Soused: "Pane, je vůbec možné realizovat Boha, když vedu život hospodáře?"
Mistr: "Jistě. Ale jak jsem právě řekl, člověk musí žít ve svaté společnosti a neustále se modlit. Člověk by měl pro Boha plakat. Když se takto smyjí nečistoty mysli, člověk realizuje Boha. Mysl je jako jehla pokrytá blátem a Bůh je jako magnet. Jehla se nemůže spojit s magnetem, pokud není zbavena bláta. Slzy smývají bláto, které není ničím jiným než chtíčem, hněvem, chamtivostí a dalšími zlými sklony, a také sklonem ke světským požitkům. Jakmile je bahno smyto, magnet přitáhne jehlu, to znamená, že člověk realizuje Boha. Boha vidí pouze lidé čistého srdce. Pacient s horečkou má v těle nadbytek vodního prvku. Co pro něj může udělat chinin, pokud se ho nepodaří odstranit?
Proč by si člověk nemohl realizovat Boha, když žije ve světě? Ale jak jsem řekl, člověk musí žít ve svaté společnosti, modlit se k Bohu, plakat pro Jeho milost a čas od času odejít do samoty. Pokud nejsou rostliny na cestě pro pěší zpočátku chráněny ohradou, zničí je dobytek."
Soused: "Pak budou mít vidění Boha i hospodáři, ne?"
Učitel: "Všichni budou jistě osvobozeni. Člověk by se však měl řídit pokyny gurua; pokud se vydá po bludné cestě, bude trpět, když se bude snažit vrátit po svých stopách. Dosažení osvobození trvá dlouho. Člověku se ho může nepodařit získat již v tomto životě. Možná Boha uskuteční až po mnoha zrozeních. Mudrci jako Džanaka vykonávali světské povinnosti. Vykonávali je s Bohem v mysli, jako tančí tanečnice, která má na hlavě nádoby nebo podnosy. Copak jsi neviděl, jak ženy v severozápadní Indii chodí, mluví a smějí se, zatímco na hlavě nosí džbány s vodou?"
Soused: "Právě jsi se zmínil o pokynech gurua. Jak ho máme najít?"
Učitel: "Guruem nemůže být každý a kdokoli. Velké dřevo se plaví po vodě a může nést i zvířata. Ale kus bezcenného dřeva se potopí, když si na něj člověk sedne, a potopí ho. Proto se Bůh v každém věku vtěluje jako guru, aby učil lidstvo. Satčidánanda sám je guru.
("Evangelium Šrí Rámakrišny", přeložil Svámí Nikhilánanda, V1, kap. 2 "Ve společnosti oddaných", 9. dubna 1882).