Postupně začali další vůdci Bráhma pociťovat vliv Šrí Rámakrišny. Ale nebyli to v žádném případě nekritičtí obdivovatelé Mistra. Zejména nesouhlasili s jeho zřeknutím se a odsouzením „ženy a zlato“. Uvažovali podle svých vlastních ideálů lidí ve světě. Někteří nemohli pochopit jeho samádhi a popsali ho jako nervové onemocnění. Přesto se nedokázali ubránit jeho magnetické osobnosti.

Mezi vůdci Bráhma, kteří poznali Mistra byl Pratáp Čandra Mazumdár, Vidžaj Kršna Gosvámi, Trailokjanáth Sannjál a Šivanáth Šastri.

Šivanáth byl jednoho dne velmi ohromen Mistrovou naprostou jednoduchostí a hrůzou z chvály. Seděl před Šrí Rámakrišnou v jeho pokoji, když dorazilo několik bohatých mužů z Kalkaty. Mistr na několik minut opustil místnost. Mezitím začal Hridaj, jeho synovec popisovat návštěvníkům jeho samádhi. Mistr zachytil několik posledních slov, když vstoupil do pokoje. Řekl Hridajovi: „Jak jsi málo duchaplný, když mne vychvaluješ před těmito bohatými lidmi! Viděl jsi jejich drahý oděv a jejich zlaté hodinky a řetězy a tvým záměrem je získat si je, jak to půjde. Co mne zajímá, co si o mně myslí? (Obrátil se na džentlmeny). Nikoli mí přátelé, neříká vám o mně pravdu. Nebyla to láska k Bohu, která mně přiměla k zájmu o Boha a lhostejnosti ke světu. Určitou dobu jsem jednoznačně bláznil. Sádhuové, kteří navštěvovali tento chrám mi doporučovali na cvičení mnoho věcí. Pokoušel jsem se je následovat a výsledkem bylo, že mně moje odříkání přivedlo k šílenství.“ To je citát z jedné z Šivanáthových knih. Vzal Mistrova slova doslova a nepostřehl jejich skutečný význam.

Šivanáth důrazně kritizoval Mistra za jeho odlišný postoj ke své ženě. Píše: „Rámakrišna byl téměř oddělený od své manželky, která žila ve svém vesnickém domku. Jednou, když jsem si stěžoval jedněm přátelům na virtuální vdovství jeho manželky, odtáhnul mne stranou a šeptal mi do ucha: „Proč si stěžujete? To už dál nejde; vše už je dočista mrtvé“. Další den, jsem napadl tuto část jeho učení a prohlásil jsem, že náš program v Bráhmasamádži zahrnuje ženy, že je to sociální a domácí náboženství, a že chceme poskytnout ženám vzdělání a sociální svobodu; světec se velmi rozzlobil, to byl jeho způsob při prosazování čehokoli proti jeho ustálenému přesvědčení – což je vlastnost, kterou jsme u něho měli tak rádi – a vykřikl: „Jdi, ty blázne, jdi a zemři v jámě, kterou tvoje žena pro tebe vykope.“ Potom se na mně chvíli díval a řekl: „Co dělá zahradník se sazenicí? Neochrání ji plotem před kozami a dobytkem? A když malá sazenice vyroste a je z ní strom, nemůže už být dobytkem poškozen, neodstraní plot a nenechá strom růst volně?“ Potom dodal: „Čiňte tak i ve svém duchovním životě, zesilte, buďte dospělí, pak je můžete vyhledávat.“ Na to jsem mu odpověděl: „Nesouhlasím s vámi v myšlence, že působení žen je stejně destruktivní, jako škodící dobytek, ony jsou našimi spojenci v duchovním úsilí a v sociálním vzestupu – náhled, se kterým on nemohl souhlasit a svůj nesouhlas naznačil třesením hlavy. Poté se odkázal na pozdní hodinu a vesele poznamenal: „Je čas odejít“, mám starost, abych se neopozdil, jinak by mně manželka nepustila domů.“ To vyvolalo srdečný smích.“

