Před usednutím k meditaci 2. část

Dále je třeba stanovit si pevný čas na meditaci. Podle mého názoru by člověk neměl meditovat méně než dvakrát denně. Pokud nemůžete meditovat dvakrát, meditujte alespoň jednou, a to buď ráno, nebo večer. V Indii si myslíme, že existují čtyři příznivé hodiny pro meditaci: brzy ráno - alespoň hodinu před východem slunce, dokud je ještě tma – to je velmi vhodná doba. O tom více později. Druhou příznivou hodinou je poledne. Nevím, zda z ní lze ve městě vytěžit nějakou zvláštní výhodu, ale nepochybně na vesnicích, zejména v tropické krajině, v tuto dobu vše utichá a příroda jako by se zastavila. Je takové horko, že i ptáci mlčí a schovávají se mezi listy stromů. Lidé jsou zticha - často v tu dobu odpočívají - a je tu určitý útlum; alespoň já jsem ho pociťoval u nás, kde mnozí využívají polední hodiny k rozjímání a bohoslužbám. Třetí příznivou dobou na meditaci je podvečer. V této zemi je bohužel obtížné tehdy meditovat, protože je to obvykle hodina večeře. Přesto je večer určitě jednou z nejlepších dob k meditaci. Pokud to jde, můžete meditaci praktikovat krátce před večeří, ale nedoporučuje se meditovat bezprostředně po ní, protože by mohlo dojít ke zhoršení trávení a poškození zdraví. Čtvrtá možnost je půlnoc. V této části světa není ani o půlnoci příliš velký klid, přesto si myslím, že člověk jistý klid pociťuje. Tam, kde je poměrně klidno, je půlnoc báječně vhodná. Ve skutečnosti mnozí věří, že půlnoc je nejlepší ze všech termínů na meditaci.

 

Ranní meditace má oproti večerní meditaci určitou výhodu v tom, že mysl je po probuzení z odpočatá. Všechny dojmy z předchozího dne jsou vymazány, jako by někdo přišel po škole a setřel tabuli. Pak je také příroda brzy ráno tichá a město ještě není zcela probuzené a rozbouřené. V důsledku toho je pro vás snazší zklidnit mysl. Je tu ještě jedna výhoda: meditací před začátkem dne dáváte své mysli duchovní podnět a směr. Ten sice může mít tendenci s postupujícím dnem ztrácet část duchovní síly a nadšení, přesto zůstane po mnoho hodin a podrží vás po většinu dne.

 

Zde bych měl zmínit, že pro někoho může být meditace úspěšnější večer než ráno. Jsou lidé, kteří se „probouzejí“ postupně s postupujícím dnem. Ráno jsou vzhůru jen napůl, ale k večeru se probouzejí doširoka, s jasnou a bystrou myslí a chovají se báječně. Pro takové osoby je nepochybně úspěšnější večerní nebo noční meditace. Pokud nemůžete využít některou z těchto hodin, které jsou pro meditaci obzvláště vhodné, měli byste si vybrat tu, která vám nejvíce vyhovuje, a vynaložit veškeré úsilí, abyste se jí drželi. Dodržování pravidelných hodin meditace je velmi důležité, protože mysl funguje podle zvyku. Pokud ji přimějeme myslet a cítit určitým způsobem v určitou dobu po mnoho dní za sebou, bude spontánně myslet a cítit stejným způsobem, kdykoli tato doba nastane. Pokud budeme v určitou hodinu meditovat o Bohu, kdykoli se tato hodina přiblíží, naše mysl se bez jakéhokoli našeho úsilí naplní vědomím Boha. To je nemalá výhoda, která plyne z pravidelnosti cvičení.

 

Stejně jako byste měli mít pravidelné hodiny meditace, měli byste mít i pevné místo, kde budete meditovat. To je jedna z velkých výhod chrámů a kostelů. Protože taková místa slouží k rozjímání o Bohu, samotný vzduch v nich se nabíjí Jeho přítomností a pocitem čistoty. Pozvedá vás už jen to, že tam jdete. Atmosféru podobnou atmosféře chrámu nebo kostela lze vytvořit i v koutě vlastního pokoje, neboť kdekoli se nepřerušovaně udržuje intenzivní myšlenka, místo se nabíjí její kvalitou, pravděpodobně proto, že hmotná atmosféra a okolí jsou spojeny s tělem, které vibruje v souladu s myšlenkami mysli. Jsou-li naše myšlenky čisté, naše tělo rovněž dosáhne čistoty, kterou lze nazvat duchovní vibrací; a s takovou změnou těla se přirozeně mění i vnější atmosféra.

