Mahimačaran: „To je pravda, pane. Práce je jistě nutná. Člověk musí tvrdě pracovat. Teprve pak člověk uspěje. Je toho tolik ke čtení! Písma jsou nekonečná.“
Mistr (k Mahimačaranovi): „Kolik toho z písem dokážeš přečíst? Co získáš pouhým uvažováním? Snaž se uskutečnit Boha dříve než cokoli jiného. Měj víru v guruova slova a pracuj. Pokud nemáš gurua, modli se k Bohu s toužebným srdcem. On vám dá poznat, jaký je.
Co se o Bohu dozvíte z knih? Dokud jste v odstupu od tržiště, slyšíte jen nezřetelný hluk. Ale úplně jinak je tomu, když jste skutečně na místě. Pak slyšíte a vidíte všechno zřetelně. Slyšíte, jak lidé říkají: „Tady jsou vaše brambory. Vezměte si je a dejte mi peníze.“
Z dálky slyšíte jen dunění oceánu. Když se k němu přiblížíte, uvidíte plout spoustu lodí, létat ptáky a vlny se převalovat.
Ze studia knih nelze získat pravdivý pojem o Bohu. Tento prožitek je něco zcela jiného než učení se z knih. Knihy, písma a věda se po realizaci Boha jeví jako pouhá špína a sláma.
Jediné, co je potřeba, je seznámit se s pánem domu. Proč tak toužíte předem vědět, kolik domů a zahrad a kolik státních cenných papírů pán vlastní? Služebníci domu by vám nedovolili se k nim ani přiblížit a rozhodně by vám o investicích svého pána neřekli. Proto se s pánem tak či onak seznamte, i kdybyste měli přeskočit plot nebo se nechat od služebnictva několikrát odstrčit. Pak vám pán sám poví vše o svých domech a zahradách a státních cenných papírech. A co víc, sluhové a vrátný tě pozdraví, až tě pán pozná." (Všichni se smějí).
Oddaný: „Teď jde o to, jak se s pánem seznámit.“ (Smích)
Mistr: „Proto říkám, že je třeba pracovat. Nebude stačit říkat, že Bůh existuje, a pak zahálet. Musíte se k Bohu tak či onak dostat. Vzývejte ho o samotě a modlete se k němu: „Pane, zjev mi sám sebe“. Plačte pro Něho s toužebným srdcem. Touláš se po světě a hledáš „ženu a zlato“ jako blázen; teď se trochu zblázni po Bohu. Ať lidé říkají: „Tento muž ztratil hlavu pro Boha“. Proč se na několik dní všeho nezřekneš a nevzýváš Boha v samotě?
Čeho dosáhneš tím, že budeš prostě říkat, že Bůh existuje, a nic pro to neuděláš? V Haldarpukuru jsou velké ryby, ale můžete je chytit, když budete jen nečinně sedět na břehu? Připravte si kořeněnou návnadu a hoďte ji do jezera. Pak se ryby vynoří z hluboké vody a vy uvidíte vlnky. To vás potěší. Možná nějaká ryba se šplouchnutím vyskočí a vy ji zahlédnete. Pak budete mít velkou radost!
Smetana se musí proměnit v tvaroh a tvaroh se musí stlouct. Teprve pak získáte máslo.
(K Mahimovi) To je ale potíž! Někdo musí člověku ukázat Boha, zatímco on sám celou dobu nečinně sedí! Někdo musí máslo vytáhnout a držet mu ho před ústy! (Všichni se smějí) To je ale otrava! Někdo jiný musí chytit rybu a dát mu ji!
Jeden muž chtěl vidět krále. Král bydlel na vnitřním nádvoří paláce, za sedmi branami. Sotva muž prošel první branou, zvolal: „Ach, kde je král?“ Bylo tam však sedm bran a on je musel jednu po druhé projít, než mohl krále spatřit“.
("Evangelium Šrí Rámakrišny", přeložil Svámí Nikhilánanda, Sri Ramakrishna Math, Mylapore, Madras, 2013, kap. 33 "S různými oddanými", str. 645-6)