Čemu učila Svatá Matka

… Džapa¹ očišťuje mysl, vytváří vnitřní klid a vede k meditaci. Meditace je obtížná disciplína, zvláště pro začátečníky. Matka říkávala, že je mnohem obtížnější soustředit mysl na zvolený ideál než přerývat zem rýčem. Bez osvojení si mentální čistoty nemůže člověk řádně meditovat. Džapa by se měla kombinovat s meditací. Existuje rčení, že tak jako je rostlina skryta v nepatrném semínku, tak i Pán je skryt ve svém jménu. „Když čistá duše provádí džapu,“ pravila Matka, „cítí, jak z ní svaté jméno samovolně tryská. Nemusí k opakování jména vyvíjet žádné úsilí.“

Níže uvádíme několik jejích vyjádření týkajících se účinnosti džapy a meditace. „Jako vítr rozfouká mrak, tak jméno Boha rozptyluje mračno   světskosti.“

„Mysl se sama uklidní, jestliže uchazeči opakují Boží jméno patnáct nebo dvacettisíckrát denně. Sama jsem to zažila. Ať nejprve cvičí; jestliže se jim to nezdaří, pak ať si stěžují. Člověk by měl provádět džapu se zbožností, ale to oni nedělají. Nechtějí dělat nic; jenom si stěžují a říkají: ´Proč nemám úspěch?´“

„Bezpochyby musíte konat své povinnosti. To udržuje vaši mysl v dobrém stavu. Ale je také třeba provádět džapu, meditaci a modlitbu. Člověk je musí provádět alespoň ráno a večer. Taková praxe působí jako kormidlo člunu. Když si člověk sedne večer k modlitbě, může přemítat o dobrých a špatných věcech, které udělal během dne. Pak by měl porovnat současný stav své mysli se stavem předchozího dne. Dále, zatímco provádí džapu, by měl meditovat o svém zvoleném ideálu. Při meditaci by měl nejprve pomyslet na tvář svého ideálu a potom meditovat o jeho celém těle počínaje nohama. Pokud ráno a večer neprovádíte meditaci spolu s vaší prací, jak můžete vědět, zda děláte správnou nebo špatnou věc?

Přirozeným sklonem mysli je pobíhat sem a tam. Džapou se zaměří na Boha. Při opakování Božího jména, jestliže člověk vidí jeho tvar a pohrouží se do něho, džapa potom ustane.“

Ctitel: „Proč jen se mysl neustálí? Když se snažím myslet na Boha, zjišťuji, že je přitahována světskými předměty.“

Matka: „Je špatné, jestliže je mysl přitahována světskými předměty. ´Světskými předměty´ myslím peníze, rodinu a tak dále. Ale pro mysl je přirozené, že myslí na práci, kterou se člověk zabývá. Jestliže není možná meditace, opakujte Boží jméno. Přijde-li meditativní nálada, dobrá; ale v žádném případě nenuťte mysl, aby meditovala. Skutečná meditace je spontánní.“

Při provádění džapy a meditace, učila Svatá Matka, je třeba dodržovat pravidelnost. Je pravda, že jsou jisté příznivé okamžiky, kdy se mysl snadno sebere. Ale nikdo nemůže říci, kdy ten příznivý okamžik nastane. Přichází tak náhle, že o něm člověk předem nemá žádný náznak. Proto by měl člověk provádět duchovní praxi pravidelně bez ohledu na to, jak je zaměstnán svými povinnostmi. Spojení dne a noci je podle názoru Svaté Matky nejpříznivější dobou pro vzývání Boha. Mizí noc a nastává den nebo mizí den a nastává noc – to je spojení dne a noci. V této době je mysl čistá.

Někdy Matka od přílišné meditace odrazovala, neboť mysl se může stát pomatenou, když člověk zajde do extrémů. Je-li mysl pomatená,“ varovala, „stává se život člověka marným. Lidská inteligence je velice citlivá věc. Je jako závit šroubu. Když se závit poškodí, šroub se zkřiví. Není-li meditace správně zaměřena, člověk zešílí nebo se chytí do pasti sítě klamu. Zdá se mu, že je s ním všechno v pořádku. Jestliže se meditace provádí správně, pak člověk zažívá mír a štěstí. Kolik je těch, kteří mohou provádět meditaci a džapu po všechen čas? Jejich mozek se z neustálého sezení na modlitební rohoži brzy přehřeje. Stanou se domýšlivými. Také se duševně trápí, protože chorobně dumají o různých věcech. Je mnohem lépe pracovat než dovolovat mysli, aby se bezcílně toulala. Když je mysli dáno volné pole, aby se toulala, vytváří mnoho zmatků. Jedno opakování jména Boha, když je mysl ovládnuta, se vyrovná miliónu opakování, když je mysl Bohu vzdálena. Můžete jméno opakovat celý den, nepřinese to velký výsledek. Opakování musí být doprovázeno soustředěním. Jenom tehdy člověk obdrží Boží milost.“

