Sureš Mitra, milovaný žák, kterého Mistr často oslovoval jako Surendru, získal anglické vzdělání a měl důležité postavení v anglické firmě. Jako mnoho dalších vzdělaných mladíků té doby byl pyšný na svůj ateismus a vedl bohémský život. Propadl alkoholu. Udržoval v sobě přepjaté pojetí o svobodné vůli člověka. Jako oběť duševní deprese byl k Šrí Rámakrišnovi přiveden Ramčandra Duttou. Byl ohromen, když slyšel, jak Mistr požaduje na žákovi, aby praktikoval ctnost odevzdávání se Bohu. Ale ačkoli se to pokoušel od té doby provádět, nedokázal se vzdát svých starých společníků a pití. Jednoho dne Mistr v jeho přítomnosti řekl: „Dobře, když jde člověk na nežádoucí místo, proč nebere sebou Božskou Matku?“ A samotnému Surendrovi řekl: „Proč bys měl pít víno jako víno? Nabídni ho Kálí a potom ho ber jako její prasad, jako posvěcený nápoj. Uvidíš, že se neopiješ. Nesmíš se potácet a bloudit myšlenkami. Zpočátku budeš pociťovat obyčejné vzrušení, ale brzy zažiješ duchovní povznesení.“ Celý život Surendry se postupně změnil. Mistr ho označil za jednoho z pověřených Matkou na hrazení velké části jeho výloh. Surendrova peněženka byla vždy otevřená pro Mistrovo pohodlí.

 Kedár Čaterdží byl obdařen duchovní povahou a zkoušel různé náboženské cesty, některé ne příliš doporučitelné. Když se setkal s Mistrem v Dakšinéšváru, pochopil pravý význam náboženství. Říká se, že Mistr, unaven vyučováním ctitelů, kteří přicházeli ve velkém počtu pro vedení, se jednou modlil k bohyni Kálí: „Matko, mám po krk mluvení k lidem. Prosím dej sílu Kedárovi, Girišovi, Ramovi, Vidžajovi a Mahéndrovi k udělování předběžných pokynů, takže ode mně bude stačit jen trochu vyučování.“ Nicméně si byl vědom přetrvávající příchylnosti Kedára ke světským záležitostem a často ho před tím varoval.

Hariš, mladý muž s bohatých poměrů, se vzdal své rodiny a uchýlil se k Mistrovi, který ho miloval pro jeho upřímnost, jednoznačnost záměru a klidnou povahu. Svůj volný čas trávil v modlitbách a meditací, hluchý k prosbám a hrozbám svých příbuzných. V odkazu na jeho nevyrušitelnou, klidnou mysl mohl Mistr říci: „Skuteční lidé jsou mrtví ke světu, ačkoli žijí. Podívejte se na Hariše. Je příkladem.“ Když jednou Mistr od něho požadoval, aby byl trochu laskavý ke své manželce, Hariš odpověděl: „V této věci mně musíte omluvit. Toto není správný čas, kdy bych projevil laskavost. Pokud k ní projevím laskavost, je možné, že zapomenu na ideál a zapletu se do světa.“

Bhavanáth Čaterdží navštívil mistra, když ještě dospíval. Jeho rodiče a příbuzní považovali Šrí Rámakrišnu za blázna a pokoušeli se ze všech sil zabránit jeho sblížení se s Mistrem. Ale mladý chlapec byl velmi tvrdohlavý a často trávil večery v Dakšinéšváru. Byl velmi oddaný Narendrovi a Mistr jejich přátelství povzbuzoval. Samotný pohled na něho často probouzel Šrí Rámakrišnovy duchovní emoce.

Balaram Bose pocházel z bohaté višnuistické rodiny. Od mládí projevoval hlubokou náboženskou povahu a věnoval svůj čas meditaci, modlitbě a studiu višnuistických písem. První setkání se Šrí Rámakrišnou na něho silně zapůsobilo. Zeptal se Šrí Rámakrišny, zda bůh skutečně existuje a pokud ano, zda ho člověk může uskutečnit. Mistr mu odpověděl: „Bůh se odhaluje oddanému stoupenci, který o něm uvažuje jako o svém nejbližším a nejdražším. Nepřivoláte-li Jeho odezvu jednou modlitbou, nesmíte to uzavírat tím, že neexistuje. Modlete se k Bohu, přemýšlejte o Něm jako o milejším, než je vaše vlastní já. On je velmi spojený se svými oddanými stoupenci. Přichází k člověku dokonce dříve, než ho začne hledat. Není nic intimnějšího a laskavějšího nežli Bůh.“ Balaram nikdy dříve neslyšel taková mocná boží slova, každé slovo se mu připadalo pravdivé a pod vlivem Mistra překonal konvence višnuistického uctívání a stal se jedním z nejoblíbenějších učedníků. Když Mistr trávil noc v Kalkatě, přespával v jeho domě.

Mahendra známý jako “M”, přišel do Dakšinéšváru v únoru 1882. Patřil k Brahmosamádži a byl ředitelem Vidjasagarské střední školy v Šjambazaru v Kalkatě. Na první pohled ho Mistr rozpoznal jako jednoho z jeho „označených“ žáků. Mahendra zaznamenal ve svých denících konverzace Šrí Rámakrišny s jeho ctiteli. Jedná se o první přímo zaznamená slova v duchovní historii světa, o člověku uznaném jako patřícím do třídy Buddhy a Krista. Tato kniha je překladem těchto deníků. Mahendra byl díky osobním kontaktům nástrojem šíření mistrova poselství mezi mnoha mladými a usilujícími lidmi.

Přeložil: Jaroslav Holeček 2017