Mysl by měla vždy směřovat k Bohu. Žádné jiné záležitosti nemají právo ji zadržovat. Měla by neustále myslet na Boha, i když je to velmi těžký úkol, ale vytrvalým cvičením toho lze dosáhnout.
To, čím jsme nyní, je výsledkem naší dosavadní praxe. Opět platí, že praxe z nás dělá to, čím budeme. Cvičte tedy opačným směrem; jeden druh obrácení nás přivedl sem, obraťte se na druhou stranu a co nejdříve se z toho dostaňte. Myšlení smyslů nás přivedlo sem dolů - v jednu chvíli plakat, v druhou se radovat, být vydáni na milost a nemilost každému vánku, být otroky všeho. Je to hanebné, a přesto si říkáme duchovní.
Vydejte se opačnou cestou, myslete na Boha; ať mysl nemyslí na žádné tělesné či duševní požitky, ale jen na Boha. Když se pokusí myslet na cokoli jiného, pořádně ji postrčte, aby se otočila a myslela na Boha.
Svámí Vivekánanda
(CW/V4/Addresses on Bhakti-Yoga/The Preparation)