Jsem žákem Ramakrišny Paramahamsy, dokonalého sannjásina, jehož vlivu a myšlenkám jsem propadl. Tento velký sannjásin nikdy nezaujímal negativní nebo kritický postoj k jiným náboženstvím, ale ukazoval jejich pozitivní stránky - jak je lze přenést do života a praktikovat.
Bylo mi dáno žít s člověkem, který byl stejně zapáleným dualistou, stejně zapáleným advaitistou, stejně zapáleným bhaktou a džňáninem. A život s tímto člověkem mi nejprve vnukl do hlavy, abych pochopil upanišady a text písem z nezávislého a lepšího základu než slepým následováním komentátorů; a při svém bádání jsem dospěl k závěru, že tyto texty nejsou všechny v rozporu.
Nikdy za svého života neodmítl (Šrí Rámakrišna) jedinou mou modlitbu; odpustil mi miliony provinění; tak velkou lásku ke mně nikdy neměli ani moji rodiče. V tom všem není žádná poezie, žádné přehánění. Je to holá pravda a každý jeho žák to ví. Ve chvílích velkého nebezpečí, velkého pokušení jsem v krajní agónii plakal s modlitbou: "Ó Bože, zachraň mě" a nikdo mi neodpověděl; ale tento úžasný světec, avatar nebo cokoli, čím může být, se díky svým schopnostem či vhledu do lidských srdcí dozvěděl o všem mém trápení a zbavil mě ho - navzdory mému opačnému přání - poté, co mě přivedl do své přítomnosti ... On jediný mi na tomto světě připadá jako oceán nepodmíněného milosrdenství.
Znovu a znovu jsem v tomto životě přijímal známky jeho milosti. Stojí za mnou a nechává si ode mne všechno líbit. Když jsem bezmocně ležel pod stromem v agónii hladu, když jsem neměl ani kousek látky na kaupin, když jsem byl rozhodnutý cestovat bez peněz kolem světa, i tehdy přišla pomoc, vždy z milosti Šrí Ramakrišny. A zase když se v ulicích Chicaga tlačily davy, aby mohly spatřit tohoto Vivekanandu, i tehdy jsem mohl bez potíží strávit všechny pocty - jejichž setina by obyčejnému člověku stačila k šílenství -, protože jsem měl jeho milost a z jeho vůle mě všude provázelo vítězství.
On (Šrí Rámakrišna) byl navenek celý bhakti, ale uvnitř byl celý džňána; já jsem navenek celý džňána, ale uvnitř mého srdce je to samá bhakti. Vše, co bylo slabé, bylo mé. Vše, co bylo životodárné, posilující čisté a odvážné, bylo jeho inspirací, jeho slovy a jím samotným.
Pokud bylo něčeho dosaženo mnou, myšlenkami, slovy nebo skutky, pokud z mých úst někdy zaznělo jediné slovo, které někomu na světě pomohlo, nečiním si na to nárok; bylo to jeho. Jestliže však z mých rtů padaly kletby, jestliže ze mne vycházela nenávist, je to všechno moje, a ne jeho.
Sám Šrí Ramakrišna je svou vlastní obdobou. Má nějaký vzor? Skutečně vám říkám, že jsem mu (Šrí Ramakrišnovi) rozuměl jen velmi málo. Zdá se mi, že byl tak velký, že kdykoli mám o něm něco říci, bojím se, abych nepřehlédl nebo nevysvětlil pravdu, abych na to nestačil svými malými silami, abych ve snaze ho vyzdvihnout nepředstavil jeho obraz tak, že ho vykreslím podle svých měřítekl, a tím ho budu mít za malého!
Šrí Rámakrišna byl jiný případ. Jaké může být srovnání mezi ním a obyčejnými lidmi? Ve svém životě praktikoval všechny různé ideály náboženství, aby ukázal, že každý z nich vede jen k jediné Pravdě. Budeme vy nebo já někdy schopni vykonat vše, co vykonal on? Nikdo z nás ho plně nepochopil. Proto se neodvažuji o něm mluvit kdekoli a kdykoli. Jen on sám ví, jaký skutečně byl; jeho rámec byl pouze lidský, ale vše ostatní na něm bylo zcela jiné než na ostatních.
Skutečnost je taková, že Šrí Ramakrišna není přesně takový, jak ho chápali běžní stoupenci. Měl nekonečně mnoho povah a fází. Tisíce Vivekánandů mohou vyvstat z jediného laskavého pohledu jeho očí! Ale místo toho se rozhodl, že tentokrát zařídí věci skrze mě jako svůj jediný nástroj, a co v této věci mohu dělat já?