Svámí Ašókananda
Věřím, že meditací, která je nepřetržitým tokem myšlenky na Boha, lze snadno dosáhnout Nejvyššího, neboť mysl nakonec podlehne myšlence, které je dlouho a nepřetržitě vystavena. Pokud budeme mysl nadále naplňovat určitým druhem vědomí - ať už je její stav na začátku jakýkoli, ať už je duchovní, nebo ne, ať už je naplněna láskou k Bohu, nebo neklidnými touhami - časem dojde k žádoucí změně.
Šrí Rámakrišna na tuto skutečnost kladl velký důraz. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil jedno z jeho poučení na toto téma, ale když jsem ho pochopil - a doufám, že jsem ho pochopil - našel jsem v něm velký příslib a jistotu. Říkával, že mysl je jako vypraná látka, která přijímá odstín barvy, do níž je namočena. Zpočátku jsem si myslel, že tím myslí, že mysl musí být naprosto čistá, než se ponoří do myšlenek na Boha, aby přijala jeho barvu. Nebylo v tom nic zvlášť povzbudivého, protože velkým problémem téměř všech duchovních aspirantů je dosažení čistoty mysli. Takové očištění je třemi čtvrtinami bitvy; když je totiž plně dokončeno, duchovní realizace přichází spontánně. Když jsem však nad přirovnáním Šrí Rámakrišny přemýšlel, začal jsem mu rozumět jinak. Když přirovnával mysl k vypranému plátnu, mluvil o průměrné mysli, o mysli, která je tak přeplněná světskými a protichůdnými myšlenkami a pocity a která se tak brání myšlence na Boha. K vypranému plátnu nepřirovnával očištěnou mysl, ale mysl v jakémkoli stavu. Viděl jsem, že tím chtěl říci, že i tato průměrná mysl, pokud se ponoří do myšlenek na Boha, získá duchovní barvu.
Tady je psychologická pravda, která je úžasně povzbudivá a užitečná, ale na kterou duchovní aspiranti často zapomínají. Jednou přišel ke Šrí Rámakrišnovi jeden muž a tvrdil: „Nemohu ovládat svou mysl - nevím jak na to.“ Mistr se udiveně zeptal: „Proč necvičíte abhjása-jógu?“ Přivádět mysl znovu a znovu k myšlenkám na Boha - to je abhjása-jóga. Toto cvičení je zvláště chváleno v Bhagavadgítě. Je důležité, jestli mysl na počátku bloudí, pokud ji přivádíte zpátky k Němu? Kdybychom si to dokázali zapamatovat, polovina bitvy by již byla vyhraná, ale bohužel to často nedokážeme a pak myslíme na jiné věci a na duchovní hledání úplně zapomeneme. V takovém případě mohu s užitkem probrat některé body týkající se prostředků sebeovládání a meditace.
Jaký je stav mysli vhodný na meditaci? Všichni ho znáte jako klid. Nejde o vynucený klid, ale o klid, který je výsledkem ustání většiny silných tužeb. Věci, které ruší mysl, ať už vyvěrají zevnitř, nebo přicházejí zvenčí, jsou spojeny s našimi tajnými, základními touhami. Vždy se snažíme uskutečnit určité cíle. Ačkoli o to zoufale usilujeme, často se nám to nedaří a neúspěch mysl rozčiluje. Dokonce i když se nám podaří dosáhnout úspěchu, dochází k podivným výsledkům. Protože nám předměty našich tužeb někdy unikají, zatímco se z nich těšíme, cítíme se zklamaní a podvedení; a když nejsme takto zklamáni, připoutáme se k předmětům požitku, a v takovém případě, protože požitek nelze neustále stupňovat, následuje přesycení. Všechny tyto reakce udržují mysl v neustálém neklidu, ať už jde o příjemné, nebo nepříjemné pocity. Zjišťujeme tedy, že myšlenky, které nedovolují naší mysli setrvávat v Boží přítomnosti, jsou spojeny s předměty našich tužeb; a že teprve když se nám podaří zbavit se převládajících tužeb, mysl se poměrně zklidní.
Tento stav relativního klidu nazýváme počátkem pratjáháry (stažení mysli), stavu, kdy mysl, i když je někdy neklidná, ale jindy klidná – neklidná je, když se dostane do kontaktu s objekty touhy, ale je poměrně klidná, když se tak nestane. To je velmi příznivý stav. Pokud zjistíte, že vaše mysl je přirozeně klidná, když nejste v aktuálním kontaktu s rušivými věcmi, že jste rádi sami a máte pocit klidu, uznejte tento stav za nanejvýš žádoucí. V tomto stavu byste se měli co nejvíce snažit praktikovat meditaci; nikdy byste ji neměli zanedbávat.
Rád bych dodal, že mysl je velmi proměnlivá. Nemyslete si, že nějaký žádoucí stav bude existovat i nadále jen proto, že jste ho jednou dosáhli. Může se objevit něco z nitra nebo přijít něco zvenčí, co vás rozptýlí, a někdy může trvat pět nebo dokonce deset let, než se mysl opět uklidní, stejně jako moři trvá několik dní, než se po bouři znovu uklidní. Tím nechci říci, že nikdy nebudeme v absolutním bezpečí. Nepochybně existuje duševní stav, kdy člověk nemusí mít vůbec žádné obavy, ale to je velmi vysoký stav. Když člověk dosáhne tohoto jednobodového stavu, spálil za sebou mosty: dosáhl stavu, kdy ho věci tohoto světa již nemohou přitahovat; jeho mysl se nikdy nebude vracet ke světu, který opustil. Je v bezpečí.
