámakrišna požehnán prostřednictvím Rámlály vizí Rámačandry2, čímž si uvědomil (realizoval to), že Ráma Rámajany, syn Dašarathy, proniká celým vesmírem jako duch a vědomí; že On je jeho stvořitel, udržovatel a ničitel; a že v dalším aspektu je transcendentním brahma, bez formy, vlastností nebo jména.
Při uctívání Ramlály jako božského dítěte se Šrí Rámakrišnovo srdce naplnilo mateřskou něžností a začal na sebe nahlížet, jako na ženu. Jeho řeč a gesta se změnily. Chodil neomezeně s dámami z Mathurovy rodiny, které teď na něho pohlížely jako na příslušníka jejich pohlaví. V tomto období uctíval Božskou Matku jako společnice nebo služka.
1Kausaljá – Rámova matka.
2Rámačandra též Ráma – sedmá inkarnace (avatára) boha Višnu, která se zjevila na zemi na konci trétajugy. Hinduistická tradice spatřuje Rámův přínos hlavně v tom, že rozvinul v člověku třetí gunu (sattva). Ráma a jeho manželka Sítá jsou uctíváni jako ideální pár. Rámův duchovní vývoj líčí Válmíki ve skladbě Jógavásištha. Především je však Ráma hlavní postavou velkého hrdinského eposu Rámájana, jehož autorství je rovněž připisováno Válmíkimu. - Ráma byl nejstarším synem krále Dašarathy z Ajódhje a jeho hlavní manželky jménem Kausaljá. Společně se třemi bratry navštívil dvůr krále Džanaky. Džanaka vlastnil veliký luk, který pocházel od samotného boha Šivy. Tomu, kdo by tento luk dokázal napnout, slíbil za manželku svou dceru Sítu. Ráma luk napnul, zlomil a oženil se s princeznou. Intrika Rámovy nevlastní matky Kaikéjí připravila Rámu o následnictví v Ajódhje a trůn získal mladší bratr Bharata. Během pobytu v lesích unesl Sítu král démonů Rávana a odvlekl ji na ostrov Lanku. Ve válce, která se pak rozpoutala, bojoval na Rámově straně i opičí vojevůdce Hanumán. Ráma nakonec Lanku dobyl, zabil Rávanu a Sítu osvobodil. Vrátil se do Ajódhje, kde se stal králem.