Do Dakšinéšváru dorazili další předurčení pro mnišskou dráhu. Táraknáth pociťoval už od dětství ušlechtilou touhu po uskutečnění Boha. Přitahoval ho Kéšab a Bráhmasamádž, ale ukázalo se to jako nedostatečné. V roce 1882 se poprvé setkal s Mistrem v domě Ramčandry a žasnul, když ho uslyšel hovořit o samádhi, o tématu, který ho vždy fascinoval. A ten večer skutečně u Mistra uviděl manifestaci tohoto nadvědomého stavu. Tárak se stal v Dakšinéšváru častým návštěvníkem a dostával bohatě Mistrovu přízeň. Tento mladík často pociťoval extatickou meditační vroucnost. Také hojně plakal při meditacích o Bohu. Šrí Rámakrišna mu řekl: „Bůh projevuje přízeň těm, kteří pro něho pláčou. Slzy prolévané pro Boha smývají hříchy minulých zrození.“

Báburám Ghóš přišel do Dakšinéšváru doprovázený spolužákem Rakhalem. Mistr, jak to často dělal, prozkoumal chlapcovu fyziologii a byl spokojen s jeho latentní duchovností. V osmi letech Báburám uvažoval o životě v chatce mimo lidských očí za hustou zdí stromů, kde by vedl život odříkání. Samotný pohled na Pančavati probudil v jeho srdci dětský sen. Báburám byl něžný fyzicky i duševně. Mistr o něm říkával, že čistý do morku kostí. Jednou Hazra svým obvyklým rozpustilým způsobem doporučil Báburámovi a některým dalším mladíkům, aby Šrí Rámakrišnu požádali o nějaké duchovní schopnosti a neplýtvali svým životem v pouhých radovánkách a veselosti. Mistr tušící neplechu si zavolal Báburáma stranou a řekl mu: „Co ode mě můžeš požadovat? Není už vaše vše, co mám? Ano, všechno, co jsem získal ve formě realizací je pro vás všechny. Zbavte se představy žebrání, které odcizuje vytvářením odstupu. Spíše si uvědomte svou příbuznost se mnou a získejte klíč ke všem pokladům.

Nitja Nirandžan byl žákem hrdinského typu. Přišel k Mistrovi v osmnácti letech. Byl médiem skupiny spiritistů. Během první návštěvy mu Mistr řekl: „Můj chlapče, pokud myslíte neustále na duchy, stanete se duchem a pokud budete myslet na Boha, stanete se Bohem. Čemu dáváte nyní přednost?“ Nirandžan přerušil všechny kontakty se spiritisty. Při své druhé návštěvě ho Mistr objal a vřele prohlásil: „Niradžane, můj chlapče, dny ubíhají, kdy poznáš Boha? Tento život bude promarněn, pokud Boha neuskutečníš. Kdy své myšlení zasvětíš plně Bohu?“ Nirandžan byl překvapen velkými obavami Mistra o jeho duchovní blaho. Byl mladíkem s neobvyklými duchovními vlohami. Pohrdal světskými radovánkami a byl naprosto bezelstný, jako dítě. Měl ale násilnickou povahu. Jednou, když na lodi připlouval do Dakšinéšváru, někteří jeho spolucestující začali špatně hovořit o Mistrovi. Nirandžan, když zjistil, že jeho protesty jsou marné, rozhoupal loď a vyhrožoval, že ji potopí uprostřed řeky. To je umlčelo. Když oznámil tento incident Mistrovi, byl pokárán za neschopnost ovládnout svůj hněv.

Přeložil: Jaroslav Holeček 2017