Není nic vyššího a svatějšího než poznání, které přichází do duše a které předává duchovní učitel. Pokud se člověk stal dokonalým jogínem, přichází samo od sebe, ale v knihách ho nelze získat. Můžete tlouci hlavou o čtyři kouty světa, hledat v Himalájích, Alpách, na Kavkaze, v poušti Gobi nebo na Sahaře nebo na dně moře, ale nepřijde, dokud nenajdete učitele. Najděte učitele, služte mu jako dítě, otevřete své srdce jeho vlivu, hleďte na v něm projeveného Boha. Naše pozornost by měla být zaměřena na učitele jako na nejvyšší projev Boha, a jak se tam soustředí síla pozornosti, obraz učitele jako člověka se rozplyne, tělo zmizí a zůstane skutečný Bůh. … To je duch, ve kterém se máme učit.
Takových učitelů je na tomto světě bezpochyby málo, ale svět není nikdy úplně bez nich. Ve chvíli, kdy tu vůbec nebudou, stane se z tohoto světa ohavné peklo a bude upadat. Tito učitelé jsou jasnými květinami lidského života a udržují svět v chodu; je to síla, která se projevuje v těchto srdcích života, která udržuje hranice společnosti vcelku.
Svámí Vivékánanda (CW/V4/Addresses on Bhakti-Yoga/The Teacher of Spirituality)