Před usednutím k meditaci 4. část

Podobně jednáme v každém okamžiku. Při osvojování dovedností nebo získávání znalostí ve škole či na vysoké škole dosahujeme úspěchu opakovaným úsilím. To, co se snažíme získat, pro nás zpočátku není přirozené, ale jakmile si to osvojíme, jeví se to jako naše podstatná součást. V duchovním životě to platí ještě více a musíme se podle toho i namáhat. Zpočátku se vám vše zdá obtížné a říkáte si: "Jaká je vlastně moje přirozenost? Možná jen nejsem věřící. Možná nejsem předurčen k tomu, abych byl duchovní." To je pravda. Byly doby, kdy jsem si to samé myslel i já. Určitou překážku jsem považoval za příliš velkou a její odstranění za nemožné. Pak jsem si připomněl, že ve skutečnosti nejsem tělo a mysl, ale duch; že realizace mého duchovního já je mým osudem. Věděl jsem, že pokud překážku nepřekonám tehdy, pouze odkládám tento úkol do budoucna. Proč nejednat hned a nedokončit ho? Mohu skutečně říci, že mé štěstí spočívalo v tom, že jsem se této myšlenky držel. Pravda, někdy jsem byl v pokušení boj vzdát, ale pak jsem si říkal: "Svému duchovnímu osudu nemohu uniknout. Nechť ho tedy uskutečním hned!"

 

Velká touha a víra jsou při meditaci velmi důležité, neboť bez intenzivní touhy po Bohu a víry v Něho je meditace polovičatá a neplodná. Kde chybí zájem o to, co děláte, stává se to pouhou formalitou a úsilí se brzy vzdá.

 

Pokud věříte v osobního Boha, modlete se k němu. Pod pojmem "osobní Bůh" nemám na mysli Boha s tělem, ale Boha s vědomím sebe sama, který je naším Otcem, Matkou, Přítelem a Pánem, který je všeprostupujícím Stvořitelem vesmíru. Naslouchá, když se k němu modlíme; můžeme se k němu obracet s plnou důvěrou, stejně jako se děti obracejí na své rodiče. Víra v osobního Boha a láska k Němu vám velmi usnadní meditaci. Stále více na Něj myslete. Dělejte věci pro Něho. Úspěch v duchovním životě spočívá v soustředění každé myšlenky, každého pocitu, každé špetky energie na Boha.

 

Jak to uděláte? Když mluvíte, mluvte o Bohu. Když chodíte, jděte do Jeho chrámu. Když pracujete rukama, dělejte něco v Jeho službě. Každá funkce těla a mysli musí nějak směřovat k Němu. Pokud musíte chodit do kanceláře místo do chrámu, udělejte ze své kanceláře Boží chrám! Je-li vaše práce poctivá, dá se zvládnout. Pokud je nepoctivá, změňte tuto práci. Pokud změna znamená dokonce čelit hladu, postavte se mu! Odvaha - ta je vždy nutná. Nezapomínejte na toto: ten, kdo stvořil svět, za ním stále stojí a nikdy nás nenechá hladovět. Pokud opravdu chceme Pravdu, a tudíž jsme ochotni zavrhnout vše, co je špatné a nepravdivé, následováním Pravdy nikdy neprohrajeme. Není to tak, že se věci budou dít tak, jak si přejeme, ale budou se dít s minimem utrpení a maximem užitku.

 

Pokud je vaše zaměstnání poctivé, můžete ho jistě chápat jako práci pro Boha. Ať už sedíte u pracovního stolu, nebo se věnujete domácím pracím, ať už je povaha vaší práce jakákoli, rozjímejte o Bohu. Obětujte mu to, co jste během dne udělali, i když to bylo zřejmě vykonáno pro vašeho zaměstnavatele. Napsali jste na stroji dvacet dopisů a odnesli mu je? Dejte mu je podepsat, ale potom zavřete oči a vše nabídněte Pánu. Dáte tak svým myšlenkám nový směr. Ano, je to jiný způsob jednání. Zpočátku se může zdát trochu neobvyklý, ale přesto se do něj pusťte. Postupně se vám odhalí hlubší smysl a zjistíte, že tato praxe není tím, za co jste ji původně považovali; stane se nesmírně účinnou.