 

Tak se místo, kde meditujete, nabije energií; bude natolik prostoupeno duchovní kvalitou, že vaše mysl bude naplněna myšlenkou na meditaci, jakmile tam přijdete. Zklidní se jakoby kouzelným dotykem a vy si budete vědomi hmatatelné přítomnosti. Jaká je to obrovská výhoda! Tento zdánlivý zázrak můžete skutečně vykonat jediným cvičením, a to tím, že si oddělíte určité místo zasvěcené myšlenkám na Boha.

 

Když změříme sílu rafinovaných nepřátel, kteří se skrývají v naší mysli - vášní, pudů, chtivostí a tužeb - zdá se, že tyto prostředky, které jsem předepsal, poskytují velmi slabou ochranu. Přiznávám to. Když říkám „skrývají“, myslím tím, že ani ti nejlepší z nás jejich vlivu zcela neunikli. Říká se, že se jich člověk zcela nezbaví, dokud se skutečně nedotkne nohou Božích. Stejně jako je v zimě zahrada zbavena plevele a stařiny, ale s prvním jarním deštěm vyklíčí drobná semínka, která zůstala ležet v zemi, aby ji pokryla zelení, tak i v naší mysli leží skryto mnoho jemných myšlenek, dojmů a tužeb, které čekají, až při první příležitosti vyraší. Proto musíme být velmi opatrní. Víme, že všechny tyto špatné podněty jsou v naší mysli a že by snadno pokryly celé naše vědomí, kdybychom je neomezili. Naším problémem je udržet velkou část své mysli - a postupně stále větší a větší část - bez nadvlády špatných podnětů a tužeb, abychom s takto osvobozenou myslí mohli rozjímat o Bohu. Co bychom měli mezitím dělat, abychom své touhy a nepříznivé impulzy přemohli? Někdy podlehnou přímému útoku, ale útok z boku je obvykle lepší. Přímý boj se stavem mysli s cílem zvítězit nad ním může způsobit více škody než užitku, neboť tím se mysl často stále více zaplétá. Moudřejší je nedovolit si zabývat se stavem mysli, který je třeba vymýtit. Pamatujte na tuto psychologickou skutečnost: čím více se duševním stavem zabýváte, tím více se posiluje.

 

Vypráví se o mnichovi, který sedával pod stromem u cesty, aby se modlil a meditoval. Často kolem něj procházela žena se špatnou pověstí a on jí říkal: „Měla by ses vzdát svých špatných způsobů a snažit se být dobrá. Pokud to neuděláš, stanou se ti po smrti hrozné věci.“ Pokaždé, když mnich ženu uviděl, napomenul ji podobně. Časem oba zemřeli a poslové smrti si přišli pro jejich duše. Říká se, že světlý posel přiváží zlatý vůz, aby odvezl dobrého člověka do nebe, zatímco temný posel přichází, když zemře zlý člověk. Stalo se, že pro mnicha si přišel temný posel a pro ženu nebeský posel. Mnich byl ohromen. „Myslím, že došlo k omylu,“ řekl. „Ne,“ odpověděl posel, „k žádnému omylu nedošlo. Všechno je v pořádku.“ „Jak je to možné?“ zeptal se mnich. Posel vážně odpověděl: „I když se zdálo, že rozjímáš, celou dobu jsi myslel na tu ženu a její zlé skutky. Nezabývala se snad tvá mysl neustále zlem? Žena však prosila Boha o pomoc a říkala: Pane, jsem slabá. Zachraň mě! Cožpak její mysl nepobývala více u Boha než ta tvoje? Mnich se nezmohl na odpověď. Možná je to extrémní ilustrace, ale obsahuje hlubokou psychologickou pravdu. Poukazuje na základní skutečnost týkající se duševního působení, skutečnost, kterou můžete využít ve svém vlastním boji o sebepřekonání. Když je mysli dovoleno, aby se zabývala nějakou nežádoucí vlastností, jistě vytvoří nový dojem, který je mnohonásobně silnější než ten původní. Další uvědomování si této vlastnosti ji bude jen posilovat a posilovat, až se z ní může stát dokonce komplex. Neříkám, že byste neměli svou mysl omezovat, že byste ji měli nechat nekontrolovanou, nebo jak se říká, „přirozenou“. Nechci tím ani říci, že byste měli ignorovat své slabosti. Ale skutečně je často bezpečnější se s nimi přímo nepotýkat. Lepší strategií je vycvičit mysl, aby setrvávala na nové úrovni. Nejprve ji od myšlenek na své slabosti odveďte k nějakému nevinnému a příjemnému tématu; pak ji postupně pozvedněte k vyššímu vědomí. Tato metoda sebeomezování mysl nepotlačuje, ale spíše ji zvedá z nebezpečných asociací tím, že nežádoucí myšlenky nahrazuje žádoucími.

