též Rámakrišnova misie (angl. Ramakrishna Mission); mnišský řád Šankarovy tradice, jehož základy položil sám Rámakrišna, když krátce před svou smrtí (1886) vysvětil několik svých, pro mnišský život nejzpůsobilejších, žáků. Řád však zahájil skutečnou činnost v noci na 25. prosinec 1887, kdy se rozhodla přijmout mnišské svěcení většina Rámakrišnových žáků. Pod vedením Svámího Vivékánandy, vynikající náboženské osobnosti, založili klášter. Mladí mniši si datum zahájení řádu zvolili zcela náhodou, že se shoduje s vánoční nocí křesťanů, si uvědomili až později. Náhoda tak utvrdila jejich těsný vztah ke křesťanství, jehož základem byli Rámakrišnovy duchovní zážitky. Hlavním sídlem řádu je Bélúr Math, na břehu Gangy v blízkosti Kalkaty. V Indii existuje zhruba 200 dalších klášterů a středisek.
1900 převzal vedení řádu Svámí Brahmánanda, druhý nejoblíbenější Rámakrišnův žák a podržel je až do své smrti (1922). Svámí Brahmánanda kladl důraz zejména na duchovní rozvoj mnichů a pod jeho vedením zde vyrostly skutečně velké osobnosti. Název řádu „Ramakrishna Math and Mission" (Rámakrišnův řád a misie) je poněkud nepřesný, neboť řád neprovádí misijní činnost v pravém slova smyslu. Mniši nepovažují za své poslání pomáhat bližním ze soucitu, nýbrž aktivní pomocí lidem sloužit bohu, jenž v každém člověku přebývá. Vedle rozjímání se věnují velmi intenzivně i sociální činnosti. Kláštery a centra řádu provozují vlastní nemocnice, ambulance, lékárny, sirotčince, školy a knihovny.
Mimo Indii vyjíždějí mniši (svámíové) Rámakrišnova řádu pouze na osobní pozvání od zainteresovaných jednotlivců či institucí. Žáky přijímají bez ohledu na jejich náboženské vyznání. Kolem těchto svámíů vznikají tzv. védántová centra či védántové společnosti; v současné době je jich známo asi 20 (informace z 90. let minulého století).
(Heslo z Lexikonu východní moudrosti, Votobia 1996)