Prátap Čandra Mazumdar, Kéšabova pravá ruka a uznávaný kazatel Bráhma v Evropě a v Americe, krutě kritizoval Šrí Rámakrišnu za používání nekulturního jazyka a také za přísný postoj k manželce. Ale nemohl uniknout kouzlu Mistrovy osobnosti. V článku o Šrí Rámakrišnovi v Theistic Quarterly Review napsal: „Co máme společné? Já, poevropštělý, civilizovaný, sebestředný, napůl skeptický, tzv. vzdělaný, logicky uvažující člověk – a on chudý, negramotný, neuhlazený, zpola modlářský, opuštěný hinduistický uctívač? Proč bych měl sedět dlouhé hodiny, a věnovat se mu? Já, který jsem se věnoval Disraelimu a Fawcettovi, Stanley a Max Mullerovi a množství evropských učenců a teologů? … A to nejen já, ale desítky jako já, kteří dělají to samé… Uctívá Šivu, uctívá Kálí, uctívá Rámu, uctívá Krišnu a je vytrvalým obhájcem učení védanty… Uctívá modly, přesto je poctivý a nejoddanější meditátor o dokonalosti jediného, beztvárného, absolutního, nekonečného Božství… Jeho náboženstvím je extáze, jeho uctívání je způsob transcendentního vhledu, celá jeho přirozenost hoří dnem i nocí stálým ohněm a horečkou neznámé víry a cítění…. Takže tak dlouho jak můžeme sedíme u jeho nohou a učíme se jeho velebná pravidla čistoty, povznesenosti, duchovna a opilosti v lásce k Bohu. … Jeho dětská bhakti, mocné představy trvale přístupného mateřství, pomohly, aby se rozvinulo (Božství jako Matka) podivuhodně v našem myšlení. … Spojením s ním, jsme se naučili lépe si uvědomit božské atributy rozptýlené mezi tři sta a třicet miliónů božstev mytologické Indie, bohy purán.“

Vůdci Brahma přijali při kontaktu s Šrí Rámakrišnou mnohé inspirace. Ty rozšířily jejich náboženské náhledy a roznítily v jejich srdcích touhu po uskutečnění Boha; umožnilo jim to, pochopit a ocenit rituály a symboly hinduistického náboženství, přesvědčilo je to o manifestaci Boha v různých podobách a prohloubilo jejich náhled na harmonii náboženství.  Mistr byl také ohromen upřímností mnoha oddaných Bráhma. Povídal jim o svých realizacích a vysvětlil jim podstatu svého učení, jako je nutnost odříkání, upřímnost při následování vlastního směru disciplíny, víra v Boha, plnění svých povinností bez myšlenky na výsledky a rozlišování mezi Skutečným a neskutečným.

Tento kontakt se vzdělanými a pokrokovými Bengálci otevřel Šrí Rámakrišnovi oči novým oblastem uvažování. Narodil se a byl vychován v prosté vesnici, bez jakéhokoli formálního vzdělání a byl vyučován ortodoxními indickými světci v náboženském životě, neměl šanci studovat vliv modernismu na myšlení a život hinduistů. Nemohl správně odhadnout výsledky dopadu západního vzdělání na indickou kulturu. Byl hinduistickým Indem, odříkání bylo pro něho jediným způsobem uskutečnění Boha v životě. Od Bráhma se dozvěděl, že nová generace Indie udělala kompromis mezi Bohem a světem. Vzdělaní mladí muži byli více ovlivněni západními filozofy než vlastními proroky. Ale Šrí Rámakrišna z toho nebyl zděšený, protože v tom viděl ruku Boha. A ačkoli vysvětlil Bráhma všechny své představy o Bohu a přísných náboženských disciplínách, přesto chtěl, aby přijali z jeho učení jen tolik, kolik vyhovovalo jejich chuti a temperamentu.