Jakýsi sannjásin žil v blízkosti chrámu. Naproti přes ulici byl dům, kde žila prostitutka. Jelikož vídával u jejího domu stálý sběh mužů, sannjásin si ji zavolal a vytýkal jí, že je velkou hříšnicí, že hřeší dnem i nocí a že se jí jednou velmi zle povede. Ubohá prostitutka si uvědomila míru svých špatných činů a velmi zesmutněla. Začala se modlit k Bohu s opravdovou lítostí a prosila Ho úpěnlivě o odpuštění. Jelikož však prostituce bylo její jediné zaměstnání, nebyla schopná najít jiný způsob, jak si sehnat obživu. Tak se stalo, že kdykoli její tělo hřešilo, vytýkala si to se stále větší kajícností a stále více se modlila k Bohu, aby jí odpustil. Sannjásin, jak se na dům a na její počínání díval, nespatřil zjevně žádnou změnu, která by svědčila, že se jeho radou zabývala. Přišlo mu na mysl, že by bylo zajímavé vědět, kolik lidí navštěvuje tuto ženu. Od toho dne dával stranou vždy oblázek, kdykoli někdo vstoupil do domu prostitutky. Během doby se nashromáždila pěkná halda oblázků. Jednoho dne sannjásin prohlásil k prostitutce: „Ženo, copak nevidíš tu haldu? Každý oblázek představuje jeden smrtelný hřích, kterého ses dopustila a hovíš si v tom, přestože jsem tě varoval, abys se zlými skutky skončila. I nyní ti při pohledu na tvé nahromaděné hříchy říkám, střež se svých špatných skutků!“ Chudák ubohá, začala se třást na celém těle a v slzách bezmocnosti se modlila k Bohu a ve svém nitru volala: „Ó Pane, cožpak ty mne neosvobodíš od toho bídného života, který vedu?“ Modlitba byla vyslyšena a anděl smrti navštívil její dům v ten den a její pozemská existence skončila. Zvláštní vůlí boží se stalo, že sannjásin zemřel tentýž den. Poslové Višnua (Bůh Udržovatel, ochránce tvorů) sestoupili z nebes, vzali duchovní schránu kající se prostitutky a odnášeli ji k nebeským končinám, zatímco poslové Jamy, boha smrti, spoutali ducha sannjásina a vlekli jej dolů do nižšího světa. Když sannjásin spatřil štěstí prostitutky, vzkřikl hlasitě: „To je tvá nesmírná spravedlnost, Bože? Strávil jsem celý život v askezi a chudobě a vlečou mě do pekla, zatímco tamta prostitutka, jejíž život byl jedním skutkem hříšnosti, je odnášena do nebes!“ Jakmile to zaslechli poslové Višnua, odvětili mu, že boží rozhodnutí jsou vždy spravedlivá: „Jak smýšlíš, tak sklízíš. Strávil jsi svůj život ve vnější okázalosti a ješitnosti. Usiloval jsi o čest a slávu a Bůh ti dal obojí. Tvé srdce však nikdy po Něm opravdově netoužilo. Prostitutka se upřímně modlila k Bohu dnem i nocí, ačkoli její tělo hřešilo každou chvíli. Pohleď, jak dole zacházejí s tvým a jejím tělem. Jelikož jsi nikdy svým tělem nehřešil, ozdobili ho květinami a věnci a nesou jej k posvátné řece. Ale tělo prostitutky, které hřešilo, trhají v tu chvíli šakalové a supi. Protože však měla čisté srdce, odchází do příbytku čistých. Tvé srdce se stále zabývalo jejími hříchy, a tak se stalo nečisté! Proto odcházíš do říše nečistých. Ty jsi byl pravou děvkou, ne ona.“
Přeložil: Rudolf Skarnitzl