Boží jméno by se mělo opakovat s nejvyšší láskou, upřímností a odevzdaností. „Nežli začnete svou každodenní meditaci, pomyslete nejprve na svou naprostou bezmocnost, a pak začněte pomalu meditovat podle příkazu svého gurua.“

Jeden žák se zeptal, zda opakováním Božího jména je možné zrušit účinek karmy vytvořené v předcházejících životech. „Člověk musí zakusit účinek minulých činů,“ odpověděla Matka. „Nikdo mu nemůže uniknout. Ale džapa minimalizuje jeho intenzitu. Například člověk, kterému je v důsledku jeho minulé karmy předurčeno, aby ztratil nohu, může místo toho utrpět píchnutí trnem do nohy.“

Žádala žáky, aby byli opatrní při ovládání dechu a provádění pozic. „Mysl,“ říkala, „je od přírody neklidná. Proto zpočátku může člověk začínat meditaci tak, že trochu reguluje dech. To pomáhá mysl uklidnit. Ale člověk to nesmí přehánět; jinak se mozek přehřeje. Buďte opatrní při jógických pozicích. Jestliže v těchto cvičeních pokračujete dlouho, může se mysl obrátit k tělu. A naopak, jestliže jste s nimi jednou začali a vzdáte se jich, může to postihnout vaše zdraví. Proto byste měli jednat moudře.“

Pro duchovní pokrok je hlavní láska k Bohu. „Milujete-li lidskou bytost, budete muset za to trpět. Je vskutku požehnán ten, kdo může milovat pouze Boha. Milování Boha nepřináší žádné utrpení. Buďte oddáni Bohu a uchylujte se k Jeho nohám. Stačí si pamatovat, že je tu někdo, nazvěte ho Otcem či Matkou - , kdo vás stále ochraňuje.“

Bůh své tvory k sobě stále přitahuje jako magnet. Nepociťujeme sílu jeho přitažlivosti, protože naše mysl je naplněna nečistotami. Tato trvalá přitažlivost nicméně existuje. Je zažívána v hlubokém rozjímání, když jsou odstraněny nečistoty mysli. K očištění mysli zdůrazňovala Svatá Matka hodnotu pravdivosti, lásky k samotě, velkodušnosti, podrobení se a dalších disciplín, které se nacházejí v učení všech velkých náboženství. Říkala: „Bůh je čistota sama a nemůže být realizován bez cvičení ovládání těla a mysli.“ V odpověď na otázku jednoho žáka konstatovala: „Může někdo úplně zničit chtíč? Trochu ho zůstane, dokud má člověk tělo; ale může být podroben, jako může být had podroben pomocí prachu². Jestliže jste v neustálém styku s předměty požitku, podlehnete pravděpodobně jejich vlivu.“ „Nebojte se,“ ujistila jiného žáka. V této kalijuze³ není mentální hřích hříchem. Oprostěte proto svou mysl od všech starostí. Nemusíte se bát.“

Při vytváření vnitřní čistoty hraje důležitou úlohu potrava. Člověk nesmí, radila Svatá Matka, jíst potravu, která nebyla obětována Bohu. „Jaké je vaše jídlo,“ řekla, „taková bude vaše krev. Z čisté krve získáte tělesnou sílu a čistou mysl. Čistá mysl plodí extatickou lásku k Bohu.“

Samota, učila Svatá Matka, prohlubuje duchovní náladu. „Provádíte-li nějaký čas duchovní disciplínu na osamělém místě, shledáte, že vaše mysl nabyla síly, a potom můžete žít na kterémkoliv místě nebo v kterékoliv společnosti, aniž by vás v nejmenším ovlivnily. Když je rostlina slabá, měla by být ohrazena živým plotem. Ale když vyroste, ani krávy a kozy jí nemohou ublížit. Duchovní cvičení na osamělém místě jsou důležitá.“

Svatá Matka zdůrazňovala cvičení se v pravdivosti. „Mistr říkával, že jen pravdivost je sebekázní přítomného věku. Člověk dospěje k Bohu, když se přidržuje pravdy.“

Nikhilananda: Svatá Matka (životopis Sarada Déví manželky Šrí Rámakrišny)