 

Pokud máte v současnosti nějakou vážnou chybu, kterou se zdá téměř nemožné odstranit, určitě jste jí dodali sílu a podporu tím, že jste na ni mysleli a oddávali se jí. Pokud jí tuto podporu vezmete, chyba zeslábne a nakonec odumře kvůli nedostatku potravy. Neříkám, že je to snadné, ale cvičením si tento návyk můžete vytvořit a je to jistá cesta k duchovnímu pokroku. Poté, co necháte své nežádoucí myšlenky nějakou dobu hladovět, pravděpodobně zjistíte, že mnohé z nich sice odumřely, ale některé stále zůstaly. Nebuďte příliš znepokojeni. Nechte je tak dlouho, dokud nenaberou na síle. Držte je v koutě a nakonec také zemřou. Špatná společnost je jednou z nejsilnějších příčin duševních konfliktů a poruch. Bylo by velmi dobré stýkat se s nejrůznějšími lidmi, kdybychom mohli zůstat jejich společností neovlivněni, ale to se stává jen zřídka. Neznám nikoho, kdo by to dokázal. Správné kontakty a sdružování jsou proto v duchovním životě velmi důležité. Pokud sdílíte společnost nečistých osob a jste v častém kontaktu se špatnými věcmi, nebudete schopni udržet pod kontrolou myšlenky, které se snažíte ovládnout; budou růst a nakonec zcela přemohou vaši mysl.

 

Určitá míra askeze je pro duchovní pokrok naprosto nezbytná. Někteří z vás, kteří nechtějí meditovat, si možná řeknou: „To si necháme na příští život.“ Nebo: „Za pár let se tomu budeme věnovat.“ Mnozí se domnívají, že mládí je obdobím, kdy je třeba užívat života, že je dost dobře možné praktikovat náboženství až poté, co začneme stárnout. Jinými slovy, až svět zhořkne, budou chodit do kostela s protáhlým obličejem a myslet si, že mají náboženství. To není a nemůže být náboženství. Co v takovém případě přinášíme Bohu? Opotřebované tělo a opotřebovanou mysl, skrz naskrz poničenou. Myslíte, že se mu to líbí? Na jeho oltář nepřinášíme červy prožrané ovoce nebo zvadlé květiny, ale dokonalé oběti. Stejně tak bychom mu měli dát to nejlepší ze sebe. Oběť svěží a čisté mysli se Mu líbí nejvíce. Ti, kdo si myslí, že náboženství je určeno výhradně starým lidem, se hluboce mýlí. Zvláště mladí lidé by se měli snažit být duchovní, neboť pokud s náboženským životem začnou brzy a budou provádět praktiky, o nichž jsem se zmínil, dokud je mysl ještě svěží a čistá, pak se díky pečlivému dohledu nad myslí podaří udržet ji neposkvrněnou. V žádném případě bychom neměli dovolit, aby svět ovlivnil naši mysl. Mládí je příznivá doba k tomu, abychom se pustili do práce. Šrí Rámakrišna jednou řekl mladému studentovi: „Když člověk vyrábí cihlu, dává na ni svou obchodní značku, dokud je ještě měkká. Když se pak cihla vysuší na slunci a vypálí v peci, značka se stane trvalou. Stejně tak, pokud dokážete vložit otisk Boha do své mysli, dokud je měkká, tento otisk se nikdy nesmaže, ale zůstane navždy.“