Předpokládejme, že jsme dospěli do stavu, kdy je mysl sice někdy neklidná, ale jindy klidná. Co tedy máme dělat, chceme-li v meditaci uspět? Na začátku si musíme dát pevné předsevzetí, že budeme ve své praxi velmi pravidelní. Ať se děje cokoli, vždy se nám podaří věnovat se svým naléhavým tělesným potřebám; stejně věrní bychom měli být i meditační praxi. Meditace by měla být stejnou součástí života jako dýchání. U nás, když je člověk velmi zaneprázdněn, se říká: „Nemám čas dýchat.“ A tak se stává, že se člověk nadechne. Ve skutečnosti však dýchá. Tak by to mělo být i s meditací, i když se zpočátku může zdát, že touha po jejím praktikování je umělá. Rozhodněte se; řekněte si: „Musím meditovat.“ A pak se rozhodněte, že budete meditovat.
Šrí Rámakrišna často chválil mohamedány za jejich dochvilnost při modlitbě. V této zemi (USA, před rokem 1963) není mnoho mohamedánů, ale v Indii jich jsou zástupy. Ať je mohamedán kdekoli, když nastane čas modlitby, všeho nechá, umyje si ruce a obličej a pak si rozprostře kobereček třeba i u cesty, a alespoň patnáct minut se modlí. Nikdy to neopomene udělat. Nikdo nemůže oprávněně říkat, že nemá čas na rozjímání. Mohou se vyskytnout mimořádné okolnosti, kdy člověk skutečně nemá čas; ale tvrdit: „Jsem příliš zaneprázdněn, abych si na to našel čas," nebo "Večer jsem tak unavený, že je nemožné meditovat,“ je pouhým vyhýbavým tvrzením. Tomu, kdo takto racionalizuje, nic nebrání, aby si část energie schoval na večer. Přes den ji však všechnu vynakládá na jiné věci - někdy vlastně škodlivé - a když přijde večer, falešně se ospravedlňuje, že meditaci nestihne. Zeptejte se ho na to a on řekne: „Potřebuji více spánku, jsem unavený. Když vstanu, musím pospíchat do kanceláře - kde je ten čas?“
Máme píseň o člověku, který poté, co celý život trávil pošetile, si nakonec uvědomil svou chybu a prohlásil: „Na všechno ostatní jsem měl čas, Pane, ale na Tebe jsem neměl čas myslet!“. Všimněte si této zvláštnosti lidské mysli: na všechno ostatní je v našem životě čas a místo, ale na meditaci nemáme denně ani patnáct minut! Když mi řeknete, že nemáte čas ani energii, myslíte, že vám uvěřím? Řeknu vám, že klamete sami sebe. Kde je vůle, tam je i cesta. Pokud jste odhodlaní, čas na meditaci si vždycky najdete.
Rád bych vám tady něco navrhl, protože vím, že přichází sklíčenost. Někdy se při meditaci mysl chová úžasně, snadno se zklidní a soustředí a vy se povzbudíte. Pokud se však jindy chová špatně, odmítá se zklidnit a je neklidná s nejrůznějšími myšlenkami, můžete být v pokušení říci: „Nemá pro mě smysl meditovat. Snažím se, ale nikam to nevede.“ Chci vám říci toto: pokud jste se nenarodili s úžasnými vlastnostmi mysli a ve velmi pokročilém stavu duchovního vývoje, podléháte jako každý jiný člověk, který se snažil stát duchovním, těmto výkyvům vědomí. Nenechte se jimi odradit a nemyslete si, že nejste schopni meditovat, když vaše mysl není dostatečně duchovní. Někteří se ptají: „Jak se mohu přiblížit k Bohu s nízkým stavem mysli?“. Kdyby vám byla zima, řekli byste: „Je mi zima, tak ať se zahřeji, než přistoupím k ohni?“ Nebo byste řekli: „Je mi zima, a proto se nejdříve musím jít ohřát k ohni?“ Pokud cítíte, že vám chybí duchovnost, je to ta správná chvíle, abyste mysleli na Boha. Nedovolte, aby vás vaše mysl svedla na scestí. Mysl vás může oklamat mnoha různými způsoby: někdy vás bude přímo svádět a jindy zase bude klamat právě ve jménu náboženství. Neochota meditovat, protože „nejste dostatečně duchovní“, je trik, který na vás mysl hraje. Ať už je váš duševní stav jakýkoli, i kdyby vaše mysl byla plná nízkých myšlenek, snažte se myslet na Boha. Samozřejmě se vám možná nepodaří myslet na Něj nebo o Něm meditovat tak, jak byste si přáli, ale co na tom záleží? Pokoušejte se o to dál. Zběsilý kůň kope, vzpíná se a pokouší se jezdce shodit, ale pokud se jezdci podaří zůstat pevně v sedle, kůň se uklidní, protože ví, že našel svého pána. Stejně se chová i mysl. Bude se vás snažit vystrnadit, ale když zjistí, že vás nemůže setřást, stane se vaším otrokem. To je tajemství mysli, proto se neznepokojujte jejím stavem. Učiňte odhodlání se na ní svézt a toto odhodlání, které předpokládá soustředění, je samo o sobě vítězstvím.
Swami Ashokananda: Before You Sit in Meditation
Do češtiny přeložil: Jaroslav Holeček 2021