V jednom lese bydlil světec, který měl mnoho žáků. Jednou jim vykládal: "Bůh je ve všech věcech. Musíme tedy zbožně sklánět hlavu před každou věcí na tomto světě."
Stalo se, že jeden z jeho žáků šel do lesa nasbírat dříví na obětní oheň. Najednou zaslechl křik:
"Utečte! Utečte! Blíží se splašený slon!"
A všichni hned utekli. Ale on neutekl. Uvažoval takto:
"Slon je Bůh v podobě slona; proč tedy bych utíkal?"
A zůstal, kde byl, pozdravil slona jako Pána a začal ho uctívat. Vůdce slona na něho křičel: "Uteč! Uteč! …"
- Ale žák se nechtěl hnout s místa. Slon ho chytil chobotem a daleko ho odhodil. Ubohý mladík, omráčený, pohmožděný a zkrvavený, zůstal ležet v bezvědomí …
Jeho učitel se to dověděl. Přispěchal k němu s ostatními žáky. Zanesli ho domů a ošetřili ho. Když se probral z mrákot, zeptali se ho:
"Proč jsi neutekl, když jsi slyšel, jak na tebe kornak křičí?"
- Mladík odpověděl: "Náš učitel řekl, že v každém živém tvoru je Bůh. Viděl jsem Boha Slona a nechtěl jsem se vzdálit ze svého místa."
A tu mu jeho guru řekl: "Synu můj, je ovšem pravda, že se to v podobě slona blížil Bůh, ale což na tebe v podobě kornaka nekřičel, aby ses uchýlil do bezpečí? Je sice pravda, že Bůh se projevuje v každé věci, ale projevuje-li se v slonovi, projevuje se přece stejně nebo dokonce více v kornakovi. Proč jsi tedy neuposlechl jeho hlasu, který tě varoval?"
(Rámakrišnovo Evangelium I., 56.)