Pokud jde o meditaci a praxi džapa řekla Svatá Matka žákovi: „Je velmi důležité mít pro tyto věci pevně stanovený čas. Protože nemůžete říci, kdy přijde příznivý okamžik. Přichází tak náhle. Nikdo to předem nepozná. Proto by měl člověk následovat pravidelnost bez ohledu na to, jak je zaměstnaný povinnostmi.
Žák: „Vyskytují se období nemoci a také chvíle, kdy je člověk vázaný prací. Není proto vždy možné zachovat pravidelnou dobu.“
Matka: „Člověk nemá kontrolu nad nemocí, ale i uprostřed nejintenzivnější činnosti by si měl alespoň připamatovat Boha a pozdravit Ho.“
Žák: „Jaký čas je nejvhodnější?“
Matka: „Spojení dne a noci je nejpříznivějším časem pro volání k Bohu. Noc mizí a den přichází nebo odchází den a nastává noc – to je spojení dne a noci. Mysl v té době zůstává čistou.
Pokud jde o slabost mysli řekla Svatá Matka žákovi: „Dítě, to je přírodní zákonitost. Nepozoroval jsi úplněk a nov? Podobně v mysli převládají dobré a jindy špatné tendence.“
(Swami Tapasyananda “Sri Sarada Devi – The Holy Mother: Her Life and Conversations”, Book II, Ch. XXII, Conversations – Third Series, Spiritual Practices in General, “From the Diaries of Several Disciples, Monastic and Lay”, pp. 531-2)