Jednoho dne jsme v Dakšinesváru dlouze diskutovali s naším přítelem Svámím Nirandžanánandou o tom, zda mají lidé svobodnou vůli, a pak jsme se vydali za Mistrem, aby nám dal definitivní odpověď. Mistr chvíli naslouchal naší debatě a byl pobaven. Pak vážně řekl: "Má vůbec někdo svobodnou vůli?
Všechno se děje a bude dít navěky z Boží vůle. Lidé to nakonec pochopí. Uvedu vám příklad: Tady je kráva přivázaná dlouhým provazem ke kůlu. Může jít jeden loket od kůlu nebo po celé délce provazu. Člověk přiváže krávu s úmyslem umožnit jí, aby si v tomto prostoru lehla, stála nebo se pohybovala, jak se jí zlíbí. Taková je i svobodná vůle člověka. Bůh dal lidem určitou moc a dal jim také svobodu, aby s ní nakládali, jak chtějí. Proto si lidé myslí, že jsou svobodní. Provaz je však stále připevněn ke kůlu. Řeknu vám, že pokud se někdo intenzivně modlí k Bohu, může toho člověka přemístit na jiné místo se stejným kůlem, nebo prodloužit délku provazu, nebo dokonce provaz úplně odejmout."
Na to jsme se zeptali: "Pane, není tedy praktikování duchovních disciplín v lidských rukou? Člověk by mohl jednoduše říci: "Cokoli dělám, je podle Boží vůle".
Mistr odpověděl: "K čemu je dobré to říkat? Někdo může tvrdit, že trn neexistuje. Ale člověk stejně křičí, když ho trn píchne do ruky. Kdyby bylo praktikování duchovních disciplín na vlastním uvážení, praktikoval by je každý. Proč to nedělají? Pokud správně nepoužíváte sílu, kterou vám Bůh dal, nedá vám další. Proto člověk potřebuje vlastní úsilí neboli vytrvalost. Podívejte se, každý musí vynaložit nějaké úsilí. Jen tak může člověk dosáhnout Boží milosti. Když člověk vynaloží úsilí, díky Boží milosti skončí deset životů utrpení během jednoho života. Ale člověk musí vynaložit určité úsilí, i když je na Něm závislý".
Bhagaván Šrí Ramakrišna
(Swami Saradananda "Sri Ramakrishna and His Divine Play", translated by Swami Chetanananda, V2, Introduction, pp. 150-1)