 

Takto si můžeme myslet, že kdykoli děláme něco pro druhé nebo pro sebe, děláme to pro Pána. Všechno v životě se pak může proměnit v duchovní činnost. Mohou existovat lidé, kteří jsou schopni vědomě a záměrně dělat věci přímo pro Boha. Jaké je to štěstí! Proto lidé vykonávají propracované bohoslužby. Proto pěstují květiny a obětují je na oltáři, proto pálí kadidlo a zapalují svíčky. Možná se vám takové praktiky nelíbí? Ale jak jinak byste trávili hodiny dne? Copak nevidíte, že službou malému já se ztrácí čas a energie? Nebylo by lepší obětovat vše, co děláte, Jemu? Z tohoto pocitu vzešel ritualismus. Z tohoto pocitu vznikly po celém světě chrámy, kam lidé přinášejí oběti k uctívání.

 

Netrvám však na tom, aby všichni praktikovali rituály. Každý musí uctívat podle svého duchovního temperamentu. Určitým způsobem však budete muset objevit, jak své vlastní myšlenky, emoce a činy přivést ke službě Pánu. Čím více to budete dělat, tím blíže Mu budete. Když pak budete sedět v meditaci, všechno ostatní bude zapomenuto a vaše srdce naplní pouze Bůh.

 

Možná jste si zvykli přesvědčovat se o skutečnosti duchovních pravd pomocí argumentace. Dokud však tyto pravdy sami nepoznáte, dovolte mi říci, že největším požehnáním by pro vás bylo setkat se s někým, kdo je osobně uskutečnil. Víte, že důkaz duchovních pravd nespočívá v rozumu, argumentech nebo jakémkoli vnějším projevu. Jejich důkaz spočívá v upřímném přesvědčení, které v sobě nesou slova člověka, jenž uskutečnil to, co vyjadřuje. I když s tím jiní mohou nesouhlasit, já si myslím, že toto je jediný objektivní důkaz, na který se lze spolehnout. Kdyby mi takový osvícený člověk řekl: "Můj synu, ty ve skutečnosti nejsi toto tělo a mysl; duch je tvá pravá přirozenost; nesmrtelná a věčná bytost je tvé skutečné já. Pomíjivé věci k tobě nepatří. Pokus se proniknout do hlubin; pokus se uvědomit si své pravé já," byl bych nucen jeho slova přijmout a jednat podle nich. Když mluvil, něco v jeho hlase se mi zarylo hluboko do srdce; neměl bych být schopen tomu odolat. Jak bych si přál, abyste všichni našli někoho, z jehož úst by taková slova padala! Pak byste o nich nemohli pochybovat ani je ignorovat a rostlo by ve vás přesvědčení o vaší pravé podstatě a slavném cíli. Neúspěch by vás možná na chvíli přivedl k zoufalství, ale nakonec byste si řekli: "Dobrá, zkusím to znovu." A pak byste si řekli: "Dobrá, zkusím to znovu." A zvítězili byste. Nyní jsem vám řekl, co je třeba udělat jako přípravu na meditaci. Vaše mysl se může stále více přibližovat k Bohu tím, že podniknete všechna různá opatření, která jsem vyjmenoval. Na závěr mi dovolte zdůraznit několik bodů: Udělejte jakoukoli práci, která se od vás vyžaduje, ale směřujte ji k Pánu; pak nebude vaše mysl rušena. Nebuďte vázáni, ztotožněte se s věčností; pak bude meditace velmi snadná. Nenechte svou mysl bloudit, jinak do ní vstoupí světské myšlenky a zatemní ji - to byste nikdy neměli připustit. Než se posadíte k meditaci, přemýšlejte o věcech, které jsem vám navrhl.

 

Když do vaší mysli nevstoupí nic cizího, zklidní se. Pak v chrámu svého srdce začnete vidět zářivou tvář Pána. Když o ní budete meditovat, bude vám připadat stále krásnější a ponořeni do její nekonečné krásy zapomenete na vše ostatní. Nakonec budete zcela pohlceni Jím.