Svámí Vidžňánanda byl inženýr, a proto s ním vždy konzultovali výstavbu nemocnic nebo chrámů Rámakrišnovy misie. V roce 1909 se svámí vydal do Váránasí, aby dohlížel na stavbu Domu služeb Rámakrišnovy misie. Při jízdě z nádraží do centra se Vidžňanánandův koňský povoz náhle převrátil a jedna z jeho nohou se v kole zamotala. Přestože trpěl silnými bolestmi, dokázal nohu okamžitě vytáhnout.
Vidžňánanda dojel do ášramu jiným kočárem a lékaři se o něj rychle postarali. Tu noc měl vysokou teplotu a strašlivě ho bolela hlava, pomyslel si: "Pane Višvanáthu, přijel jsem do tvého města, abych pracoval pro Mistra. To je nesobecký čin! Proč se stala tato nehoda? Mistrovo dílo tím utrpí." Když takto přemýšlel, usnul.
Vidžňánanda později vyprávěl následující zážitek:
"Bylo mezi jednou a druhou hodinou ranní, když jsem spatřil, jak se přede mnou objevil Pán Šiva s matnými vlasy a usměvavou tváří. Řekl jsem mu: "Pane, přišel jsi si pro mě? Ale teď nemohu odejít, musím nejprve dokončit Mistrovu práci."
Šiva se na mě podíval. Neposlouchal mě. S úsměvem přistoupil a objal mě. Okamžitě jsem měl tělo studené jako led. Pak jsem mu řekl: "Tak sbohem, Pane. Budu se muset věnovat Mistrově práci." Pán Šiva se zasmál a odešel.
Ráno jsem kupodivu necítil horečku a také mé rány se do jisté míry zahojily. Ještě teď občas vidím tu klidnou, usměvavou podobu Pána Šivy.
God Lived With Them by Swami Chetanananda - str.608