Bráhmani byla nadšenou učitelkou a užaslou divačkou Šrí Rámakrišny v jeho duchovním pokroku. Byla hrdá na úspěchy svého jedinečného žáka. Ale žáku samému nebylo dovoleno odpočívat, osud ho pobízel dopředu. Božská Matka mu nedovolovala žádný odklad, dokud za sebou nenechal celou říši duality s jejími vizemi, zkušenostmi a extatickými sny. Ale k novému výstupu by staří jemní průvodci nestačili. Bráhmani, na které závisel tři roky pozorovala únik syna k vedení mužsky silným učitelem, přísnějšího chování, drsného charakteru a mužného hlasu. Novým guruem byl potulný mnich, robustní Totápuri, kterého se Šrí Rámakrišna naučil oslovovat laskavě jako Nangta „Nahý“, protože kvůli svému úplnému zřeknutí se všech pozemských věcí a sklonů, do toho zahrnul i nošení šatu.

Totápuri byl pro Šrí Rámakrišnu poslem nové filozofie, nedualistické vedántické filozofie, jejíž závěry zažil Totápuri ve svém vlastním životě. Tento starobylý hinduistický systém označuje nejzazší existenci jako brahma, také popsané jako sat-čit-ánanda, existence-poznání-blaženost. Brahma je jediná skutečná existence. Není v něm čas, žádný prostor, žádná kauzalita, žádná rozmanitost. Ale díky Máji, jeho tajemné Síle, jsou stvořeny čas, prostor a kauzalita, a jedno se zdá být mnohým. Věčný duch se tak objevuje jako mnohost jedinců obdařených formou, a vystaveným podmínkám času. Nesmrtelný se stává obětí narození a smrti. Neměnný podstupuje změnu. Bezhříšná čistá duše, zhypnotizována vlastní Májou zažívá radosti nebe a bolesti pekla. Ale tyto zkušenosti založené na dualitě vztahu subjekt-objekt nejsou skutečné. Dokonce i vize osobního Boha je, v konečném důsledku vzato, jako iluzorní zážitek jiného objektu. Člověk tedy dosáhne osvobození tím, že pronikne závojem Máji a znovu nalezne svou celkovou identitu s brahma. Poznáním, že je jedno s Univerzálním duchem si uvědomí nepopsatelný mír. Pouze tehdy přesáhne fikci narození a smrti, pouze tehdy se stane nesmrtelným. A to je konečným cílem všech náboženství – probudit duši z hypnózy vlastní nevědomosti.

Cesta védántské disciplíny je cestou negace „neti“, na které je vážným rozhodnutím vše, co je neskutečné znegováno (popřeno) a vzdává se ho. Je to cesta džňány, poznání, přímá metoda realizace absolutna. Po popření všeho relativního, včetně samého rozlišujícího já, se spojuje aspirant s jednotou v blaženosti nirvikalpa samádhi, kde se subjekt i objekt rozpustí. Duše přesahuje oblast myšlení. Doména duality je překročena. Májá zůstane vzadu se všemi svými změnami a modifikacemi. Skutečný člověk převýší bludy tvoření, uchování a ničení. Lavina nepopsatelné blaženosti odstraní všechny relativní názory na bolest a potěšení, dobro a zlo. Zde v srdcí září sláva věčného brahma, existence-poznání-blaženost. Poznávající, poznávání a poznané se rozpustí v oceánu jednotného věčného vědomí; láska, milující a milovaný splynou s neohraničeným oceánem nejvyššího štěstí; narození, růst a smrt zmizí v nekonečné existenci. Všechny pochybnosti a obavy jsou navždy potlačeny; kolísání mysli je zastaveno, impulsy minulých činů vyčerpány. Rozebrání vazníku tělesné schránky, ve které duše přebývala nespočetné věky, utišení těla, zklidnění mysli, utopení ega, sladká radost brahma tryská v tomto nadvědomém stavu. Prostor mizí do nicoty, čas je spolknut věčností a příčinnost se stává snem o minulosti. Pouze existence. Ach! Kdo může popsat, co pak duše pociťuje ve svém společenství s Já?

Dokonce když člověk sestoupí z této závratné úrovně, je zbaven ideje „já“ a „moje“, nahlíží na tělo jako na pouhý stín, vnější obal duše. Nezabývá se minulostí, nepečuje o budoucnost a je mu lhostejná přítomnost. Nahlíží na všechno na světě stejným zrakem, není dotčen nekonečnými variacemi jevů, už nereaguje na radosti a bolesti. Zůstává nedotčený je-li – tedy jeho tělo – uctíváno nebo trýzněno zlými lidmi, protože si uvědomil, že je to jeden brahma, který se projevuje vším. Dopad takovéto zkušenosti devastuje tělo a mysl. Vědomí je spáleno nadměrným světlem. Ve védantických knihách se říká, že po zkušenosti nirvikalpa samádhi tělo odpadá jako uschlý list. Pouze ti, kteří se narodí se zvláštním posláním pro tento svět, se mohou vrátit z této úrovně do údolí obyčejného života. Žijí a pohybují se po světě ve prospěch lidstva. Jsou vybaveni nejvyšší duchovní mocí. A božská síla jimi prosvítá.

Přeložil: Jaroslav Holeček 2017